Je mu 51 let a před několika týdny překonal svůj vlastní americký (absolutní) rekord, když pod hladinou vody zadržel dech na 7 minut a 8 vteřin. Věří, že klíčem ke zdraví je mimo jiné přirozený pohyb, správné dýchání, kvalitní spánek a dobrá strava. Na těchto základech už řadu let rozvíjí svůj tréninkový program MovNat (Mouvement Naturel), ve kterém jsou zahrnuty přirozené fyzické aktivity, které však drtivá většina čtenářů zažila naposledy v dětství. Světoběžník, narozený ve Francii, drží mimo jiné od 18 let černý pás v karate a začátkem 90. let byl aktivní na francouzské parkour scéně. V rozhovoru pro INFO.CZ Erwan Le Corre poskytuje svou představu o zdravém fyzickém rozvoji a udržování kondice, ale také poukazuje na chyby, kterých se podle něj společnost v otázce zdraví dopouští.
Česká republika patří mezi nejobéznější země v Evropě. Obezita je spojena s řadou dalších zdravotních komplikací. Jak ji vnímáte vy – jedná se v dnešní době o globální celospolečenský problém?
Předně, obezita je skutečnou zdravotní komplikací, která se dotýká zdraví jednotlivce a kvality jeho života v mnoha ohledech. Ještě než se stane celospolečenským problémem, už je zátěží pro onoho jednotlivce. Chci říci, že než se zamyslíme nad tím, co obezita znamená pro společnost, nezapomínejme na to, co znamená v životě jednotlivce. V tomto ohledu nepomáhá ani koncept sebepřijetí.
Říkáte, že koncept sebepřijetí celé věci nepomáhá. Je to proto, že lidem nabízí snadnou cestu ven – lenost?
Ne, je to proto, že představa přijetí tak znepokojivého zdravotního stavu, jakým je obezita, jako něčeho „normálního“, je zvrácená. Když máte cukrovku, řekne vám snad někdo, abyste to prostě „nechali být“, nebo vám doporučí léčbu? Pokud trpíte závislostí, je to něco, o čem by vám mělo být řečeno, abyste se tím netrápili? Pokud trpíte depresí, nejsou vám doporučována řešení, jak se cítit lépe, včetně psychoterapie? Nemá smysl normalizovat morbidně nadměrnou váhu kvůli tomu, abychom se „nestyděli za tloušťku“, když takový stav poškozuje fyzické a emocionální zdraví těch, kteří jím trpí. Když jste alkoholik a chcete řešit svou závislost, prvním pravidlem je přiznat si svou závislost. To platí pro jakýkoli zdravotní problém; dokud popíráte, že máte nějaký problém, jak byste mohli získat sílu s tím něco dělat?
Představa přijetí tak znepokojivého zdravotního stavu, jakým je obezita, jako něčeho „normálního“, je zvrácená.
Jak se díváte na „normalizaci“ obezity, ke které podle některých ve společnosti dochází? Chybí lidem motivace ke zlepšení?
Nikdy nepomůže, když budete lidi hanět za jejich zdravotní obtíže. Na druhou stranu nepomáhá ani to, když na tyto věci nahlížíte jen jako na pouhé odlišnosti, místo jako na skutečné zdravotní problémy. Tato nemocnost je reálná, působí utrpení a vede k dalším zdravotním komplikacím, snížené kvalitě života a často i k jeho předčasnému konci. Jak by se z toho tedy mohlo stát něco, o čem lidem říkáme: „nedělej si z toho hlavu, to nic není, všechno je v pohodě“? To nedává žádný smysl.
Nevím, jestli lidem chybí motivace ke zlepšení jejich zdravotního stavu. Někdy je těžké docílit změny. Někteří lidé se pokusí o změnu k lepšímu, ale mohou být přemoženi úsilím, které si to žádá, nebo je odradí množství času, který to zabere. Někteří se upnou k řešením, která pro ně nezafungují, a skončí zklamaní. Je to složitá problematika, a i když v ní může hrát roli nedostatek úsilí, důležité je i prostředí, v němž se lidé pohybují, jejich okolí, psychologie, systém podpory atd.
