Rakouské město Freistadt v sobotu slavnostně otevírá literární stezku své slavné rodačky, světově proslulé spisovatelky Brigitte Schwaigerové. Jen málokdo v Česku ale ví, že jedna z neúspěšnějších německy píšících spisovatelek minulého století, strávila v devadesátých letech za tajemných okolností tři roky v jihočeské Zlivi. A hledala tam něco, co by se dalo s nadsázkou nazvat českou duší.
Brigitte Schwaigerová (1949–2010) je vedle rakouské nositelky Nobelovy ceny Elfriede Jelinekové patrně nejznámější rakouskou spisovatelkou poválečné éry. Její prvotiny a zároveň nejslavnějšího románu s názvem „Wie kommt das Salz ins Meer“ (Jak se sůl dostane do moře) se do dnešního dne prodalo přes půl milionu výtisků.
Kniha, která na příběhu nešťastně vdané ženy z rakouského maloměsta otevírá citlivé otázky ženské emancipace, byla přeložena do 17 jazyků. Vedle toho je Schwaigerová autorkou dalších deseti titulů, z nichž jeden si z českého pohledu zaslouží zvláštní pozornost.
Už jako slavná spisovatelka, podle jejíž prvotiny byl v roce 1988 natočen celovečerní film, se totiž Schwaigerová rozhodla rok po pádu totality v Česku učinit zvláštní experiment. Zcela „inkognito“ se odstěhovala sama se synem do jihočeské Zlivi. A v jihočeském maloměstě, vzdáleném 15 kilometrů od Českých Budějovic a škarohlídy zvaném „Mrkvanov“, strávila zcela mimo jakoukoliv pozornost tři roky života.
