Izrael se děsí opakování „scénáře Afghánistán“. Schůzka v Bílém domě je vyvrcholením snah o zaplašení jaderné hrozby

Erik Siegl

Washingtonská schůzka amerického prezidenta Joe Bidena a izraelského premiéra Naftaliho Bennetta byla vyvrcholením celé řady jednání na nejvyšší vojenské a zpravodajské úrovni, na nichž Izrael loboval za tvrdý postoj a neústupnost Bidenovy administrativy vůči Íránu. Audienci izraelského premiéra zkomplikovala situace kolem evakuace na kábulském letišti, Naftali Bennett si na přijetí v Bílém domě musel počkat, proto neplánovaně strávil ve Washingtonu o dva dny více, protože jako ortodoxní žid na šabat necestuje a nepracuje. I když těžko říct, zda skutečně „nepracovat“ si ve své exponované pozici může dovolit.

Pro Bennetta to byla velká diplomatická premiéra, pro Bidena další ze stovek schůzek s izraelskými politiky během jeho dlouhé kariéry. Pokud by nějaký cizinec mohl sepsat jejich typologii, byl by to zřejmě Biden. Můžeme jen spekulovat, jak si zařadil tohoto původně úspěšného IT byznysmena a velitele čety commandos, kterého nazval svým „přítelem“. Každopádně nový premiér, sám bývalý občan a potomek židovských přistěhovalců z USA, zřejmě nebude rozehrávat rivalitu demokratů a republikánů a jednat jako excentrický a výřečný Netanjahu. Už tradičně schůzku navenek doprovázela vznosná slova o strategickém partnerství a neochvějné podpoře USA pro bezpečnost Izraele. Tyto veřejné rituály i Bennett nepochybně potřebuje a oceňuje jako důkaz toho, že Biden se drží tradiční linie proti progresivním demokratům, kteří stále silněji kritizují jednání Izraele nejen vůči Palestincům. Před čtyřmi měsíci proběhla krátká válka v Gaze, kde srážky mohou kdykoliv znovu eskalovat a opět vyvolat kontroverze o správnosti tohoto postoje.

Po volbách v Izraeli je jasné, že velmi široká a křehká koalice vedena Bennettem (a dle optimistického plánu po dvou letech jeho koaličním partnerem Yairem Lapidem), je v nejlepším případě schopna konflikty zbytečně neeskalovat. Jakýkoliv zásadní ústupek v jednáních s Palestinskou autonomií či zprostředkovaně s Hamásem by ji ale vnitřně ihned rozložil a vystavil tvrdému útoku zprava od Benjamina Netanjahua. Samotný Bennett, který se svou stranou drží jen šest parlamentních křesel ze sto dvaceti, ostatně vždy odmítal vznik samostatné Palestiny a prosazoval anexi velkých území na Západním břehu. Nyní je koaliční dohodou vázán k „politice dvojího ne“ odmítající jak anexi území, tak vznik státu Palestina. Vnitřního pnutí a křehkosti doposud nejširší izraelské koalice si je jistě vědoma i americká administrativa, a proto zatím nepřišla s žádnou větší iniciativou kromě snahy o zlepšení velmi špatné humanitární situace v Gaze, která předpokládá především zmírnění blokády.

Washingtonská schůzka vzbuzovala zájem, protože jednání o obnově jaderné dohody s Íránem jsou v kritické fázi a pro izraelskou vládu byla vyvrcholením celé řady setkání na vysoké vojenské a zpravodajské úrovni, na nichž lobovala za tvrdý postoj a neústupnost Bidenovy administrativy. Dohoda navzdory tvrzení řady kritiků prokazatelně jaderný program zpomalila a podrobila hlavní íránská zařízení nebývale důkladnému mezinárodnímu dohledu, který zajistil, že Írán v letech 2015-18 dle inspektorů Mezinárodní agentury pro jadernou energii (IAEA) dodržoval stanovená omezení. Na druhou stranu nijak neřešila raketový program a íránskou podporu útoků na Izrael, což její odpůrci od počátku kritizovali. Také se ukazuje, že Írán je poměrně rychle schopen navýšit obohacování uranu, pokud se tak rozhodne.

Další mezinárodní problém Varšavy. Napjaté polsko-izraelské vztahy vyostřila nenápadná novela

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jaké je nejlepší „nedokonalé“ řešení?
  • Čím se může Izrael bránit?
  • A co zaměstnává amerického prezidenta?
sinfin.digital