Když se ropné bohatství rozplyne a udeří covid. Blízký východ vstoupil do nové dekády nejistoty

06. 01. 2021 • 06:00
Region sužovaný válkami, terorismem ale i systémovými ekonomickými problémy a chudobou je na prahu nové dekády. Jaké jsou jeho vyhlídky a jaké výzvy před ním leží? Neznámých je mnoho a jistota takřka jediná: i tady se bude ekonomická krize skloňovat ve všech pádech.

Pro bohaté země Zálivu i další státy naprosto závislé na vývozu ropy – mimo samotné srdce regionu zmiňme třeba i Libyi a Írán – bude zásadní, nakolik se zvedne světová či alespoň čínská poptávka a tedy i cena. Naplnění současných odhadů kolem 45–50 dolarů za barel znamená nižší veřejné výdaje a současně prohloubení deficitů a zadlužování. A v důsledku toho i riziko masových protestů. Ve státech s (po)válečnou ekonomikou a zničenou či nefungující infrastrukturou jako Irák, Sýrie či Libye už ovšem žádný prostor pro škrty ve veřejných výdajích není – samozřejmě s výjimkou omezení rozkrádání – a jisté je, že snížení subvencí na chléb, léky či benzín tvrdě dopadne na obyvatele.

Bohaté země Zálivu reagovaly na ekonomickou krizi zvýšením DPH a částečným omezením dotací, dlouhodobé řešení však může zajistit jedině diverzifikace ekonomiky. Jak ji ale zaplatit, když očekávané desítky a stovky miliard dolarů ropných příjmů náhle budou chybět? Případ Emirátů ukazuje, že i úspěšná diverzifikace v nových sektorech služeb, turismu a letecké dopravy nakonec může být v čase covidu spíše dalším břemenem.

Syrská agónie

Mimo pozornost většiny médií zaměstnaných koronavirovou epidemií se v loňském roce dále zhoršila humanitární krize v Sýrii a také v Jemenu. Byť se v Sýrii momentálně bojuje o něco méně než dříve, lidí závislých na potravinové pomoci za rok přibyly až tři miliony (nyní jich je celkem přes devět milionů). Může za to velmi vysoká devalvace měny a růst cen, způsobený válečným vyčerpáním ekonomiky, korupcí, covidem, ale i novými americkými sankcemi či zablokováním dolarových účtů syrských dovozců kvůli bankovní krizi v Libanonu. 

Většina z téměř milionu lidí vyhnaných během bojů v provincii Idlib nebo jinde v zemi stále žije v provizorních stanech či rozbořených budovách a boje včetně cíleného bombardování nemocnic, škol a domů mohou kdykoliv znovu eskalovat. Jak dlouho vydrží omezené příměří dojednané mezi ruským prezidentem Putinem a jeho tureckým protějškem Erdoğanem? 

Naproti tomu špatnou situaci v Pásmu Gazy a na palestinských územích může částečně zmírnit americké obnovení financování agentury OSN pro pomoc Palestincům UNRWA, o kterém nejspíše rozhodne nastupující administrativa Joea Bidena.

JÍZDA DĚJINAMI — Turecko pohledem Erika Siegla

Obžaloba korunního prince

Nový americký prezident již slíbil, že ukončí logistickou a zpravodajskou podporu Saúdské Arábii kvůli její roli v jemenské válce. A také nebude bránit kongresovým sankcím na prodej americké munice pro saúdské letectvo. 

Jako jedno z posledních rozhodnutí stihl odcházející americký prezident Donald Trump schválit prodej 3000 přesně naváděných bomb, které už mnohokrát zasáhly civilisty, školní autobusy, pohřby a svatební shromáždění a systematicky ničily infrastrukturu. 

Saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán si bude zvykat na nový tón z Bílého domu. Nejenom že jej dost možná v příštích letech vůbec nenavštíví, ale také virtuálně stane v USA jako hlavní obviněný v sérii civilních soudních procesů za vraždu novináře Džamála Chášukdžího a pokusu o vraždu důvěrníka někdejšího následníka saúdského trůnu (a dnes internovaného Muhammada bin Najífa). Vřelé saúdsko-americké vztahy, které v posledních čtyřech letech více než kdy jindy posilovala šeková diplomacie a nákupy amerických zbraní, doznají v roce 2021 podstatné změny. Saúdská Arábie ale i tak zůstane významným obchodním a bezpečnostním partnerem USA a nejspíše se nestane „páriou“, za níž ji Biden označil v jedné předvolební debatě kandidátů.

Skončí Netanjahuova éra?

Rok 2021 jistě přinese mnoho zajímavého i v Izraeli, který politicky nikdy nebyl nudnou či klidnou zemí. V březnu se konají v pořadí čtvrté volby za poslední dva roky a opět budou (možná už naposledy) referendem o Benjaminu Netanjahuovi. Dokáže udržet moc a imunitu, nebo bude odsouzen za korupci s mnohaletým trestem? 

Brzký termín voleb, který mu vnutila opozice, příliš nehraje v jeho prospěch kvůli zdravotním a zejména ekonomickým dopadům covidu. Izrael rozjel nejrychlejším tempem ze všech plošnou a rychlou vakcinaci a za pouhý týden očkoval milion občanů, tedy 12 procent populace. Bude zajímavé sledovat, jak se to projeví ze zdravotního a ekonomického hlediska. Pro Benjamina Netanjahua to ale může být pozdě.

Po navázání diplomatických styků Izraele s řadou arabských zemí (Emiráty, Bahrajn, Súdán, Maroko) uvidíme, jak konkrétně se toto (místy stále citlivé) sbližování v praxi naplní. Nabízí se turismus, investice do izraelských technologických firem, vědecká spolupráce nebo prodej špičkové sledovací techniky a softwaru, či dokonce zbraní. Premiér Netanjahu bude chtít tento svůj nepochybný úspěch využít jako volební kartu. Dopřejí mu ale marocký král nebo emír Abú Dhabí návštěvu se všemi poctami ještě do voleb? A co Joe Biden a přijetí s úsměvy v Bílém domě? 

Bylo by asi dost optimistické očekávat podobné symbolické gesto se Saúdskou Arábii, byť obě země nyní v ekonomických a bezpečnostních otázkách už spolupracují. Právě tichá spolupráce už může čile probíhat a nakonec také otupit nechuť, kterou americký Kongres a nová administrativa chovají k saúdskému korunnímu princi pro jeho zacházení s kritiky. 

Zmírnění rozkolu v Perském zálivu

Tento týden se také potvrdily signály, že už lednový summit zemí Zálivu by mohl přinést ukončení obchodní a dopravní blokády Kataru, kterou uplatňovaly Saúdská Arábie a Emiráty s podporou Egypta a Bahrajnu. Ani tři a půl roku silného tlaku na uzavření vůči sousedům kritické a Katarem placené mediální mocnosti Al Džazíra, vydání vůdců Muslimského bratrstva či ukončení nezávislé katarské zahraniční politiky nepřinesly podřízení se malého ale nesmírně bohatého emirátu. 

Jaká dohoda o vymezení sfér vlivu a nezasahování vznikla, stále ještě úplně nevíme, ale ultimativní požadavky vůči Kataru splněny nebyly. Dosavadní blokáda napomohla jeho sblížení s Íránem a vnesla do regionu rozkol politický i ekonomický. A to není nic dobrého i s ohledem na snahu těchto zemí modernizovat své ekonomiky a přilákat investice mimo těžební sektor, který spěje k dlouhodobě nezastavitelnému poklesu.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Šarlatáni brzdí seriózní výzkum účinků antabusu, říká biochemik Cvek

Marek Kerles
Dnes • 08:00

Český biochemik Boris Cvek byl členem mezinárodního týmu, který před třemi lety uveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature důležitou studii o účincích antabusu na rakovinné bujení. Vědci tehdy prokázali, že lék, využívaný pro léčbu alkoholismu, ničí v laboratorních podmínkách nádorové buňky a podobně funguje i při pokusech na myších. Dnes se na celém světě začalo o látce antabus i v odborných kruzích mluvit také jako o možném léku pro pacienty s covidem-19. Podle Borise Cveka je však tenhle předpoklad založen na zcela mylných a neseriozních základech a v konečném důsledku má na solidní výzkum antabusu kontraproduktivní účinek.

Cíl v nedohlednu, česká CNN marně čeká na své diváky

Vojtěch Kristen
Dnes • 06:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Cíl je stále v nedohlednu. Taková je ve zkratce situace stanice CNN Prima News po osmi měsících na trhu. Stanici v průměru sleduje půl procenta lidí u obrazovek, většina pořadů dosáhne na sledovanost pouze v řádu nižších desetitisíců.

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Včera • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.