V pondělí večer Vladimir Putin oznámil, že Rusko uznává Doněckou a Luhanskou lidovou republiku (DNR a LNR), tedy dvě separatistické oblasti na východě Ukrajiny vzniklé po roce 2014. Vzápětí poslal ruské jednotky na „mírotvornou“ misi do těchto republik. A již dnes nad ránem jsme mohli vidět kolony ruských vojáků projíždějících Doněckem. Uznání DNR a LNR lze jistě považovat za poměrně extrémní krok. Kdyby však současná krize skončila „pouze“ tím, že Rusko právně uzná současný faktický stav, byl by to ze všech špatných scénářů ještě ten nejméně špatný. Existují totiž dobré argumenty, proč se domnívat, že se Rusko s uznáním DNR a LNR v jeho nynějších hranicích nespokojí.
Čeho se Rusko bojí
První otázka, kterou si musíme položit, zní, čeho chce Rusko dosáhnout, případně čeho se – jedno zda oprávněně, či nikoli – obává. Domnívám se, že pondělní Putinovo vystoupení, stejně jako řada přechozích ruských vyjádření, dává poměrně jasný obrázek.
Samotné uznání DNR a LNR by dávalo tušit, že hlavním bodem bude situace těchto dvou separatistických oblastí a jejich vztah k Ukrajině. A byť samozřejmě tuto rovinu Putinův projev měl též, jeho gró bych viděl v jiné, mnohem zlověstnější, rovině.
Rusko se obává dalšího rozšiřování NATO a to zejména o bývalé státy SSSR. Ukrajina je bezesporu z těchto států strategicky nejvýznamnější, pročež je pro Rusko naprosto nepřípustné, aby směřovala do NATO. Co je horší, z pohledu Ruska je hrozbou i jakékoliv – třebas neformální – sbližování Ukrajiny a států NATO, jakož i dodávky zbraní či technologií. Rusko se rovněž obává, že se jednoho dne posílená Ukrajina pokusí vzít Krym zpět. A v neposlední řadě, Rusko se také obává toho, že Ukrajina by mohla někdy v budoucnu získat jaderné zbraně a tím radikálně změnit jeho bezpečnostní situaci.
Že některé z těchto bodů jsou krajně hypotetické, není podstatné. Podstatné je, že rámují ruské přemýšlení o současné situaci a o potenciálních ziscích a ztrátách. Ano, je teoreticky možné, že Putin si uznáním DNR a LNR chtěl jen zachovat tvář, aby nemusel stáhnout početnou armádu z ukrajinského pohraničí bez jediného výsledku, ale tato interpretace je snad až nepřiměřeně optimistická a zatím jí nic nenasvědčuje.
