Manžela odvezli, nevlastní dceru znásilnili a zabili. Žena popsala, jak vypadá tyranie islamistů

Info.cz, adk

20. 10. 2017 • 08:30

Jak se válka s tzv. Islámským státem (IS) blíží ke konci a stále více území se koaličním silám daří osvobozovat, vycházejí na povrch svědectví, jak život pod nadvládou islamistů vypadá. Členka turkmenské komunity popsala svůj příběh britské televizi BBC.

„Žili jsme v oblasti al-Alam v Tikrítu. Jsem šíitská Turkmenka, můj manžel byl sunnitský Arab. Byl imámem a respektovanou osobou v naší komunitě. Nikdo nemluvil o tom, jestli patří k sunnitům nebo k šíitům. V komunitě nebylo žádné nepřátelství. Mám dceru a syna, chodily do stejné školy, každý den spolu,“ vzpomíná žena, která mluvila pod příslibem anonymity, na dobu před příchodem islamistů.

Irácké město, ve kterém žila, obsadil IS v červnu 2014. Mnoho vojáků jeho bojovníci popravili, mnoho jich uteklo. Mezi nimi byli i Turkmeni, které ubytovala u sebe doma. Pomáhala jim s útěkem v přestrojení za ženy. Její manžel ubytoval tři vojáky v mešitě.

Znásilnění a smrt

Islamisté to brzy zjistili a uprchlíky zabili. Muže odvlekli neznámo kam. „Od té doby o něm nemám zprávy,“ říká žena. Svůj domov musela opustit. S dětmi a nevlastní dcerou se vydala na pochod. Brzy ji ale islamisté zastavili a uvěznili v garáži spolu s ostatními ženami.

Dívky od vdaných oddělovali. „Bylo tam pět dívek, začali je znásilňovat přímo před našima očima,“ vypráví. Snažila se jim pomoci. Marně. Jednou z obětí byla i její nevlastní dcera, které bylo osmnáct. Na místě zemřela podobně jako další dívky.

„Pohlédla jsem do tváře těch mužů a zjistila, že dva z nich zním. Byli ze sunnitské vesnice blízko al-Alam. Mnoho lidí odtamtud se k IS připojilo, ale mnoho jiných sunnitských vesnic silně vzdorovalo,“ popisuje.

„Žiju jen pro moje děti“

Sama měla štěstí. S dětmi v garáži zůstala. Zhubla, měla zdravotní problémy. Islamisté tam s nimi nechali starého muže, který je měl hlídat. Vězňů se mu ale zželelo. Dával jim vodu, jednou přinesl i kozu a mléko.

Jednoho dne rozdělil skupinu na dvě. „Musíte odejít,“ řekl jim a popsal cestu, jak se dostat na svobodu. Později se žena dozvěděla, že když na to džihádisté přišli, muže popravili.

Ona a její děti musely projít pouští za nepříznivého počasí. Z hladu jedli trávu. Dcera učitelky, která šla s nimi, jí zemřela v náručí. Po pěti dnech se dostali do Kirkúku, kde se ubytovali v domě ženiny staré tety.

S manželem se doteď nesetkala. Neví, jestli je naživu. Návrat do al-Alam neplánuje. „Zkoušela jsem to, ale nezvládla bych to,“ uzavírá s tím, že se nyní snaží vyjít s penězi, které dostává za péči o starou ženu. „Nyní žiju jen pro moje děti.“

SDÍLET