Situace kolem Ukrajiny houstne. Sledujeme začátek nové fáze války, nebo Putinovo divadlo pro domácí publikum?

Atmosféra mezi Moskvou a Kyjevem už zase houstne. Pohyby ruských vojsk směrem k hranici s Ukrajinou a stupňování napětí provázené až desetinásobným nárůstem incidentů mezi ukrajinskou armádou a „separatistickými“ ozbrojenci vyvolaly v posledních dnech spoustu spekulací o dalším vývoji. Orientaci dál komplikuje klasická snaha obou stran vykreslit situaci tak, že jsou bez viny, zatímco protivník může „za vše“. Do všeho se ještě vkládají představitelé obou odtrženeckých entit, kteří, byť nejsou zcela samostatní, přeci jen nejsou ani pod stoprocentní kontrolou Moskvy a přicházejí se svojí invencí.

Jak ukázala už anexe Krymu, ani všemi stranami (včetně té ruské) vylučovaný vývoj, nemusí nakonec být zcela vyloučený. To aktuálně nahrává řadě často divokých úvah. Následující text nemá za cíl předložit neomylně další scénáře vývoje – to ani není možné –, jako spíš shrnout, jaké spekulace a proč se ve veřejném prostoru objevují.  

Úvahy začínají u ruské snahy o rozšíření území tzv. lidových republik. Rusko dlouhodobě trápí situace s vodou na Krymu a podobný nově vzniklý koridor by to pomohl řešit. Do dané kategorie patří i verze, že se v Rusku budou konat volby a krátká vítězná operace armády by mohla pomoci popularitě prezidenta Putina, respektive Jednotného Ruska. Této verzi napomáhá i zvýšená aktivita ruské propagandy zahrnující povinnou mantru o „ukrajinských fašistech“, ale třeba i nový příběh o chlapci zabitém ukrajinským dronem šířený hlavně lidmi z „lidových republik“ (nezávisle to ověřit není možné, ale až příliš to připomíná propagandistickou scénku Prvního kanálu o ukřižovaném chlapci z července 2014, tedy doby, kdy ruská armáda vstoupila masivně do konfliktu na východě Ukrajiny). Podobně lze nalézt i paralely s konfliktem mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008, kdy se gruzínská strana nechala akcemi, jako bylo sestřelování gruzínských dronů, vyprovokovat k útoku na Jižní Osetii, což následně poskytlo ruské armádě ospravedlnění pro její útok. Na druhou stranu, výsledky ruských voleb nejsou zas tak moc ovlivňovány reálným hlasováním a popularitu lze zajistit i jiným způsobem. 

Otevřená vojenská intervence proti Ukrajině, byť s vysokou pravděpodobností vítězná, by nemusela být až tak krátká, jako tomu bylo v případě války v Gruzii, a případné ztráty by mohly mít pro legitimitu a vnitřní klid v Rusku naopak nepříznivé dopady. V tuto chvíli je pro Rusko výhodnější udržovat obě „republiky“ při životě a pokračovat v popisu tamní situace jako občanské války. S postupem času a s tím, jak se v obou entitách upevňují místní elity a pronikají místní narativy, už nebude ani cesta zpátky. Ostatně, podobný vývoj už nastal. 

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital