Pili vodu plnou lidských výkalů, pak k smrti zvraceli. I to byl Londýn královny Viktorie

Jan Januš

04. 04. 2020 • 09:00

SVĚTOVÉ EPIDEMIE |  Epidemie cholery udeřily na Evropu z dosti paradoxních důvodů: starý kontinent byl totiž v 19. století plný naprostých kontrastů. Na jednu stranu se rychle modernizoval, obchodníci bohatli, hodně cestovali a měli styky se zahraničím, což výrazně zjednodušovaly a zrychlovaly nové vynálezy spojené s probíhající průmyslovou revolucí. Mnoho lidí ale také žilo v otřesné chudobě a bídě, doslova ze dne na den. Oba způsoby života svědčily přenosu nemocí, zvláště když skoro všechny naopak spojovaly příšerné hygienické návyky z dob minulých, skoro až ze středověku. Že je třeba postavit kanalizaci a s exkrementy zacházet jinak než dosud, mocné v řadě zemí přesvědčila právě až cholera. Kvůli ní ale zemřely – a bohužel stále umírají – miliony lidí.

Světové epidemie

V seriálu INFO.CZ „Světové epidemie“ popisujeme dvakrát týdně některé závažné pandemie a epidemie, jimž jsme jako lidstvo čelili v minulosti. Snažíme se rozebrat politické, ekonomické a společenské dopady jednotlivých nemocí. Zamyslíme se rovněž nad tím, jak se můžeme z dřívějších událostí poučit v současné situaci při koronavirové pandemii.

Velká Británie byla v 19. století v mnohém na vrcholu. Ovládala podstatnou část světa i takřka globální obchod. Jeho prostřednictvím se ale do Evropy dostaly rovněž epidemie cholery. Nemoc měla svůj původ podle všeho v Indii, rychle se ale rozšiřovala po celém světě, kromě Evropy se jí nevyhnuly ani Amerika a Afrika.

Nakažení v křečích zvraceli, trpěli průjmy a nakonec dehydrovaní umírali. Stejně jako například u morových ran lidé nejprve nechápali, odkud se cholera bere, mysleli si, že se šíří vzduchem. Skutečnost je ale jiná, jak dnes popisuje na svém webu i organizace Lékaři bez hranic, která s touto nemocí dodnes, zvláště v Africe, bojuje. „Choleru způsobuje bakterie Vibrio cholerae, která nutí buňky tvořící výstelku střeva produkovat velké množství tekutiny, což vede k těžkým průjmům a zvracení. Infekce se šíří požitím jídla či vody kontaminované fekáliemi nebo zvratky někoho, kdo je nemocí infikován. Kontaminace jídla či zdroje vody může vést k masivnímu rozšíření nemoci v krátkém čase, a to obzvláště v přelidněných oblastech, jako jsou slumy či uprchlické tábory,“ uvádí neziskovka.

K tomuto poznání ale museli lékaři nejprve dojít. Stalo se tak v Londýně, kde odkaz cholery dodnes svým způsobem výrazně žije v městské architektuře, v umění i kolektivní historické paměti, o čemž svědčí i podrobné a inspirativní webové stránky Cholera and The Thames. Právě na Londýně 19. století si tak paradoxy tehdejších časů můžeme dobře ilustrovat a ony zmiňované kontrasty si lépe vysvětlit.

Špína všude kolem

Vláda královny Viktorie, trvající dlouhých 63 let od roku 1837 až do roku 1901, je dodnes prodchnuta romantickými představami, podloženými budováním impéria, nádherným oblečením i velkolepými stavbami, které dělají Londýn Londýnem. Rovněž ale šlo, minimálně v prvních desetiletích viktoriánské Anglie, o dobu plnou chudinských čtvrtí a otřesných hygienických podmínek.

Na jednu stranu se nepřipouštělo, aby dámy chodily bez korzetů a rukavic a pánové se nechali na ulici vidět bez klobouků, na druhou stranu ale i ti nejelegantnější a nejbohatší si stále schovávali pod postele nočníky a ne úplně často se myli. Splachovací toalety se rozšiřovaly zhruba od poloviny 19. století, a to dosti pomalu s výraznými „porodními“ bolestmi. Ani z nich totiž nebylo mnohdy odpad kam odvádět.

Obsah nočníků a záchodů tak často končil třeba na ulici plné i jiného nevábného odpadu. Používat třeba odpadkové koše totiž tehdy, zvláště třeba při procházce, napadlo jen málokoho. Do toho byly ulice plné zvířat a kočárů a povozů tažených koňmi. Lidské výkaly se v té době zkrátka mísily s těmi koňskými a z domů a z ulic se dostávaly také dál, do Temže, stejně jako do studen. Právě odtud se zase čerpala voda: na pití, na vaření, na praní, na cokoliv. Šlo tak o nechutný a nekonečný kolotoč, na který upozornil i pozdější proslulý fyzik Michael Faraday (1791-1867) namáčením bílých listů do řeky. Ty okamžitě měnily svou barvu a konzistenci.

Špína ale byla všudypřítomná. Třeba spisovatel Michel Faber popisuje ve svém velkolepém románu Kvítek karmínový a bílý hejna holubů na Trafalgarském náměstí, s nimiž se lidé nadšeně fotí a co více, dokonce je krmí. Dnes už je nepředstavitelné, že tehdy fungovaly na podobných náměstích stánky specializované vysloveně na holubí zob.

Nešlo tak jen o vyměšování, popsané „čištění“ nočníků se ostatně postupně začalo postihovat, ale o obecnější představy lidí o hygieně. Řešíme sice Londýn, ale třeba Praha si s ním v mnohém nezadala, dobovou atmosféru můžeme načerpat z jiného románu, Lorda Morda od Miloše Urbana. Rozdíl byl ale v tom, že Praha nebyla zdaleka tak globální a také v ní nežilo tolik lidí jako v Londýně.

Modernizace měst vyvolaná cholerou

Hlavní problém spojený s cholerou ale spočíval opravdu ve vodě, což naplno prokázal doktor John Snow (1813-1858) svými experimenty s jednotlivými studnami. Lidé měli sice pořád tendenci věřit všemu možnému, třeba i tomu, že cholera nemá žádný racionální důvod a jde o boží trest, kterému je nutné se podvolit, ale na Snowovu stranu se po nějakém čase přidal i reverend Henry Whitehead (1825-1896). Postupně lidem ukázali, že některé zdroje vody mohou být skutečně vadné, zatímco u jiných nebezpečí nehrozí.

Situace ve městě ale zůstávala i nadále katastrofální a vyvrcholila takzvaným Velkým zápachem v červenci roku 1858. I vzhledem k tomu, že poslanci zasedali, a stále zasedají, ve Westminstru přímo u řeky, řekli si, že už to tak dál nejde. Joseph Bazalgette (1819-1891) následně vybudoval důmyslnou kanalizaci, která ovlivňuje tvář hlavního města Velké Británie dodnes.

Cholera si tak vyžádala množství obětí, rovněž ale přispěla k celkové modernizaci Evropy a podstatné části světa. Tedy alespoň zemí, v nichž si uvědomili, že je potřebné postavit takový systém, který odvede splašky a nečistoty do „bezpečných“ míst.

Bohužel, cholera není ale jen otázkou minulosti. „Riziko propuknutí cholery je vysoké zejména po katastrofách, jakou bylo například zemětřesení na Haiti v roce 2010, nemoc může ale udeřit kdekoli. Situace je obzvlášť problematická v období dešťů, kdy jsou domy a latríny zatopené a kontaminovaná voda se shromažďuje ve stojatých kalužích,“ uvádějí na svém webu Lékaři bez hranic. 

„Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) postihne cholera ročně 1,3 až 4 miliony lidí po celém světě a je příčinou 21 000 až 143 000 úmrtí. V roce 2017 léčili Lékaři bez hranic na choleru 63 700 pacientů,“ dodávají.

SDÍLET