Ačkoli se to při pohledu z České republiky může jevit jinak, současným Ruskem už začínají hýbat parlamentní volby, které se budou konat na letos na podzim. Vnímavější pozorovatel tak možná zaznamenal další kolo stíhání představitelů opozice za mítinky na podporu Alexeje Navalného, kdy je řada relativně známých osobností za ně popotahována, postupnou likvidaci Fondu boje proti korupci, popřípadě sjezd komunistů, kteří ze svého vedení odstranili všechny kritiky Kremlu a namísto nich nainstalovali výrazně loajálnější figury. Ostatně i samotná roztržka s Českou republikou a, jak to vypadá, i s Bulharskem, má svůj efekt pro nadcházející volby. Hledání vnějšího nepřítele je pochopitelně oblíbenou disciplínou, která může odvést pozornost od vnitřních problémů, a tak není divu, že skandál s vypovězením ruských „diplomatů“ z Česka byl více než vítaný.
Rozhovor s poradcem prezidenta Vladimira Putina Valentinem Jumaševem pro ruskou verzi časopisu Forbes se přeci jen lehce vymykal této rutině. A to dokonce tak, že jej komentoval i mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Nešlo přitom zdánlivě o nic tak zásadního, pouze o vzpomínky člověka, který se už od devadesátých let pohybuje v samém centru ruské moci. Nejednalo se přitom ani o jeho první rozhovor na podobné téma, velmi podobně mluvil už před rokem a půl, kdy se připomínalo dvacet let vlády Vladimira Putina (včetně intermezza 2008-12, kdy byl premiérem).
Jumašev byl poradcem už Borise Jelcina, oženil se později s jeho dcerou a stál u přeměny Vladimira Putina z šedivého – téměř nikomu neznámého, ale také analyticky uvažujícího, schopného přesných formulací – úředníka v ruského prezidenta. V rozhovoru pro Forbes mluví o Romanu Abramovičovi jako o svém příteli a vzpomíná na debaty s Borisem Němcovem, který byl jednu dobu nejvážnějším vyzyvatelem Gennadije Zjuganova. Rozhovor tak přináší hodně zajímavých detailů, kromě jiného o vlivu šéfa Jelcinovy ochranky a šedé eminence Kremlu Alexandra Koržakova (na fotce, kde Jelcin v roce 1991 odmítá na tanku požadavky pučistů, je hned vedle něj, zatímco přímo nad Koržakovem stojí šéf současné Ruské národní gardy Viktor Zolotov), o bojích v roce 1993 či o první čečenské válce. Připomíná také poměrně širokou podporu, kterou Jelcin pro tyto akce měl ze všech stran, ale i to, jak rychle na ni podporovatelé zapomněli.
