Britský premiér Boris Johnson končí. Zatím to sice není oficiální, ale komentátoři i insideři se shodují, že lídr Konzervativní strany nemůže další v sérii krizí politicky přežít. Může to trvat několik dní, týdnů, nebo měsíců, ale jeho konec v roli britského premiéra se nyní zdá být nevyhnutelný.
Na druhou stranu, Boris Johnson dokázal v minulosti hned několikrát (vzpomeňme to, jak ustál brexit, olympiádu, nebo očkování proti COVIDu), že umí zařídit nemožné ihned a zázraky na počkání. Už v únoru se navíc nechal slyšet, že jeho oponenti jej z Downing Street dostanou jen s pomocí „tankové divize“. A nyní zopakoval, že se nikam odcházet nechystá.
Proč Johnsonovi rezignují ministři?
Rozbuškou nejnovější krize je skandální chování konzervativního poslance Chrise Pinchera. Ten nedávno musel rezignovat poté, co podnapilý v Carlton Clubu osahával a sexuálně napadal cizí muže. Jak se záhy ukázalo, nebylo to poprvé. Na Pinchera si v této věci už mnozí stěžovali v minulosti, například v roce 2017 měl sexuálně obtěžovat někdejšího olympionika Alexe Storyho.
To dostalo Borise Johnsona pod tlak. Letos v únoru totiž Pinchera jmenoval zástupcem „hlavního whipa“ v Dolní sněmovně. (Hlavní whip, „Chief Whip“, na úrovni tuzemského předsedy poslaneckého klubu. Jeho prací je dohlížet na to, aby poslanci hlasovali podle stranické linie, zároveň také řeší vnitřní fungování poslaneckého klubu. Pokud má tedy řadový poslanec problém s nějakým jiným poslancem ze své strany, je to právě whip a jeho kancelář, na koho se obrátí o pomoc.) V kontextu Pincherových sexuálních skandálů to vypadalo, že Boris udělal kozla zahradníkem.
Asi by z toho nebyla tak velká aféra, kdyby Boris Johnson a Downing Street zcela neselhali v komunikaci. Premiérův úřad totiž nejprve několik dní tvrdil, že Boris Johnson o žádných obviněních Pinchera nevěděl, což opakovali i vládní ministři a poslanci. Tento týden ale lord McDonald (dlouholetý bývalý diplomat, který byl před časem stálým tajemníkem ministerstva zahraničí, zastával tedy pozici ekvivalentní siru Huphreymu z legendárního sitcomu Jistě, pane ministře) zveřejnil, že Pincher měl tyto problémy už když sloužil v roce 2019 na ministerstvu zahraničí a že o nich byl už tehdy Boris Johnson osobně zpraven.
Na to Downing Street reagovala přiznáním, že Boris Johnson o obviněních skutečně věděl, což premiérův PR tým následně upravil na verzi, že Johnson o obviněních sice věděl, ale mezitím na ně zapomněl. Přibližně ve stejnou dobu, kdy se Boris Johnson osobně omlouval v televizním vysílání, pak oznámil ministr zdravotnictví Sajid Javid odchod z kabinetu a Javida v řádu minut následoval i ministr financí Rishi Sunak. Oba jako důvod svého odchodu uvedli „ztrátu důvěry v premiéra“ a rozšířili řady rebelujících poslanců.
Proč proti Johnsonovi rebelují poslanci?
Velká část konzervativních poslanců má Borise Johnsona plné zuby. A bez obalu řečeno, mají pocit, že z nich Downing Street dělá úplné idioty. Denně se totiž setkávají se svými voliči. (Kampaň se v Británii vede prakticky permanentně a je naprosto běžné, že poslanci každý víkend obcházejí své voliče ve svých jednomandátových obvodech ode dveří ke dveřím a mluví s nimi o tom, co je tíží.) Poslední víkend tak poslanci strávili tím, že svým voličům opakovali, že premiér o Pincherovém úchylném chování nic netušil. To se ale nyní ukázalo přinejlepším jako velmi kreativní zacházení s pravdou.
Pincherova aféra je přitom dalším z celé řady větších či menších skandálů, které se Johnsonovou administrativou táhnou od loňského podzimu. Tehdy vše odstartovalo aférou Partygate, kdy vyšlo najevo, že zaměstnanci a politici na úřadu vlády porušovali lockdownová opatření, která (a o to je celá situace horší horší) sami zavedli.
Vyšetřování, které se táhlo několik měsíců, nakonec odhalilo 83 hříšníků včetně samotného premiéra Johnsona, kterým příslušníci Scotland Yardu rozdali pokuty. Navíc, o pikantnosti nebyla nouze. Během vyšetřování vyšlo například najevo, že si zaměstnanci na své pijatiky do Downing Street zaváželi kufry narvané chlastem, který nakupovali v obchodech v okolí Whitehallu.
Jeden z bujarých večírků se dokonce konal v předvečer pohřbu prince Filipa, vévody z Edinburghu. Za tento večírek se Johnson dokonce musel veřejně omluvit královně. V průběhu vyšetřování Partygate se postupně odhalovaly další a další znepokojivé detaily a postupně rostla nespokojenost v poslaneckém klubu a nabalovaly se další problémy.
