Putin a Erdogan se potřebují víc než dříve. Jaderný megaprojekt, který má být volebním trumfem, ale nepříjemně drhne

Kolem další ze schůzek ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho tureckého protějšku Recepa Tayyipa Erdoğana v Soči vytvořily obě strany už tradičně mlhu důležitosti. Spíše než jejich mocenský status ale jednání v ruském přímořském letovisku potvrzuje, že se Putin s Erdoganem nyní potřebují víc než dříve kvůli problémům, které sami způsobili.

Z pohledu Ruska je Turecko navzdory svému členství v NATO zemí, která se k němu chová s „respektem“, protože jej odmítá jakkoliv sankcionovat za agresivní válku. Prodává sice účinné bojové drony Ukrajině, ty ale samy o sobě nemohou zásadně zvrátit poměr sil. Z hlediska Kremlu a oligarchů na něj napojených zůstalo „bezpečnou“ zemí, kde mohou kotvit své jachty a bez obav z konfiskací držet majetky. 

Rusko se pravděpodobně nyní snaží získat Turecko jako partnera pro obcházení sankcí na dovoz pokročilých technologií a vývoz svých surovin do třetích zemí (Washington Post informoval o údajné nabídce kapitálového vstupu ruských firem do tureckých rafinerií). Přímé porušování sankcí by však vedlo ke kolizi s EU a USA a jejich uplatnění i proti tureckým společnostem či institucím, jak se ukázalo v případě postihu státní Halkbank ze strany USA za porušování sankcí proti Íránu. A to si Turecko nemůže ekonomicky nyní dovolit, takže bude opět hledat nejzazší možnou mez, jak vyjít Moskvě vstříc za protislužbu a současně se vyhnout takzvaným sekundárním sankcím.

Podle dostupných informací Ankara na schůzce v Soči přistoupila na platbu za dodávky plynu v rublech a další turecké banky se zapojí také do ruského platebního systému Mir. Zřejmou protislužbou bude nákup tureckých vládních dluhopisů ruským státem, případně převedení části plateb za plyn do tureckých lir. 

Tato opatření by pomohla centrální bance a vládě zlepšit špatnou bilanci devizových rezerv, které klesly na minimum po nikam nevedoucích intervencích, jež měly zpomalit pád turecké liry v důsledku Erdoğanovy politiky nízkých úrokových sazeb. Připomeňme, že ty turecký prezident při razantně rostoucí inflaci snížil koncem minulého roku o čtyři procentní body a v současnosti stále drží na čtrnácti procentech i při oficiálně přiznané inflaci osmdesát procent.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jak moc je Turecko závislé na dovozu energií z Ruska?
  • Co si Erdogan sliboval od jaderné elektrárny Akkuyu, kterou staví Rusové?
  • A jaká je realita?
sinfin.digital