Téměř neřešitelný hlavolam – tak by bylo možno bez nadsázky nazvat úkol, před nímž v posledních letech stojí prakticky všechny státy jihovýchodní Asie. Rapidní ekonomický a s ním související mocenský vzestup Číny je nahlížen se stále větší skepsí nejenom u řady zemí regionu, ale především ve Washingtonu, neboť Spojené státy upírají svůj zrak do oblasti Indo-Pacifiku stále častěji. A očividně nejsou spokojeny s tím, co vidí.
Peking je vnímán jako hráč, který narušuje dosavadní na pravidlech založený liberální řád světa, za jehož garanta již od konce 2. světové války platí Spojené státy. To vše ústí v pomalu ale jistě se zostřující souboj titánů, vtahující do svého víru ostatní, a to prakticky ve všech myslitelných sférách lidské činnosti.
Ducha doby proto představuje politika zajištění, tedy určité snahy vyhnout se jednoznačné volbě mezi oběma epicentry moci, udržovat dobré vztahy s Čínou, ale zároveň se připravovat na možnost, že se tyto vydají nežádoucím směrem. K tomu povětšinou slouží vazby s Amerikou či evropskými mocnostmi.
Nejinak tomu je i ve Vietnamu, který se nezdráhá zapojit i daleko „lehčí váhy globálního boxerského ringu“, které mu však navzdory své malé velikosti mají co nabídnout – třeba Českou republiku.
