Trh práce ovládla euforie. Je čas udělat potřebné reformy a připravit se na kocovinu
2. DÍL SÉRIE POVOLEBNÍ ČESKO. Trh práce láme rekordy. O to bolestivější návrat do normálu nás zřejmě čeká. Než k němu dojde, měla by vláda využít současného pohodlí jištěného vrcholem hospodářského cyklu a přijít s potřebnými reformami, které (nejen) střet s realitou příštího zpomalení utlumí. Co konrétně by vláda měla dělat, o tom diskutovali hlavní ekonomka České bankovní asociace Eva Zamrazilová a ekonom ČSOB Petr Dufek. Jako tradičně nabízíme jejich hlavní teze a expertní ohlasy.
Trh práce jako otesánek: Rekordní zaměstnanost, množství cizinců a stále nemá dost
Dva roky ekonomové říkají, že nezaměstnanost nemá kam klesat – a ona pořád klesá a objevují se nová pracovní místa. Zaměstnanci, pochopitelně, jsou s touto situací spokojeni. Méně už zaměstnavatelé, kteří jen stěží hledají pracovní síly a ještě hůře se jim daří je zaplatit. Stručně, stávající stav je svým způsobem abnormální a má své specifické průvodní jevy. Jedním z nich je to, že nezaměstnanost – ať už je nazírána optikou jakékoli metodiky – je na rekordně nízké úrovni. Společně s tím je tu pak rekordní nabídka volných pracovních míst, kterých je dnes jen na úřadech práce zhruba 206 000 a nová stále přibývají. Navzdory, například, tomu, že tu máme nejvíce pracujících cizinců v historii (jde o Slováky, Ukrajince, Poláky a další národnosti). Jinými slovy, česká ekonomika vstřebává obrovské množství pracovních sil – a stále jí to nestačí. V důsledku toho pak také začínají rychleji růst mzdy: už ve druhé polovině loňského roku v případě některých profesí začaly růst o 10 a více procent. V letošním prvním pololetí pak rostly mzdy už téměř všem a to o 7 a více procent, což, potvrzují i podrobná šetření společnosti Trexima sledující zhruba sedm stovek profesí.
Komentář Heleny Horské, Raiffeisenbank
Souhlasím s tím, že vývoj na českém trhu práce je abnormální. Ekonomika roste pomaleji než v době nejsilnějšího hospodářského rozmachu v historii samostatného Česka, přesto míra nezaměstnanosti a počet volných pracovních míst předčí tehdejší hodnoty. Každá anomálie, jak v počasí tak ekonomii, se přitom dá vysvětlit. V tomto případě se musíme ptát, proč naše hospodářství ke svému růstu potřebuje tolik zaměstnanců? Odpověď hledám v pomalém růstu produktivity práce ve srovnání právě s lety 2005 a 2006. Dosavadní růst ekonomiky byl pracovně intenzivní: každé zvýšení produkce si vyžadovalo nové zaměstnance. Teprve až ve druhém čtvrtletí 2017 (mimochodem po opuštění kurzového závazku) začaly firmy výrazněji investovat. Výrobní provozy se postupně vybaví lepšími a výkonnějšími stroji a zařízeními a produktivita práce opět poroste. Díky investicím by další růst ekonomiky neměl být tak náročný na dostatek volné pracovní síly. Ale bez ní to nepůjde. Navíc tyto investice vyžadují od zaměstnanců jiné dovednosti a znalosti: programovat, obsluhovat, diagnostikovat, opravovat apod. A takových zaměstnanců je největší nedostatek. Náš současný vzdělávací systém jich připravuje málo. A změny se v brzké době těžko dočkáme. Nezbývá nic jiného, než čekat, co udělá silnější koruna a rostoucí mzdy s méně rentabilnými provozy, a propuštěné zaměstnance přijmout a zaškolit.Komentář Miroslava Nováka, AKCENTA CZ
Situace na pracovním trhu je úzce svázána s hospodářským cyklem a to platí jak pro Česko, tak i pro další evropské země. Pokud ekonomika svižně roste čtyři roky v řadě a navíc dostane impuls v podobě slabšího kurzu měny, odrazí se to samozřejmě do poklesu nezaměstnanosti, zvýšení volných pracovních míst a výsledně i do růstu mezd. Ostatně nedostatek volných uchazečů není jen specifikem Česka, ale celého středoevropského regionu. Více jak 200 tisíc volných pracovních míst je přitom sice vysoké číslo, ale při detailnějším pohledu je jasné, že řada nabízených míst přílišnou atraktivitou neoplývá. Podle MPSV na tři čtvrtiny nabízených volných pracovních pozic nemusí mít uchazeč ani maturitu, na více jak polovinu mu stačí jen základní vzdělání a jen na zhruba 5 % pozic je požadováno vysokoškolské vzdělání. To je dostatečně vypovídající statistika toho, jaké zaměstnance většina českých firem hledá, respektive jaké nehledá.Kreativní destrukce na obzoru: Čeká nás automatizace i rána z milosti pro “montovnu”
Každá anomálie postupně zadělává na korekci a jednou skončí. V případě stávající situace na trhu práce se (nejen v souvislosti s Českem) spekuluje o tom, že by se v důsledku kombinace růstu mezd a nedostatku lidského kapitálu mohly firmy rozhodnout nahrazovat lidi roboty a automatizovanými procesy. Něco podobného je sice možné, zřejmě ale nepůjde o nějaký hlavní proud či scénář – on totiž asi žádný hlavní scénář nebude. Vždy to bude záviset na daném odvětví a firmě, rozhodně nelze říci, že firmy při určité úrovni mezd začnou hromadně nahrazovat lidi roboty. Je ale pravděpodobné, že se stávající nedostatek pracovních sil stane impulzem pro investice do nových technologií. To jde ostatně sledovat v automobilovém průmyslu, kde je už výroba do značné míry automatizovaná. Skutečný problém se pak může objevit v té části české ekonomiky, kterou lze označit za tradiční, části, která sází na nízké mzdy, nízké pracovní náklady. Zjednodušeně, jde o firmy, které konkurují čínským, bangladéšským a dalším levným asijským výrobcům. Podobné strategie se vyčerpaly. Firmy, které je stále vyznávají, už nezvládají najít – zaplatit – lidi; a co víc, profese, o které stojí, přestávají existovat, protože naše školství produkuje úplně jiné absolventy.
Domácí úkoly pro vládu: Zajistit pružnější pracovní trh a nastartovat reformu školství
Nastupující vláda může rizika spojená (nejen) se současným přehříváním trhu práce zredukovat. K tomu by přispěla například větší flexibilita pracovního práva. Napříště by se tak mohlo mimo jiné zjednodušit propouštění problémových zaměstnanců (dnes je to natolik obtížné, že často nezbývá nic jiného než se zaštítit “organizační změnou”). Stejně tak by se mohly zlepšit podmínky respektive rámec ošetřující flexibilní pracovní dobu. A určitě musíme reformovat naše školství. Jde sice o běh na delší trať – a náročný –, ale rozhodně má smysl na trať co nejdříve vyrazit. Potvrzuje to ostatně struktura absolventů středních a vysokých škol, která neodpovídá průmyslovému potenciálu naší ekonomiky a už vůbec ne tolik diskutované, respektive cílované příští stanici, tedy znalostní ekonomice, konceptu průmysl 4.0 a podobně. Stručně, naše školství je dnes převážně humanitní, jen ve velmi malém počtu produkuje techniky. A to, vzhledem ke struktuře naší ekonomiky – opomeňme plány do budoucna –, zadělává na potenciálně hodně velký problém. Nikoli během tohoto hospodářského cyklu, ale toho příštího a dalších, kdy by mohla být potíž způsobená mzdami podstatně větší.
Další rozhovory
