Trh práce ovládla euforie. Je čas udělat potřebné reformy a připravit se na kocovinu

Roman Chlupatý

2. DÍL SÉRIE POVOLEBNÍ ČESKO. Trh práce láme rekordy. O to bolestivější návrat do normálu nás zřejmě čeká. Než k němu dojde, měla by vláda využít současného pohodlí jištěného vrcholem hospodářského cyklu a přijít s potřebnými reformami, které (nejen) střet s realitou příštího zpomalení utlumí. Co konrétně by vláda měla dělat, o tom diskutovali hlavní ekonomka České bankovní asociace Eva Zamrazilová a ekonom ČSOB Petr Dufek. Jako tradičně nabízíme jejich hlavní teze a expertní ohlasy.

Trh práce jako otesánek: Rekordní zaměstnanost, množství cizinců a stále nemá dost 

Dva roky ekonomové říkají, že nezaměstnanost nemá kam klesat – a ona pořád klesá a objevují se nová pracovní místa. Zaměstnanci, pochopitelně, jsou s touto situací spokojeni. Méně už zaměstnavatelé, kteří jen stěží hledají pracovní síly a ještě hůře se jim daří je zaplatit. Stručně, stávající stav je svým způsobem abnormální a má své specifické průvodní jevy. Jedním z nich je to, že nezaměstnanost – ať už je nazírána optikou jakékoli metodiky – je na rekordně nízké úrovni. Společně s tím je tu pak rekordní nabídka volných pracovních míst, kterých je dnes jen na úřadech práce zhruba 206 000 a nová stále přibývají. Navzdory, například, tomu, že tu máme nejvíce pracujících cizinců v historii (jde o Slováky, Ukrajince, Poláky a další národnosti). Jinými slovy, česká ekonomika vstřebává obrovské množství pracovních sil – a stále jí to nestačí. V důsledku toho pak také začínají rychleji růst mzdy: už ve druhé polovině loňského roku v případě některých profesí začaly růst o 10 a více procent. V letošním prvním pololetí pak rostly mzdy už téměř všem a to o 7 a více procent, což, potvrzují i podrobná šetření společnosti Trexima sledující zhruba sedm stovek profesí.

Komentář Heleny Horské, Raiffeisenbank

Souhlasím s tím, že vývoj na českém trhu práce je abnormální. Ekonomika roste pomaleji než v době nejsilnějšího hospodářského rozmachu v historii samostatného Česka, přesto míra nezaměstnanosti a počet volných pracovních míst předčí tehdejší hodnoty. Každá anomálie, jak v počasí tak ekonomii, se přitom dá vysvětlit. V tomto případě se musíme ptát, proč naše hospodářství ke svému růstu potřebuje tolik zaměstnanců? Odpověď hledám v pomalém růstu produktivity práce ve srovnání právě s lety 2005 a 2006. Dosavadní růst ekonomiky byl pracovně intenzivní: každé zvýšení produkce si vyžadovalo nové zaměstnance. Teprve až ve druhém čtvrtletí 2017 (mimochodem po opuštění kurzového závazku) začaly firmy výrazněji investovat. Výrobní provozy se postupně vybaví lepšími a výkonnějšími stroji a zařízeními a produktivita práce opět poroste. Díky investicím by další růst ekonomiky neměl být tak náročný na dostatek volné pracovní síly. Ale bez ní to nepůjde. Navíc tyto investice vyžadují od zaměstnanců jiné dovednosti a znalosti: programovat, obsluhovat, diagnostikovat, opravovat apod. A takových zaměstnanců je největší nedostatek. Náš současný vzdělávací systém jich připravuje málo. A změny se v brzké době těžko dočkáme. Nezbývá nic jiného, než čekat, co udělá silnější koruna a rostoucí mzdy s méně rentabilnými provozy, a propuštěné zaměstnance přijmout a zaškolit.
sinfin.digital