Boj s kůrovcem ztěžují malí vlastníci lesů. Experti volají po zásahu státu, hrozí vážné následky | info.cz

Články odjinud

Boj s kůrovcem ztěžují malí vlastníci lesů. Experti volají po zásahu státu, hrozí vážné následky

Postupující kůrovcová kalamita odhalila také jedno české specifikum, které brání účinnějšímu boji s lýkožroutem a rychlé obnově lesů – v České republice vlastní les statisíce lidí. Část z nich se ale o něj vůbec nestará, nebo dokonce neví, kde jejich lesní majetek leží. To podle odborníků komplikuje jak zásahy proti kůrovci, tak údržbu lesních pozemků obecně.

O tom, na jak malé části je v Česku rozdrobena výměra lesní půdy v soukromém vlastnictví, svědčí jednoduchá statistika, kterou zpracovala Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze. Nadpoloviční většinu českých lesů (53,18 %) podle ní vlastní stát, dalších 28 % právnické osoby, tedy například církev, firmy či zemědělské společnosti. Zbytek (17,8 %) je rozdělen mezi 350 450 fyzických osob, z nichž celé třetině patří les menší než 0,1 hektaru. Dalším 105 000 vlastníků pak náleží lesní půda do poloviny hektaru. Jinými slovy: statisíce lidí v Česku se mohou pochlubit tím, že jim patří několik desítek, maximálně stovek stromů v lese. Nějaký les, byť třeba jen o velikosti 30 krát 30 metrů, vlastní v průměru každý 26. Čech.

Na tom by nebylo nic divného, podobně je rozdrobena lesní půda například i v Bavorsku. Problém ale podle odborníků zůstává v tom, že se v Česku někteří lidé, kteří se k lesu dostali díky restitucím či následnému dědictví, v mnoha případech o svůj majetek dosud vůbec nestarali. Dokonce se najdou tací, kteří ve svém lese nikdy nebyli. „Volala nám například paní z Prahy, zda bychom jí nepomohli najít její les. Že by snad měl ležet někde v jižních Čechách, ona to ale neví přesně,“ popisuje situaci spoluzakladatel informačního webu nekrmbrouka.cz. a šéfredaktor časopisu Lesnické práce Petr Příhoda.

Podobné dotazy nejsou podle něj zcela ojedinělé, určitá část vlastníků vůbec netuší, kde přesně jejich lesy leží, případně je roky nebyli navštívit. Především ale nemají vůbec představu, jak a proč by se měli o svůj les starat. A to najednou začíná být v době kůrovcové kalamity a následné nutné obnovy porostů velký problém. „Mnoho vlastníků miniaturních lesních pozemků bylo zvyklých, že se o les vůbec nemuseli zajímat, nikdo to po nich v mnoha případech ani nechtěl. Všechno fungovalo i bez nich. To se ale teď rychle mění,“ uvedl Příhoda. Zanedbání péče o les totiž může mít v době kůrovcové kalamity fatální důsledky.

„Sežraná“ Vysočina

Ukazuje se to mimo jiné ve smrkových porostech na Vysočině, kde podle odborníků k rychlému rozšíření kalamity částečně přispělo i šíření brouka z míst ponechaných majiteli svému osudu. Vysočina je pověstná právě tím, že speciálně v tomto kraji je lesní půda rozdrobena mezi tisíce menších vlastníků často ze vzdálených koutů republiky. „Rozhodně bych nechtěl, aby to vypadalo, že obviňuji drobné vlastníky z toho, že právě oni způsobili kůrovcovou kalamitu. Většina z nich se snaží o les starat, i když je to dnes extrémně složité. Na druhou stranu ale problém nečinných vlastníků není možné přecházet a podceňovat, protože minimálně zčásti ovlivňuje boj s kůrovcem a úspěšnou obnovu lesů,“ tvrdí Příhoda.

Jenže co s tím? Měli by ti vlastníci, kteří se o les nestarají, prodat svůj majetek někomu, kdo se o něj starat bude? A koupil by ho vůbec někdo v době, kdy se do lesů bude muset ještě dlouho více investovat než z nich brát? Nebo by měl stát zpřísnit pokuty za zanedbanou péči? Například v Bavorsku mají úřady právo v takovém případě vyhlásit na majitele prakticky nucenou správu. Polomy či napadané stromy zlikviduje stát, pokud vlastník zpětně neuhradí náklady, může o les přijít.

„Jenže ani v Bavorsku se tohle prakticky neděje, úřady se spíše snaží motivovat vlastníky, aby se sdružovali do lesních družstev a hospodařili tak společně na větších celcích,“ tvrdí Příhoda. Podobná snaha se podle něj už dříve objevila i v Česku, majitelé lesů ale o sdružování neměli příliš zájem. To by se ale kvůli kůrovcové kalamitě a jejím následkům mělo změnit.

Podobný názor má i tajemnice Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů (SVOL) Marie Růžková. „Nucená správa rozhodně není řešením. Rozhodně odmítám, že za kůrovcovou kalamitu mohou malí vlastníci, navíc hledat viníka za kalamitu v této době je zcela zbytečné,“ řekla INFO.CZ Růžková. Souhlasí ale s tím, že stát by měl po bavorském vzoru nyní více motivovat menší vlastníky, aby se sdružovali do lesních společenstev, obhospodařujících větší celky. A to dokonce i finančně. „V Bavorsku se tak skutečně děje, vznik a provoz sdružení spolufinancuje stát a vlastníkům pomáhá i logisticky,“ tvrdí Růžková.

Odmítá, že podobné opatření zavání socialismem a nedovolenou veřejnou podporou někoho, kdo by se měl o svůj majetek starat především sám. „Les má řadu důležitých funkcí pro celou společnost, není tu jen pro jeho vlastníka, je veřejně přístupný, a proto si zaslouží i veřejnou podporu. V důsledku kůrovcové kalamity se těží stromy, které měly v lese stát ještě desítky let,“ řekla Růžková. Lesy nebudou podle ní na dlouhou dobu ziskovou záležitostí, jejich majitele čekají obrovské náklady spojené se zalesňováním. „Jde o zachování životního prostředí všech obyvatel, a proto je nezbytné, aby se na tom podílel i stát,“ míní Růžková.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud