Hnutí ANO cílí na starší voliče, ODS na vzdělanější, levice vyklízí terén, říká Prokop | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hnutí ANO cílí na starší voliče, ODS na vzdělanější, levice vyklízí terén, říká Prokop

Hnutí ANO cílí na starší voliče, ODS na vzdělanější, levice vyklízí terén, říká Prokop

Agentura Median tento týden zveřejnila detailní výstupy týkající se dlouhodobé tendence, pokud jde o přesuny voličů mezi jednotlivými formacemi a základní socioekonomické charakteristiky jejich voličů. „Ty mapy hezky ukazují, jak se politická scéna musela přizpůsobit zjevení a posílení tří nových stran,“ vysvětluje v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ sociolog Medianu Daniel Prokop. A dodává: „Krásně se ukazuje, jak se ANO rok od roku posunuje mezi starší voliče se středním a nižším vzděláním – prostě mezi voliče ČSSD, která ale nenachází žádný nový elektorát, pouze se s nárůstem hnutí ANO marginalizuje.“

Tento týden jste zveřejnili pozoruhodná data k dynamice a přelivům volební podpory jednotlivým stranám. Jednoduchá otázka na úvod. Jak byste popsal základní tendence?

Ty mapy hezky ukazují, jak se politická scéna musela přizpůsobit zjevení a posílení tří nových stran. Nárůst Pirátů mezi mladšími voliči z měst odtud vyhnal dominantní TOP 09, které v posledním roce výrazně stoupl průměrný věk voličů. SPD v letech 2016 a 2017 obsadila velkou část voličů střední generace s nižším vzděláním.
 
V souvislosti s tím lze sledovat posun ODS do vzdělanějších segmentů střední generace – sázka na Fialův proud tady asi byla správná, protože ten klausovský by měl velkou konkurenci – a pohyb ANO ke starším voličům.

Jestliže ODS a hnutí ANO na zjevení SPD reagovali nalezením nového prostoru, to samé nejde říct o levici. Krásně se ukazuje, jak se ANO rok od roku posunuje mezi starší voliče se středním a nižším vzděláním – prostě mezi voliče ČSSD, která ale nenachází žádný nový elektorát, pouze se s nárůstem hnutí ANO marginalizuje.

Co je vlastně určujícím faktorem, pokud jde o volební chování? Je to věk, vzdělání, pohlaví nebo místo bydliště?

Všechny ty věci hrají roli minimálně u některých stran. U vzdělání a věku jde o jejich kombinaci – například voliči SPD mají vyšší vzdělání než voliči ČSSD. Ale je to tím, že jsou mladší. V rámci svojí generace jsou vzdělaní podprůměrně – ne vždy, ale jde zde častěji o manuálně pracující a lidi s nižším kulturním kapitálem, kteří jsou více autoritářští a cítí, že v globalizaci mohou být spíše na straně poražených.

Pohlaví není stěžejní, ale jasně se ukazuje, že nové konfliktní strany jako jsou SPD a Piráti více volí muži a hnutí ANO více volí ženy.

Bydliště pak má více rozměrů. Dělení město vs. obec v poslední době spíše zaniká, ale třeba TOP 09 je pořád velkoměstská strana, která by ve městech nad 100 tisíc obyvatel získala devět procent a mimo ně vyhořela. Na druhou stranu hnutí ANO je dnes ve velkých městech nejslabší a z tohoto hlediska si určitě musí dát pozor na komunální volby.

Jakou roli hraje rodina a celkově sociální prostředí, ve kterém člověk vyrůstá? Jsme  – pokud jde o naše politické a jiné preference – byť třeba z části determinováni tím, čemu se dřív říkalo třídní nebo sociální původ?

Ty postojové a další faktory jsou samozřejmě určující a často souvisí s rodinným zázemím. Konzervatismus, míra autoritářství a důraz na pořádek, zda je člověk věřící a vyznává skutečně křesťanské hodnoty solidarity, ztotožnění se s polistopadovým vývojem Česka, mediální zdroje. Tyhle věci procházejí všemi skupinami společnosti a často hrají větší roli než samo vzdělání, ačkoli s ním mohou souviset.

On je takový mýtus, že děti volí jinak než rodiče. Často ale právě volí dost podobně jako rodiče – je to vidět, i když se kouknete na volební výsledky studentských voleb na učilištích, kde dominují autoritářské strany, jen rodičovskou KSČM častěji nahrazuje SPD. Ukazuje se to i ve výzkumech, v nichž zkoumáme rodiče a děti zároveň.

Je to dané přenosem hodnot a příběhů o společnosti, ale i sdílením sociálního okolí. V prezidentských volbách jsme zjistili, že bublinoví voliči Zemana a Drahoše (tedy lidé, okolo nichž více než sedmdesát procent volilo stejného kandidáta) se v řadě ohledů chovají jinak. Nejen že preference okolí zvyšuje šanci, že se budete chovat stejně, ale také jinak interpretujete debaty, jste kritičtější k protikandidátovi a jste schopen volit i negativně, jinak důvěřujete vítězství svého oblíbence – což vás motivuje k účasti u voleb, a podobně.

Po volbách, a to jak sněmovních tak prezidentských, se často hovořilo o ose centrum vs. periferie. Potvrdily vaše data tezi, dle které se prohlubuje rozdíl ve volebním chování lidí z centra a lidí z periferie či okrajových částí země?

Charakter bydliště hraje větší roli než zmiňovaná velikost obce. Autoritářské strany jako SPD – ale i Miloš Zeman v prezidentských volbách – jsou silnější v chudších regionech s vyšší nezaměstnaností a postižením exekucemi, v regionech s vyšším podílem pracujících v průmyslu a v místech s nižší nadějí dožití. Prostě v místech, kde se častěji lidé cítí ohroženi či minimálně na vedlejší koleji globalizace, cítí odtržení od metropolí, které určují kulturní i ekonomické trendy, jsou na rozdíl od lidí pracujících ve službách více připoutáni k místu bydliště. Které často zrovna neprosperuje. V poslední době se těmhle regionálním rozdílům připisuje možná i vyšší důležitost, než mají. Ale rozhodně je nelze podceňovat. A problém je, že v Česku s nimi moc nepracujeme.
 
Každý pátý člověk České republiky je penzista. Jak se stárnutí populace promítá do podpory jednotlivých stran?

Mezi lidmi s volebním právem je zastoupení důchodců ještě vyšší. A navíc starší lidé se více účastní voleb. Takže mezi skutečnými voliči sněmovních voleb dnes penzisté tvoří okolo 35 procent. Což je samozřejmě klíčový segment. Navíc jako jeden z posledních segmentů má ještě nějaké jasné ekonomické zájmy – vyšší valorizace důchodů, udržení nějakých standardů a dostupnosti zdravotnictví.

Má i homogennější mediální zdroje s velkým podílem televize a v některých případech tisku. Úspěch hnutí ANO v minulých volbách podle mne nespočívá v nějakém detailním cílení programu a komunikace na sociálních sítích, ale právě v úspěchu té relativně těžkotonážní velké kampaně mířené na starší populaci.

A jak jsou na tom s preferencemi naopak mladí lidé?

U těch mladších skupin už se společnost postojově a mediálně fragmentuje tak, že je těžší v nich oslovit vyšší celky. Mezi lidmi nad 65 let zabírají první tři strany asi sedmdesát procent elektorátu (ANO, KSČM, ČSSD), mezi lidmi do 35 let to není ani šedesát procent (Piráti, ODS, ANO) a hlavně si svými preferencemi často nejsou jisti – takže dnes zde mají dominantní roli Piráti, ale za rok se to může dost změnit.

Každopádně ty generační mýty o mileniálech či generaci „Z“ možná platí z hlediska využívání technologií, ale rozhodně ne postojově. V postoji k demokracii, k politice, ke komunistické historii se středoškoláci mezi sebou liší více než ostatní generace. Student gymnázia má blíž ke vzdělanému seniorovi než svému vrstevníkovi z učňáku, který v českém diverzifikujícím se školství často pochází z chudších a méně vzdělaných částí společnosti.

Pojďme ke konkrétním politickým stranám. Hnutí ANO podporuje okolo třiceti procent lidí. Jaká je jejich socioekonomická charakteristika?

Jde to napříč, ale ten klíčový segment je mezi lidmi nad 60 let. Tam má ANO až čtyřiceti procentní podporu. Podpora téhle generace ho od prostého vítěze voleb činí hegemonem politické scény.

Z tradičních subjektů je na tom nejlépe ODS. Zdá se, že se jí postupně daří přece jen v očích mnoha voličů rehabilitovat. Kteří to jsou?

ODS v modelech posílila z volebních jedenácti na čtrnáct až patnáct procent. Což je vlastně zdvojnásobení podpory za rok. Posílila hodně mezi vysokoškoláky, zaměstnanci s vyšším příjmem a OSVČ. V těchto segmentech by dnes dostala přes dvacet procent. Asi se osvědčuje její odklon od agresivního anti-evropanství, který jejich elektorát nesdílel, klidného vystupování, neopouštění některých ekonomických témat a opozice vůči vznikajícím Babišovým vládám. Ta aby byla úspěšná, musí být i programová – ne jen upozorňovat na trestní stíhání.

Zásadním tématem je úpadek levice jako celku as tím související její proměna? Kam se jí poděli voliči?

Starší část požralo hnutí ANO. Mladší méně vzdělané voliče často SPD, která je oslovila autoritářstvím a anti-elitářstvím místo levicových témat. A také klesla motivace levicových voličů se účastnit voleb. To se ukazovalo už v roce 2017. Tím že chybí riziko pravicových reforem zdravotnictví a školství, stopky valorizace důchodů, a podobně, tak chybí i negativní motivace volby. A skutečně sociálně-demokratické hodnoty zastává jen omezená část někdejších levicových voličů.

Taky si je třeba uvědomit, že do klíčového elektorátu 55 a více let dorůstají lidé, kteří jsou mírně zklamaní polistopadovým vývojem, avšak často už nemají velkou zkušenost v pracovním životě za komunismu, která je kdysi hnala do náruče KSČM. Nejsou tak levicoví a svoje zklamání nenapínají jen vůči pravicovým 90. letům, ale obecněji proti pocitu omezené vymahatelnosti práva v prostředí, které v jejich očích dlouho kombinovalo politickou korupci a likvidační systém vymáhání dluhů a exekucí. Což je výtka „tradičním stranám“, z níž čerpá Babiš.   

Pokud jsem mluvil o proměně levice, měl jsem na mysli především fakt, že se vytrácejí její progresivní prvky a začínají naopak dominovat ty konzervativní. Je to podle vás adekvátní reakce na úbytek voličů?

Já myslím, že to levici nespasí. To místo je už hodně obsazené. Nová konzervativní vlna, která umí mobilizovat voliče, navíc není klidným konzervatismem 20. století. Její niternou součástí je mimo jiné naprosté odmítání progresivního levičáctví, které ale neznamená jen podporu LGBT, ale i deprivilegovaných skupin vůči velkým byznysovým zájmům. Nový konzervativní populismus toto kvůli vlastnímu napojení na tyto zájmy, a distinkci proti progresivní levici, většinou ignoruje.

Obhajoba deprivilegovaných je nahrazena tím, že stojím za „běžným člověkem“, který je definován svojí opozicí vůči kulturním elitám. Typickým prvkem je jistá nacionalizace realismu – argument typu „my Češi jsme nohama na zemi a o těchto novotách víme svoje“, který se v rozličných mutacích objevuje v řadě zemí. A reaktivnost – často jde o sérii reakcí na skandály, které symbolizují odtrženost elit, nešťastný vývoj moderní společnosti apod. – k čemuž potřebujete individuální charisma člověka, který je tímto zděšen a znepokojen a konečně se ozval.

Podle mne to jsou tak zakořeněné a nutné narativy této moderní konzervativní vlny, že když je všechny přijmete, tak tam už není místo pro levicovost - pro příběh o ekonomicky mocných a slabých a nutnosti systémových reforem, které jejich pozici zrovnoprávní. Navíc se nehodí k tradiční straně. Fungují hlavně v propojení s novými lídry a jejich emocemi.

A z druhé strany: je tu vůbec prostor či poptávka po progresivní levici?

To asi také úplně ne. Lidé, kteří se identifikují levicově a zároveň jsou hodně liberální a společensky progresivní, dají v Česku sotva na stranu bojující o vstup do sněmovny. Řada městských liberálů se už vlastně programově levici nebrání, ale neidentifikuje se s tím levicovým labelem. A to díky specifikům postkomunistické země a právě kvůli konzervatismu české levice.

Podle mne je teda racionálnější strategií české levice profilovat se více ekonomicky, hledat v této oblasti valenční témata dříve, než je obsadí ostatní a nepřistupovat na kulturní souboje, které svědčí ostatním stranám. Alespoň do doby, než to nadšení z nových lídrů, a na druhé straně obava před labelem „levice“, vyprchá. Ale samozřejmě i to není lehké.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.