KSČM se uvelebila za hesly, že její priority plní vláda. Chce to tlak zleva, burcuje komunista Skála | info.cz

Články odjinud

KSČM se uvelebila za hesly, že její priority plní vláda. Chce to tlak zleva, burcuje komunista Skála

Josef Skála, dlouholetý oponent Vojtěcha Filipa uvnitř KSČM, v rozhovoru pro INFO.CZ tvrdí, že cílem podpory vzniku menšinové vlády hnutí ANO a ČSSD bylo zablokovat comeback pravice. Avšak právě ta se letos podle něj vrátila k moci i tam, kde o tom už pomalu ani nesnila. „Sama podpora vzniku vlády je v tom nevinně. Kámen úrazu je v tom, jak se praktikuje její tolerance. V absenci svěží, bojovné opozice. A právě to je to, co pátek vystaví ještě přehlednější zkoušce,“ vysvětluje Skála s tím, že páteční mimořádná schůze sněmovny, kde se bude hlasovat o důvěře vládě, bude mít dalekosáhlé důsledky pro budoucnost české levice v zemi.

Jak hodnotíte současné peripetie týkající se kauzy Čapí hnízdo a Andreje Babiše?

Báchorce, že jde o Čapí hnízdo, věří jen IQ tykve. Ta rvačka tu běží o nepoměrně vážnější témata. Jak ta budoucí – třeba zda a jak bude zajištěno naše energetické zázemí už za pár let. Tak ta minulá – hlavně kam se poděly ekonomické zdroje, jež byly kolektivní investicí několika generací. „Kdo za to může“ – a jsou-li ty tam už opravdu nenávratně.

Vybíjená na téma Čapí hnízdo, strčené pod nos podhradí, je navíc striptýzem třeskutě „omezené suverenity“. Maňásky postrkují loutkovodiči, co ani neumí česky. Ten randál je od všeho, o čem jsou skutečné národní a sociální priority, vzdálen světelné roky

Nezatěžuje ale Andrej Babiš českou politiku přece jen už příliš? Neměl by ve světle aktuálního dění na post premiéra rezignovat?

Být dnešní poměry demokracií, za niž se vydávají, máme úplně jinou vládu i parlament. Politiku však pase „škvára“ vydolovaná z cizí práce. A tak máme vlády a parlamenty, jimž většina lidí nevěří už dlouhé roky. Premiérovi jde na ruku, kdo konkrétně mu jde po krku. Na Mirka Dušína si hrají partaje pasené Jurským parkem kleptomanie.

Farizejský nevkus dává galakoncert. Rubem je ovšem i jeden precedens. Je-li obviněn i docela řadový soudce, státní zástupce nebo policista, bývá postaven mimo službu. A vrací se do ní, teprve až se prokáže, že byl obviněn neprávem.

A jak v tom všem vnímáte roli KSČM? Anebo jinak: jak hodnotíte postup jejího vedení v aktuální politické krizi?

Skutečně směrodatná otázka zní, jak ho vnímá levicová veřejnost. A tady to bez „ztráty kytičky“ bohužel není. Ten problém nevyvstal až teď. Sahá až k tomu, jak byla sjednána podpora vzniku vlády – a co vše už její tolerance dokázala mlčky spolknout. Můj názor je znám už od konce loňského října. S vítězem voleb to chtělo veřejný dialog, opřený o většinové společenské nálady.

Podpora vzniku vlády, blokující zhrzenou opozici zprava, si přeci žádá opoziční tlak zleva znásobit – a co možná zviditelnit. A ne se uvelebit za hesly, že teď naše priority plní sama vláda. To totiž ve finále oslabuje i pozici vlády, mající blokovat menšinovou pravici. Verdikt ve sporu, o němž je řeč, vynáší i vývoj volebních preferencí. Kdy se té pravdě pohlédne do očí, je však stále ve hvězdách.    

A kde spatřujete základní východiska z krize? Jaké existují realistické možnosti, pokud jde o budoucí vývoj české politiky?

Cirkus kolem Čapího hnízda je nenabízí. Nad to, oč dneska běží především, vypouští naopak slzný plyn. Realistická východiska přinese jen politika, která se postaví čelem k reálným problémům. K obnově naší ekonomické suverenity dřív, než ji „Revoluce 4.0“ změní v ještě menší smršťovací fólii. K restartu potravinové soběstačnosti. Obranyschopnosti vůči tomu, co nám hrozí skutečně, a ne podle konjunkturálních říkanek.

Zahraniční politiky, razící národní zájem, a ne opisující z fermanů „ředitele zeměkoule“ a bruselských bařtipánů. Práva na soukromí pod střechou nad hlavou pro lidi s běžným příjmem. Ostatních podmínek populační reprodukce, bez níž na „Husákovy děti“ číhá prekérní stáří. Vzdělání, které nebude lidi měnit v „duchovní bezdomovce“, řečeno bonmotem paní Lenky Procházkové.

„Vnitřní dluh“, nakupený za poslední dekády, obsahuje i řadu jiných položek. Například kůrovcový masakr, hrozící zničit většinu lesů už během pár let – a zmrzačit tak ještě víc i naše vodní zdroje. Nebo nevídanou pandemii duševních poruch a nemocí, jejichž původ je sociální. Co z toho všeho dnešní politická scéna řeší doopravdy?

Čím déle jí to vydrží, tím víc to s ní zatřese pak. Komu se politika nezvrhla v arabský bazar, promýšlí „cestovní mapu“ z dnešní pasti už teď. A hledá pro ni spojence napříč celým racionálním a zodpovědným spektrem. Poptávka po jednom i druhém přijde už brzy. Mnohem dřív, než se to jeví přes cedník dnešní politiky.    

Menšinová vláda Andreje Babiše by ale nevznikla bez podpory komunistů, zrovna tak bude vláda KSČM potřebovat v pátek při hlasování o nedůvěře. Jaké vidíte argumenty pro podporu Andreje Babiše a jeho vlády?

Naštěstí se bude hlasovat o návrhu menšinové opozice zprava, aby se vládě vyslovila nedůvěra. A pro to se důvod, slučitelný se zájmy „dolních deseti miliónů“, nezjeví ani v surrealistickém poblouznění.


Jaké argumenty a hlediska hovoří pro opačný postup, tedy aby se KSČM přidala k opozičním stranám?

Ke stranám, majícím na hrbu loupež tisíciletí, by se přidal jen politický sebevrah. Od nás se čeká jasná alternativa, a ne triangl v cizím orchestru. Což ovšem platí ve vztahu ke všem kohoutům na dnešním politickém smetišti.  

A není to přece jenom tak, že se v politice aspoň občas vyjeví situace, které si vyžadují zásadový nebo principiální postoj. A není právě tato jednou z nich?

Takový postoj to chce trvale. Na křižovatkách, jako je ta dnešní, však samozřejmě o to víc. V komparsu partají, soutěžících v sociálním darwinismu – a „spojenecké věrnosti“ proti vlastní zemi – bychom si pustili plyn a podřezali žíly. Upadnout ovšem nesmíme ani v podezření, že jsme v koňské handlíře zdegenerovali i my. Naše parketa začíná tam, kde všichni ostatní končí. Z ataku na vládu trčí manuál „barevných revolucí“ – a jejich „neziskových“ geril na dálkový ovladač.

Kdo jiný to má vytáhnout na světlo denní víc, než právě my? A dovést to právě teď i do tlaku na přijetí zákona, který poskoky cizí moci ohradí regulací, platnou v Americe už osmdesát let? Přeje si panstvo debatu o finančních podvodech? Koleduje si o to pravice, která ty „tunely“ kolaudovala – a nechala jimi zdefraudovat statky za desítky tisíc miliard? Není to nahrávka právě na naše smeče? Na velkou ofenzívu, která to zločinné spolčení obnaží nadoraz?

My, kdo nikam nepřeběhli, jsme nic neukradli. Proti defraudaci hodnot, vytvářených řadou generací, protestujeme od počátku. Za cenu nekonečných urážek a často i existenční msty. Tím víc si musíme vzít slovo jménem všech, kdo byl okraden a je okrádán dodnes. A dovést to i do konkrétních návrhů, jímž lidé porozumí víc, než kdykoli doposud. Pokud to uděláme, důvěru v naši politiku to znásobí. Nestane-li se tak, hrozí nám pravý opak.

Budou komunisté hlasovat v pátek jednotně?
 
Bývá to dobrým zvykem. Znovu a znovu se, pravda, tolerují i skandální výjimky. Hlavně miláčkovi médií, nastavujících „pražské kavárně“. Že by to hrozilo i tentokrát? Nechme se překvapit.
 
A ještě jednu otázku mi dovolte: neukazuje se nakonec, že byla podpora menšinové vlády s trestně stíhaným premiérem v čele ze strany KSČM chybou?

Cílem podpory vzniku vlády bylo zablokovat comeback pravice. Právě ta se však letos vrátila k moci i tam, kde o tom už pomalu ani nesnila. Sama podpora vzniku vlády je v tom nevinně. Kámen úrazu je v tom, jak se praktikuje její tolerance. V absenci svěží, bojovné opozice. A právě to je to, co pátek vystaví ještě přehlednější zkoušce. S tím dalekosáhlejšími důsledky pro budoucnost české levice.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud