Kunštát: Hledá Zeman nástupce? Dělá to, co vždy. Nastoluje agendu a tetelí se blahem | info.cz

Články odjinud

Kunštát: Hledá Zeman nástupce? Dělá to, co vždy. Nastoluje agendu a tetelí se blahem

Podle politologa Daniela Kunštáta je prakticky vyloučeno, že by se prezident Miloš Zeman rozhodl rezignovat. „Cynicky řečeno, velmi by mne překvapilo, kdyby Zeman odešel z úřadu a zároveň ještě dýchal,“ říká. A proč tedy začal v posledních týdnech mluvit o svém případném nástupci? Podle Kunštáta dělá pouze to, co vždycky: „Celkem vědomě nastoluje agendu a tetelí se blahem ve světle reflektorů.“ Přesto Kunštát nevylučuje, že Zeman kypří půdu pro figury, které by rád viděl jako své nástupce. „Samozřejmě nemůžeme vyloučit ani variantu, že jenom tak z dlouhé chvíle bohapustě plácá a užívá si mediální odezvy bez nějakého promyšleného skrytého plánu,“ dodává politolog.

Jak hodnotíte opakované výroky Miloše Zemana na téma jeho nástupce?

Zeman dělá to, co vždy. Celkem vědomě nastoluje agendu a tetelí se blahem ve světle reflektorů. A jistě se velmi baví nad všemi možnými úvahami o tom, co starý jezevec asi zamýšlí, jakou sofistikovanou strategii sleduje.

Nejpravděpodobnější varianta ale nakonec může být ta nejbanálnější: Zeman třeba jen kypří půdu pro figury, které by rád viděl jako své nástupce. Samozřejmě nemůžeme vyloučit ani variantu, že jenom tak z dlouhé chvíle bohapustě plácá a užívá si mediální odezvy bez nějakého promyšleného skrytého plánu. Jako už mnohokrát v minulosti.

Do řádného termínu prezidentských voleb zbývají více než tři roky. Proč Zeman toto téma nyní tlačí ve veřejném prostoru?

Skutečně si myslím, že až úplně posledním důvodem může být nějaká sebereflexe z úbytku fyzických a mentálních kapacit a z toho plynoucí reálné úvahy o rezignaci. Podstatně větší smysl dává to, že otázku nástupnictví otevírá zkrátka proto, že chce – dokud může – dopomoci k budoucímu úspěchu svého „koně“.

Že by tedy Zeman předčasně odstoupil z postu prezidenta, si představit nedokážete...

Zeman má všechny možné charakteristiky, které ho objektivně diskvalifikují z výkonu hlavy státu. Na druhé straně je mužem moci, prezidentství si užívá a nevidím důvod, proč by se dobrovolně zbavil oblíbené hračky. Ludvík Svoboda sice nebyl na sklonku svého mandátu schopen se ani podepsat, ale natolik byl při smyslech, že se velmi bránil tomu, aby sám abdikoval. Nakonec musel být svými soudruhy funkce fakticky zbaven. A to jistě Zemanovi nehrozí.

Přesto: Co by takový manévr znamenal a co by mu podle vás ze strany prezidenta předcházelo?

Cynicky řečeno, velmi by mne překvapilo, kdyby Zeman odešel z úřadu a zároveň ještě dýchal. Zemanovi nejde o to, aby rezignoval, jakmile najde svého nástupce. Jde mu přinejlepším o umetení cestičky svému následovníkovi pro chvíli, kdy chtě nechtě bude muset ve funkci skončit. To je podle mého soudu nejpravděpodobnější logika toho, proč do éteru vypouští pokusné balónky o vhodných kandidátech.

A i kdyby snad Miloš Zeman v jakémsi nečekaném záchvatu sebereflexe rezignovat chtěl, jeho okolí se bude snažit stůj co stůj něčemu podobnému zabránit. Na Zemana je navázáno nejen příliš mnoho více či méně obskurních figurek, ale i také rozličné vlivné skupiny – domácí a bohužel i zahraniční – s čitelnými ekonomickými a politickými zájmy.

Zeman je jejich pomyslnou zlatou žilou v české politice i hospodářství a nemají důvod, proč sázet na nejistotu – i kdyby tu nejistotu představoval třeba Babiš, který by například slíbil nějaký typ „kontinuity“. Ať už si pod tím pojmem představíme cokoliv.

Volby by v takovém případě byly do devadesáti dnů. Je vůbec realistické v tak krátkém čase adekvátně reagovat?

Znovu opakuji, že tento scénář předpokládá málo pravděpodobnou rezignaci současné hlavy státu. Ale pokud bychom u této hypotézy přesto zůstali, je jasné, že za takových okolností by to pro uchazeče bez parlamentní podpory byla opravdu komplikovaná, ne-li neřešitelná situace.

Ptám se proto, že občanští kandidáti musejí podle ústavy posbírat 50 tisíc hlasů. Pokud jde o stranické kandidáty, mají to jednodušší: Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů. Zároveň ale platí, že je tady opozice roztříštěná a shodu by na jednom kandidátovi hledala asi složitě…

Že se opozice dohodne na jednom kandidátovi, asi stejně není úplně představitelné. Opozice, a nemyslím jen tu stranickou, ale i občanskou, zcela určitě bude mít tak či tak více želízek v ohni – minimálně v prvním kole, respektive na začátku předvolební kampaně.

Ryze technicky či matematicky vzato, i kdyby Miloš Zeman z ničeho nic rezignoval, vychází mi, že opozice bude mít příležitost postavit (i bez nutnosti sesbírat kýžené podpisy), minimálně dva či tři relevantní kandidáty. Jestli vybere ty správné, to už je jiný příběh.

Umíte si představit, že by do volby šel Andrej Babiš, a pokud ano, jak byste odhadoval jeho šance?

Důležité je, jestli si to umí představit Andrej Babiš. A pokud ano, zřejmě by se rázem stal přinejmenším spolufavoritem voleb. Jiná věc je, že Babiš je spíše exekutivní typ, premiérství ho baví a nejsem si jist, zda by ho stejně bavilo „kladení věnců“.

Troufám si předpokládat, že jeho úsilí bude nyní napřeno primárně spíše k obhájení postu předsedy vlády. Další věc je, jak se situace vyvine po volbách. Jistě si lze představit situaci, kdy optimální variantou, jakousi elegantní exit strategy, pro Babiše nakonec skutečně bude prezidentská kandidatura.

Svou kandidaturu na Hrad dlouhodobě připouští předák odborů Josef Středula. Co soudíte o jeho šancích?

Výjimečně lze souhlasit i s Milošem Zemanem. Konkrétně v tomto punktu v tom, že Středula by mohl být zajímavým kandidátem levice. A za určitých okolností by se možná za jeho podporu nemuseli stydět ani někteří nelevicoví voliči. Ovšem i pro něj platí totéž, co pro kteréhokoliv jiného kandidáta: reálné vyhlídky jednotlivých jmen, která rezonují ve veřejném prostoru, budou silně závislé na celkové struktuře kandidátského pelotonu.

V souvislosti s kandidaturou na Hrad se spekuluje také třeba o Lence Bradáčové. Umíte si představit, že by u nás stejně jako na Slovensku mohla v přímé prezidentské volbě uspět žena?

Bez ohledu na konkrétní jména není důvod pochybovat o tom, že i u nás může v přímé volbě uspět žena. Kandidátka s určitou věrohodností, osobní integritou, zajímavým životním příběhem a především s talentem přirozeně komunikovat s podstatnou částí voličské veřejnosti. Totéž ale platí i pro muže.

A co třeba Petr Pavel, anebo Vladimír Dlouhý či Michal Horáček?

Sošný, dobře komunikující voják určitě není marketingově nezajímavá značka. U zbylých dvou bych byl ohledně jejich vyhlídek velmi skeptický. Michal Horáček asi najednou nenalezne kýženou autenticitu a u Vladimíra Dlouhého si kladu otázku, za koho by vlastně kandidoval. Za liberály nebo za zemanovce/babišovce?

O to totiž nakonec stejně půjde: budoucí prezident se chtě nechtě bude muset v klíčových hodnotových otázkách dominantně opřít o jedny či druhé. A jen na jeho osobnostních a komunikačních kvalitách bude v posledku záležet, zda a jak silně dokáže zmobilizovat jeden nebo druhý tábor.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud