Piráti rozhodnou o Bartošovi. Znalci odhalují, co stranu brzdí a kde má Achillovu patu | info.cz

Články odjinud

Piráti rozhodnou o Bartošovi. Znalci odhalují, co stranu brzdí a kde má Achillovu patu

Piráti si na víkendovém sněmu vyberou nové vedení. Velkých překvapení se nedočkáme a post předsedy skoro jistě obhájí Ivan Bartoš, který stranu povede do dalších voleb. Po nich chtějí Piráti usednout ve vládě, přestože jejich preference spíše stagnují a strana není zrovna jednoduchý koaliční partner. Možnosti a limity Pirátů jsme před sněmem rozebírali s analytikem Lukášem Jelínkem a politologem Lubomírem Kopečkem.

Piráti jsou ve sněmovně už přes dva roky a podle některých volebních modelů dokonce představují druhou nejsilnější stranu v zemi. Nevyhnuli se za tu dobu ožehavým okamžikům a kontroverzím, přesto Lukáš Jelínek i Lubomír Kopeček hodnotí jejich dosavadní počínání ve vysoké politice kladně. „Od okamžiku, kdy poprvé překročili parlamentní práh, urazili ohromný kus cesty. Dokonce se stali nejsilnější pirátskou stranou v Evropě,“ říká první z dvojice pro INFO.CZ.

Jelínkova slova politolog Kopeček doplňuje: „Přes menší problémy se zatím nedostavilo to, co postihlo některé nové strany po vstupu do sněmovny, tedy po rychlém vzestupu rychlý politický kolaps. Hodně tomu pomáhá, že Piráti nejsou součástí celostátní exekutivy, kdy je riziko rychlé ztráty důvěryhodnosti vždy mnohem vyšší.“ 

Podle Jelínka Piráti patří mezi „sněmovní pracanty“. „Daří se jim nastolování digitální agendy, zářezy mají v úsilí o transparentní chod státu, poslankyně Olga Richterová získala renomé hájením zájmů zdravotně postižených a rodin,“ vypočítává a všímá si, že v mnohém jsou pirátské návrhy inspirací i pro vládní koalici. „Premiér si sice na piráty stěžuje, že na něj žalují v Bruselu, ovšem jejich snaha nehrát pouze kartu ‚Antibabiš‘, jak vyznívá působení ostatních středopravicových partají, je zjevná,“ uvažuje Jelínek.

Přesto strana podle Kopečka čelí několika hrozbám. „Je tady velký rizikový bod v podobě pražského magistrátu, jejich stávající performance na radnici není zrovna bezproblémová,“ upozorňuje politolog a zdůrazňuje, že Praha je z hlediska pirátské voličské podpory mimořádně důležitá. Další potenciální riziko poněkud jiného druhu Kopeček spatřuje v širokých mechanismech vnitrostranické participace a paradoxně ve velké průhlednosti rozhodování.

„Na jedné straně dává“ – vysvětluje Kopeček – „tento organizační model členům velké možnosti ovlivňovat směřování strany, působí to voličsky atraktivně. Na druhé straně to ale výrazně zvyšuje riziko vnitrostranických sporů. Názorně je to vidět na aktuální kauze s členským návrhem na rozpuštění strany. Výsledkem jsou samozřejmě i problémy pro veřejnou image a důvěryhodnost Pirátů. V tomto směru je jejich organizační model Achillova pata strany.“

Stagnující strana?

Faktem je, že pokud jde o relevantní volební modely, Piráti od voleb spíše stagnují. Jejich podpora se pohybuje okolo dvanácti a třinácti procent, třeba podle agentury Median se k patnácti procentům dostali jen jednou, konkrétně loni v srpnu. Podle Jelínka za tím mohou být minimálně dvě příčiny: „Tou první je setrvalost a neprostupnost české politiky. Vláda přes kauzy premiéra Babiše zůstává, tradiční pravicové strany na ni jen poštěkávají a šance opozičních stran zaujmout prosazenými návrhy je malá.“

Jelínek má za to, že tato zablokovanost české politiky může voliče znejišťovat a odrazovat. „Navíc Pirátům neprospívají jejich kauzy – kauza šikany ze strany Jakuba Michálka s hlasováním o jeho osudu, schůzky pražské zastupitelky Krausové s trestně stíhaným manažerem, spor mezi pány Michálkem a Peksou, komplikované řízení Prahy, ale i legrácky jako hlasování o rozpuštění Pirátské strany,“ vypočítává.

Podle Kopečka pak Piráti v současných poměrech v zásadě nahrazují ve stranickém spektru dřívější liberální či liberálně-ekologické strany, jako byly Unie svobody nebo Strana zelených. „To nikdy nebyly velké formace, ale strany s podporou tak do deseti procent maximálně. V tomto kontextu je vlastně stávající podpora Pirátů mírně nadstandardní. Oslovují hlavně mladé, spíš městské a velkoměstské voliče, mnohdy lépe vzdělané nebo studenty, a to je pochopitelně relativně omezená voličská výseč,“ říká.

Zn. Hledáme nové voliče!

Ostatně Piráti dlouhodobě disponují poměrně slabým pevným jádrem voličů, což souvisí právě s tím, na co Kopeček naráží: oslovují spíše mladší voliče, jejichž disciplinovanost, pokud jde o volební účast, není zrovna velká. Síla Pirátů tak závisí na schopnosti mobilizovat své příznivce. Otázka tedy je, zda pro ně existuje způsob, jak oslovit nové voliče a současně zvětšit jádro pevných voličů. „Podle mne bude velký úspěch, když dokážou udržet dlouhodobě alespoň stávající jádro svých voličů,“ myslí si Kopeček.

Přesto jejich další výraznější růst úplně nevylučuje. „Musel by ale patrně nastat nějaký otřes ve stranickém spektru typu velkých problémů či kolapsu nějaké politické strany či stran, které od nich nejsou zas tak vzdálené. To by jim patrně nabídlo příležitost oslovit další voliče. Asi by to ale vyžadovalo určité rozšíření a úpravy pirátského profilu a další posun od protestní k mainstreamové síle. Upřímně: za stávajícího stavu Pirátů by vnitrostranická debata o podobném rozšíření profilu mohla snadno skončit nějakou jejich velkou krizí.“

Podle Jelínka by se mohli pokusit profilovat více jako generační strana. „Ještě efektivnější by ale bylo jednoznačnější profilování se v hospodářské, daňové a sociální politice. Tam Piráti narážejí na to, že se jednou inspirují pravicovými, podruhé levicovými recepty a pro mnohé voliče mohou být nečitelní,“ míní analytik.

K tomu lze dodat, že se Piráti na pravo-levé ose odmítají profilovat dlouhodobě a záměrně, vsázejí na „expertní“ přístup. Stále nevíme, nakolik je to efektivní strategie. Kopeček si všímá výrazně liberálně levicových postojů v kulturních otázkách a důrazu na „nemateriální“ témata, jako je již zmíněná transparentnost. Když ale dojde na ekonomické otázky, postoje Pirátů zdaleka tak jasné nejsou. „Tady rozhodně nejsou jednoznačně levicoví,“ pokračuje politolog, který tuto kombinaci považuje za klíč k pochopení jejich dosavadního voličského úspěchu.

Pokud jde o praktickou politiku, Piráty lze ještě pořád označit spíše za protestní formaci. Dlouhodobě těží z propadu tradičních politických subjektů. Zároveň se ale ostře vymezují také proti hnutí ANO a jeho předsedovi Andreji Babišovi. Jejich pozice je tedy složitá, odstup si musejí držet jak od zbytku opozice (tzv. demokratický blok), tak od vlády. „Dlouhodobé snaze Pirátů nezadat si s Babišem i středopravicovou opozicí rozumím. Může to být pro ně cesta – ukázat, že řešení naší situace nevidí v politice dělané dosavadními stranami a politiky,“ míní Jelínek.

S kým vládnout?

Jenže Piráti právě kvůli tomu čelí výtkám, že mají mizivý koaliční potenciál, a to je něco, na co musí začít akutně myslet. Jak předseda Ivan Bartoš potvrzuje v rozhovoru pro INFO.CZ, strana se už po příštích sněmovních volbách vidí ve vládě a nevyhnutelně ji tak čeká debata, s kým hodlá být v koalici – zda spíše s hnutím ANO, anebo se stranami typu ODS či TOP 09? Jelínek na to reaguje slovy, že Pirátům by nejspíš vyhovovala koalice, kde by hráli tak říkajíc prim a nebyli v roli juniora. „Přinejhorším koalice s vyrovnaným postavením partnerů. Získat pověst přívažku ať už ANO, nebo ODS, by pro ně bylo nevýhodné,“ říká analytik.

Ostatně několik koaličních variant Piráti už testují na komunální úrovni. Pokud tedy na jednu stranu slýchají, že nemají koaliční potenciál, na druhou platí, že jsou jedinou stranou, která je součástí koalice v Praze, v Brně i v Ostravě. Pikantní na tom je, jak rozdílné ty koalice jsou: v Ostravě vládnou s hnutím ANO a ODS, v Brně s ODS, lidovci a ČSSD proti hnutí ANO, které zde komunální volby vyhrálo, a v Praze se Pirátům podařilo do opozice odsunout ODS i hnutí ANO. Podle Jelínka je úspěch Pirátů už jenom to, že se v těchto komunálních koalicích doposud drží. I když minimálně o té pražské se už dlouho v zákulisí tvrdí, že padne.

Jelínek v této souvislosti upozorňuje, že pražský primátor Zdeněk Hřib je dnes podle něj nejviditelnějším pirátem. „Chce, aby si jej Pražané zapamatovali coby primátora, který rozhýbal město například rozšířením metra. Jenže lidé si spíš vzpomenou na nahrazení novoročního ohňostroje videomappingem. Přestože se Hřib tváří, že je všechno v nejlepším pořádku, co chvíli se mu rozkližuje magistrátní koalice, v níž zejména TOP 09 stále nepřišla Pirátům na chuť. Přestřelky se už dotkly městských firem či bytové politiky a nepochybně proběhnou další. Přitom podle stavu Prahy se řada voličů bude rozhodovat, zda pirátům svěřit i řízení celé země,“ uzavírá Jelínek.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud