Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Posselt: Československo mělo přijmout švýcarský model, Klaus mě šokoval

Posselt: Československo mělo přijmout švýcarský model, Klaus mě šokoval

Když 28. října 1918 vznikla na troskách Habsburské monarchie Československá republika, staly se jejími občany i takřka tři miliony Němců, žijících zejména v pohraničních „Sudetech“. Pro mnohé Němce to bylo „nechtěné občanství“, přesto řada z nich zanechala i v meziválečných dějinách české kultury, hospodářství, umění i politiky nesmazatelnou stopu.

Poté, co se v sousedním Německu dostal k moci Adolf Hitler, se většina českých Němců postupně přiklonila k politice „nacistické třetí říše“ a byla po válce z Československa na základě principu kolektivní viny odsunuta. To ale nic nemění na tom, že sudetští Němci byli významnou součástí první republiky. která zásadně ovlivnila její dějiny. Mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt v rozhovoru s „INFO.CZ“ popisuje dnešní vztah vyhnanců ke své bývalé vlasti i jejímu stoletému jubileu.

Jak vnímají obecně potomci sudetských Němců stoleté výročí vzniku Československé republiky?

Dříve vyvolávala vzpomínka na rok 1918 mezi Čechy a sudetskými Němci silnou polarizaci. Dnes, sto let po vzniku Československé republiky, by měly být už obě strany zralejší a snažit se o trochu jiný pohled. Monarchie a první republika jsou součástí našich společných dějin, s pozitivními i negativními dějinnými momenty, které bychom dnes měli objektivně studovat. Jen tak se můžeme do budoucna vyhnout chybám, kterých jsme se dopustili.

Připomíná si Sudetoněmecké krajanské sdružení nějak oficiálně výročí vzniku Československa?

Ne. Jako nejvyšší politický představitel všech sudetských Němců se ale zúčastním slavnostní recepce k tomuto výročí, kterou pořádá česká generální konzulka v Mnichově Kristina Larischová a její slovenský kolega Ján Voderadský. Tímhle způsobem se tak symbolicky znovu setkají tři největší etnické skupiny první republiky.

Bernt Posselt
Bernd Posselt (1956) je mluvčím a zároveň nejvyšším představitelem Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SLÖ), sdružujícím organizace bývalých sudetských Němců a jejich potomků. Zároveň je dlouholetým členem předsednictva bavorské CSU, v letech 1994 až 2014 byl v jejích barvách poslancem Evropského parlamentu. Otec Bernda Posselta byl starostou Jablonce nad Nisou, rodina vlastnila v Česku velkou továrnu. Posselt se ale předem vzdal i teoretických nároků na možné vrácení rodinného majetku. Dovolenou často tráví v Jizerských horách. Posselt je odpůrcem poválečných Benešových dekretů, které podle něj už nemají praktický význam a patří na „smetiště dějin“. Loni se ale vyjádřil v tom smyslu, že Češi dekrety stejně zruší sami, není možné je k tomu nutit.

Někteří sudetští Němci jsou dodnes přesvědčeni o tom, že kdyby Češi při vzniku Československa české Němce nediskriminovali, Adolf Hitler by nikdy nezískal v Sudetech takovou podporu. A události, které nakonec vyvrcholily válkou, rozpoutanou nacisty, se mohly odvíjet úplně jinak. Máte stejný názor?

Hra „co by, kdyby“ je sice oblíbená, ale skutečnými historiky zakázaná. Dějiny byly takové, jaké byly, a nedají se změnit. Československá republika byla demokracií s více národy, podobně jako Habsburská monarchie ve svých posledních desetiletích, ovšem vznik republiky znamenal vznik centralizovaného národního státu. A to se všemi negativy takového uspořádání.

Nabízelo se ale vzhledem k dějinným souvislostem jiné řešení? Češi, ale i některé jiné národy monarchie přece rozpad mocnářství vítaly jako vysvobození z jazykové i politické nadvlády němčiny a Němců...

Češi a Němci uzavřeli už v roce 1905 Moravské vyrovnání (soubor 4 zákonů pro vytvoření rovnoprávného postavení moravských Čechů a Němců-pozn.red), do dnešního dne nejlepší řešení národnostních problémů. Bohužel tento kompromis, jakkoliv byl úspěšný na Moravě, v Čechách až do roku 1918 neuspěl a stejně tak se neuchytil ani v nově založené Československé republice. Nejlepším modelem pro obě strany by podle mého názoru bylo státní uspořádání švýcarského typu.

Znovu ale musím argumentovat tím, že Švýcarsko prošlo před první světovou válkou úplně jiným historickým vývojem než Česko. Přesto si myslíte, že by švýcarský národnostní model bezezbytku fungoval i na českém území?

V době monarchie si Češi stěžovali, že je němčina privilegovaná na úkor češtiny. Po vzniku Československé republiky to bylo naopak, jazykově diskriminovaní se cítili Němci. Proto by byl nejlepší švýcarský model, založený na autonomních kantonech s naprostou rovností všech státních jazyků. Tato rovnost byla mimochodem zaručena už v rakouském ústavním zákoně z roku 1867, v praxi ale bohužel nefungovala.

V soužití Čechů a Němců ale nešlo přece jen o jazykovou diskriminaci, ale i o další, staletí trvající národnostní problémy a rozmíšky. To všechno by podle vás vyřešilo založení Československa po vzoru švýcarské federace?

Víte, jak české, tak sudetoněmecké dějiny jsou příliš často utvářeny stereotypy, které musíme překonat, abychom jeden druhého lépe poznali a přemýšleli o historii skutečně objektivně. Moderní historiografie prokázala, že velká většina Čechů stejně jako sudetských Němců byla prakticky až do druhé poloviny první světové války absolutně loajální k monarchii. A to i přesto, že vídeňská politika se svým centralismem udělal řadu chyb. To samé mimochodem platí pro pražský centralismus v době první Československé republiky. Jeho důsledky se nakonec projevily i tím, že se Slováci v roce 1991rozhodli jít svou cestou.

Když objektivně hodnotíme vztahy Čechů a Němců v českých zemích, musíme říci, že se obě etnika většinu staletí velmi dobře snášela a tolerovala, nešlo o žádný permanentní boj. A i za první republiky měly až do roku 1935 většinovou podporu mezi sudetskými Němci strany, které prosazovaly úzkou spolupráci s Čechy.

V Česku se 100 let od vzniku republiky a 80 let od Mnichovské dohody hodně spekuluje o tom, zda se Češi po Mnichovu měli vojensky bránit Hitlerovi. A pokud ano, co by to znamenalo. Jaký je váš názor?

Jak už jsem řekl, hru na „co by, kdyby“ dnes nemá cenu hrát, musíme myslet do budoucna. Český generál Lev Prchala chtěl bojovat proti Hitlerovi, musel ale po druhé světové válce opustit Československo a stal se nakonec průkopníkem smíření mezi Čechy v exilu a vyhnanými sudetskými Němci. Odvaha směrem k nepříteli a smíření se všemi oběťmi, až už jsou jakékoliv národnosti, to jsou věci, které vedou k míru.

Dobře, ale ještě jednu spekulaci si přece jen neodpustím. Jak by se podle vás zachovali sudetští Němci, kdyby se Češi rozhodli k vojenské obraně?

Nevím, nestalo se to. Co víme určitě, je fakt, že existovali sudetoněmečtí nacisté a čeští kolaboranti stejně jako odvážní čeští a sudetoněmečtí odpůrci nacismu.

Nemůžete ale přece srovnávat podíl kolaborantů mezi Čechy s většinou podporou, kterou získal Hitler u sudetských Němců. Nebo ano?

Samozřejmě nelze jednoduše srovnávat různá čísla a různé poměry. Jen jsem chtěl říci, že v každé národnosti existují velmi odlišní lidé s odlišnými názory. Přemýšlení v národních kolektivistických kategoriích jako „Češi“ a „Němci“ pochází z 19. století, mělo svůj vrchol ve století dvacátém a 21. století by mělo být už minulostí. Vina je vždy individuální, kolektivní je pouze zodpovědnost za lepší budoucnost.

Slavný rakouský novinář a sudetský Němec Gustav Chalupa si mi kdysi stěžoval na české pokrytectví. Na jedné straně se v českých učebnicích píše o časech monarchie jako „době temna“ , na druhou stranu Čechům nevadí, že se celému světu chlubí kulturním dědictvím právě z této doby. A už vůbec se nechtějí znát k tomu, že na tomto dědictví se významně podíleli i Němci. Co na to říkáte?

Pokud vím, měl Gustav Chalupa především na mysli obavu, aby sudetští Němci nebyli po skutečném vyhnání z republiky ještě vyloučeni z dějin. A to tím způsobem, že se zapomene na jejich příspěvek pro kulturní dědictví v českých zemích. Já si ale myslím, že v posledních letech se to velmi lepší, čím dál více Čechů se seznamuje s našimi společnými dějinami a snaží se je posuzovat s objektivním nadhledem. Celá staletí jsem společně vytvářeli srdce Evropy a můžeme být na to velmi hrdí.

Když ale přijede třeba do Českých Budějovic, pomník nebo upomínku na některé z německých starostů, kteří se zasloužili o rozvoj města, v nich nenajdete. Pomníky jsou vyhrazeny jen osobnostem českého původu. Vám to nevadí?

Musím říci, že na jiných místech jsou ale dnes naše společné dějiny představovány třeba v městských a regionálních muzeích velmi objektivně, často i s německým překladem. A to včetně příspěvku sudetských Němců ke kultuře, politice i hospodářství v českých zemích. Například Muzeum česko-německých dějin v Ústí nad Labem je jedním z takových pozitivních příkladů. Jednou to bude možná normální standard. Také sudetoněmecké muzeum v Mnichově představuje návštěvníkům exponáty ve vitrinách českými i německými texty.

Co říkáte na to, že někteří čeští současní i bývalí politici, třeba exprezident Václav Klaus, otevřeně podporují německou populistickou stranu Alternativa pro Německo (AfD), i když tato strana vedle protiimigrační politiky zároveň prosazuje zrušení poválečných Benešových dekretů? O čem to podle vás svědčí?

AfD je nacionalistické strana, která se dostatečně nedistancuje od pravicových extremistů a neonacistů. Já nechci mít s AfD vůbec nic společného. A to mimo jiné také proto, že já na rozdíl od představitelů této strany považuji demokratickou Evropu za největší úspěch a výdobytek 21. století. Pan Klaus je už dlouho antievropan. Fakt, že nyní ale spolupracuje s AfD, mě ale hluboce šokoval.

V neděli skončili v Bavorsku, kde kromě vás žijí i statisíce dalších potomků sudetských Němců, zemské volby. Mají ještě sudetoněmecká krajanská sdružení nějaký zásadní vliv na bavorskou politiku?

Sudetští Němci byli a jsou v bavorském parlamentu respektovanou a vlivnou politickou silou. A to u všech politických stran. Jsem členem předsednictva CSU (křetansko-sociální unie-pozn.red.), ocenění za mou práci v krajanském sdružení jsem ale dostal i od sociálních demokratů. A udržuji úzké vazby i s dalšími stranami kromě komunistické Linskpartei (Levice-pozn.red.) a nacionalistické AfD. S extremisty, ať už levicovými či pravicovými, nespolupracujeme.

CSU v posledních volbách znovu vyhrála, ovšem s nejhorším výsledkem za posledních 70 let. Naopak posílili zejména Zelení a AfD. Co to podle vás znamená? Měla by se CSU, která ztratila většinu v parlamentu, změnit?

CSU získala ve volbách 37,5 % hlasů, což je výsledek, o kterém se může většině jiných politických stran v Evropě jen zdát. Budeme znovu sestavovat vládu, ovšem tentokrát za účasti koaličního partnera. Ani to ale není úplná novinka. Koalici jsme uzavřeli už jednou před deseti lety. Tehdy to byla liberální FDP, tentokrát to možná budou Freien Wähler (Svobodní voliči-pozn. Red.), jejichž program je velmi podobný tomu našemu. V principu můžeme a uzavřít partnerství s jakoukoliv stranou, kromě, jak už jsem několikrát řekl, ultrapravicové AfD a ultralevičáků z Linskpartei.

 

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1