Příběh radikalizace (II.): Z pražské modlitebny do saúdské Medíny. Zrodil se salafistický kazatel | info.cz

Články odjinud

Příběh radikalizace (II.): Z pražské modlitebny do saúdské Medíny. Zrodil se salafistický kazatel

Samer (34) a Omar (27) Shehadehovi. Synové sekulárních palestinských rodičů, kteří vyrostli v českém prostředí. První se nachází v pražské vazbě a jeho jméno jste mohli zaregistrovat na začátku listopadu, kdy médii proběhly zprávy o jeho zadržení v zahraničí a převozu do Česka. Druhý bojuje po boku militantních islamistů v Sýrii. Český stát je podle dostupných zpráv viní z podpory, propagace i financování terorismu. A také ze členství v organizaci, která je na seznamu teroristických skupin. Spolu s oběma muži si česká spravedlnost žádá také Kristýnu Hudkovou (24), Omarovu manželku, která po konverzi k islámu přijala jméno Fatima. Hrozí jim až patnáctileté tresty.

„Počet zahraničních bojovníků s vazbou na Českou republiku vzrostl v roce 2017 na jedenáct včetně dvou osob s českým občanstvím,“ stojí v čerstvé zprávě Bezpečnostní informační služby (BIS) o islamistech, kteří se zapojili do bojů na Blízkém východě v rámci organizací (oficiálně) označených za teroristické. Onu dvojici podle dostupných zpráv tvoří právě Omar Shehadeh a jeho žena Fatima, kteří se připojili ke skupině Džabhat Fatah aš-Šám, která proslula také pod někdejším názvem Fronta an-Nusrá.

Následující text se snažil zrekonstruovat životní příběh bratrů Shehadehových, českých občanů, kteří se s radikály zapletli. Text vychází z řady rozhovorů s informovanými zdroji. Takřka všichni oslovení si vzhledem k citlivosti případu přáli zůstat v anonymitě. Jejich vzpomínky se INFO.CZ pokusilo ověřit z více zdrojů. Mnoho použitých zjištění pochází z jiných médií: nejčastěji ze serveru Neovlivní, který o případu referoval jako první, dále pak z listů Deník N, Právo a MF Dnes/iDnes.cz, respektive televize Seznam Zprávy a webu Aktuálně.cz.

První díl seriálu se pokouší mapovat rodinné zázemí a důvody vnitřní konverze obou mužů k islámu, ve kterém nevyrostli. Tento popisuje Samerův vývoj od zaníceného překladatele islámských přednášek k salafistickému kazateli. Třetí se snaží zachytit Omarův příběh a příklon všech tří českých občanů k radikalismu.

Setkání se začínajícím fundamentalistou?

Osobně jsme měl možnost hovořit se Samerem jen jednou, a to v roce 2005. Vlastně náhodou jsem s ním udělal vcelku obsáhlý rozhovor, který posléze vyšel v Lidových novinách. On byl tehdy – bylo mu třiadvacet let – jednoduše přítomen v modlitebně na pražské třídě Politických vězňů, kde jsem ho oslovil, neboť uzávěrka listu se neodvratitelně blížila.

Vzpomínám si, že mě zaujal tradičním muslimským oblečením, které bylo v českém islámském prostředí naprosto výjimečné. Páteř zdejší muslimské komunity tvoří do společnosti zcela integrovaní příslušníci střední generace, kteří mluví česky i proto, že v tomto jazyce vystudovali. Pokud přišli za socialismu, jednalo se obvykle o země spřátelené s východním blokem, nebo alespoň státy neutrální (Palestina, Sýrie, Irák, Egypt, Jižní Jemen atd.). Řada z nich, podobně jako rodiče Samera a Omara, inklinovala k sekularismu i levici a mezi věřící muslimy dosud nechodí.

Samer mě překvapil nejen vzhledem, ale i názory, které tehdy v komunitě (přinejmenším veřejně) nezastával takřka nikdo. Nešlo sice o nutně radikální postoje, přesto se zřetelně vymezil jak vůči západní, respektive americké politice, tak Izraeli. Pro pochopení kontextu je nutné dodat, že Západ v té době vedl v islámském světě dvě vcelku čerstvé války: v Afghánistánu (2001) a Iráku (tzv. druhá válka v Zálivu; od roku 2003).

V rozhovoru kromě jiného prohlásil, že „USA s podporou Británie i ostatních zemí bojují proti muslimům ve světě“. Řekl také, že „do (současného) islámu se dostala spousta novot, které vymysleli lidé, a ty do islámu nepatří,“ což je názor obvyklý pro fundamentalisty. Uvedl rovněž, že „veškeré izraelské obyvatelstvo jsou vojáci“ – takové postoje jsou vlastní třeba palestinskému radikálnímu hnutí Hamás. Největší část čtenářů popudila jeho odpověď, podle které nebyl „schopen jednoznačně odsoudit“ newyorské útoky z 11. září 2001. Nemluvě o výroku, podle kterého není návštěva rockového koncertu v souladu s islámskou vírou.

Mimochodem, jeden z muslimů dotazovaných aktuálně v souvislosti s tímto textem zopakoval bonmot týkající se mé osoby, podle kterého jsem Samera vlastně objevil já. Dal mu nevídaný prostor. Do té doby prý čeští muslimové v současnosti stíhaného muže vlastně vůbec neznali.

Samer se mi tehdy – pro potřeby jeho představení v rozhovoru – svěřil, že studuje diplomatické vztahy a public relations na soukromé vysoké škole. Časem se ale zjevně rozhodl pro jinou dráhu a zapsal se na Islámskou univerzitu v saúdskoarabské Medíně, což je škola s kontroverzní pověstí. Reportéři napříč planetou se shodují, že je proslulá silně salafistickými tendencemi. Tedy, velmi zjednodušeně řečeno, návratem k zidealizovanému učení původní islámské obce, které má být očištěno od nežádoucích novot. Jde o rigidní, nábožensky přísné až nesnášenlivé, navíc velmi široké hnutí, které může následovníky motivovat jak k cílevědomému odtržení od pozemského světa, tak k aktivní účasti v ozbrojené svaté válce.

Zdroje z české muslimské komunity mají za to, že medínská škola není zcela vhodná obecně, pro nově procitnuvší muslimy Samerova typu je ale přímo škodlivá. Přínosnější by bylo studium v Egyptě či Jordánsku, tamní školy ale mají na uchazeče větší vstupní i studijní nároky, docházet do nich navíc není při sečtení všech nákladů levné. To univerzita v Medíně má velkorysou finanční podporu od saúdské společnosti, je tudíž schopna poskytovat stipendia. Uchazečům, kteří prokážou oddanost islámu a jistou znalost arabštiny, škola údajně vyjde vstříc téměř jistě. Pomůže prý také palestinský původ – vzhledem k tomu, jak je v muslimském světě vnímán arabsko-izraelský konflikt.

Jen Samer ví, jak ho pobyt v Medíně změnil. Podle znalců scény to není škola, která by absolventy vybízela k ozbrojenému boji. Mohl se zde ale potkat s příslušníky radikální sunnitské opozice proti syrskému režimu Bašára Asada, který se doma opírá o menšinové alavity a v zahraničí o pravoslavné Rusko i šíitský Írán. Ano, dopouštím se čisté spekulace, ta ale vychází z postřehu, že Samer, ač v náboženství přísný až fundamentalistický, osobně nebyl agresivní a neprojevoval ani sklon k militantnímu uvažování.

„Říkal, že by zakročil a tomu člověku (který by prosazoval radikální myšlenky – pozn. redakce) by se to snažil rozmluvit s tím, že je to proti islámu. A velmi se mu nelíbilo, že je u nás koncept džihádu chápán negativně – jako něco, co je nutně spjaté s násilím. On to spíše chápal jako usilování o to, aby svět byl lepším místem k životu,“ vzpomínal letos v listopadu pro server Aktuálně.cz sociolog a znalec arabského světa Karel Černý, jehož průzkumu na téma džihádu se Samer účastnil. Pro vysvětlení: jakkoli si Evropané pod pojmem džihád obvykle vybaví válku, tímto slovem se označuje třeba i náboženská osvěta, či úsilí o sebezdokonalení.

Bojovníci islamistické organizace Džabhat Fatah aš-Šám, známá pod bývalým názvem Fronta an-Nusrá (ilustrační snímek)Bojovníci islamistické organizace Džabhat Fatah aš-Šám, známá pod bývalým názvem Fronta an-Nusrá (ilustrační snímek)autor: Reuters

Samer se ze Saúdské Arábie vrátil po čtyřletém studiu s bakalářským vzděláním, které hodlal v české muslimské komunitě co nejlépe využít. V roce 2011 se stal imámem pražské mešity. Již tehdy ovšem zaznívalo, že ne všichni členové komunity považovali takovou volbu za šťastnou. Vystřídal podstatně umírněnějšího bosenského duchovního Emira Omiče. Záhy se také pod firmu Alminbar, s. r o., které byl až do letošního února spoluvlastníkem, pokusil stáhnout část finančních toků obce. Podle serveru iDnes.cz se o počínání této společnosti zajímá policie.

V tuto chvíli není jasné, a to ani obeznámeným zdrojům z komunity, zda se tehdejší imám na úkor věřících obohacoval, nebo se chtěl jen v obci učinit důležitějším. Tyto tahanice o placení modlitebny v Opletalově ulici k jednotě obce samozřejmě nepřispěly – její část o pronájem tohoto prostoru příliš nestála. Alminbar přitom oficiálně vznikl právě kvůli zprostředkování tohoto pronájmu.

Nakonec byl Samer z pozice pražského duchovního vystrnaděn, a to na přelomu let 2013 a 2014. Islámské organizace zcela opustil a začal vystupovat samostatně, i když byl stále považován za mluvčího komunity. Podle českých muslimů ale vždy hrál na sebe a – slovy jednoho z nich – „příliš si vyskakoval“ rovněž ve strukturách islámské nadace, do jejíhož vedení se dostal. Zprávu, kterou poslal souvěrcům předloni v srpnu a v níž je (podle serveru Neovlivní) varoval před společnou bohoslužbou s křesťany, už ale psal jako bývalý imám. Tehdy se už zcela stylizoval do role salafistického kazatele, přičemž nápadně kopíroval nejen dikci, ale i pohyby svých zahraničních vzorů.

Poslední část textu vyjde na INFO.CZ ve čtvrtek ráno

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud