Skála je věrný žák Grebeníčka. A jen drobně umírněnou verzí Semelové, říká politolog | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Skála je věrný žák Grebeníčka. A jen drobně umírněnou verzí Semelové, říká politolog

Skála je věrný žák Grebeníčka. A jen drobně umírněnou verzí Semelové, říká politolog

Zveřejňujeme další materiál z rozsáhlého předsjezdového cyklu Vratislava Dostála na téma současnost a budoucnost Komunistické strany Čech a Moravy. Tentokrát je to rozhovor s politologem Ladislavem Cabadou, který upozorňuje, že hlavní vyzyvatel Vojtěcha Filipa v boji o post předseda strany, Josef Skála, je věrným žákem Aloise Grebeníčka a jen velmi drobně umírněnou verzí Marty Semelové. „Stěží odhadovat, s jakými tématy by mohl jako předseda strany přijít, ale osobně bych jeho zvolení viděl spíše jako potvrzení dalšího poklesu podpory strany,“ říká politolog exkluzivně pro INFO.CZ.

KSČM patří k nejstabilnějším prvkům české politiky po roce 1989. Přitom se jí opakovaně vyčítá, že se nereformovala, případně, že se dostatečně nevyrovnala se svou minulostí. Není to ale nakonec tak, že předpokladem jejího relevantního postavení byl právě fakt, že si aspoň částečné zachovala identitu předlistopadové KSČ a něco, co bychom mohli označit za konzervativní ráz?

Plně souhlasím s tím, že KSČM je konzervativní, nostalgická strana a její přežití bylo založeno na tom, že oslovuje právě tuto „nostalgickou“ část společnosti. Na druhé straně netušíme, jak by se strana případně vyvíjela, pokud by uspěl pokus jejího předsedy Jiřího Svobody o sociáldemokratizaci v letech 1990-1992, jenž měl být formálně završen jejím přejmenováním.

Mohla to být i tato strana, jež by hrála roli hlavní levicové a opoziční strany. V této souvislosti připomeňme, že ČSSD v roce 1992 byla stranou malou, vnitřně rozkolísanou. Nicméně vnitrostranické referendum v KSČM rozhodlo o zachování názvu a tedy i charakteru nostalgické strany, což po odchodu předsedy Svobody ještě posílila volba Aloise Grebeníčka, hardlinera s názory mnohdy blízkými neostalinismu.

Komunisté loni na podzim výrazně ztratili pozice ve sněmovně. Čím si to vysvětlujete?

Jako hlavní vysvětlení se samozřejmě nabízí postupné vymírání nejstarších podporovatelů a neschopnost oslovit mladší generace, na něž logicky nelze příliš aplikovat osvědčené modely vychvalování režimu před rokem 1989. Současně se objevily formace, jež dokázaly oslovit část bývalých voličů KSČM – jednak ANO, které akcentuje některá témata, jež jsou pro část komunistických voličů atraktivní.

Jmenovat mohu například rozvoj venkova a velkopodnikatelsky pojaté zemědělství podobné bývalým JZD, akcent na české potraviny včetně soběstačnosti, rétorický eurtoskepticismus nebo „ochranu státní suverenity“. Část bývalých voličů komunistů mohla přilákat také SPD, především ty silně xenofobní, kterých není zase tak málo.

Přestože má KSČM nejslabší parlamentní zastoupení od voleb v roce 1992, roste její vliv. KSČM deklaruje ochotu tolerovat vznik vlády Andreje Babiše. Co tím podle vás sleduje, co tím získá a jak to může zapůsobit na její voliče?

Oslabení KSČM v parlamentu může být vyváženo mimo jiné právě jejím rostoucím významem v reálné politice – KSČM se tak posouvá z párijské role do středu dění, což by jí například mohlo přitáhnut zpět část voličů, kteří přešli k jiným stranám. Současně si vedení myslím dobře uvědomuje, že nechat prostor pouze ČSSD jako případnému dominantnímu partnerovi ANO by ji mohlo u voličů spíše poškodit. Ziskem může být posílení vlastní pozice, a také zisk některých „prestižních“ pozic ve státní správě. Rizik příliš nevidím, voličské jádro strany je velmi pragmatické a současně loajální.

Komunisté mají dlouhodobě problém s věkovou strukturou členů i voličů. Proč se jim nedaří oslovovat mladší voliče?

Již dříve jsem naznačil, že KSČM je hlavně nostalgická strana, voliči ji volí setrvačně. Volili ji dříve, respektive minule, proto i dnes. Strana nicméně není schopna uchopit některá nabízející se nová témata, jak to pozorujeme u radikálně-levicových subjektů v jiných zemích – například ekologii, pacifismus, problém nového proletariátu a další. Nedaří se jí ani nové formy politického marketingu, nemá nějakou výraznou a mediálně atraktivní mladší figuru, jež by byla magnetem na mladší voliče.

A jak hodnotíte program komunistů a jak jejich reálnou politiku?

Program KSČM je plný frází a základních hesel, z nichž mnohá připomínají hesla z období před rokem 1989. Navíc jako analytik vidím rozpor mezi programovými deklaracemi a realitou – strana se například staví proti vojenským blokům, ale současně vidíme její podporu pro diktátory typu Vladimíra Putina či dokonce severokorejských komunistů.

Program hodně cílí na otázku materiální rovnosti, státního přerozdělování, obecně posílení moci státu. Co se týče reálné politiky strany, pak v parlamentu dlouhodobě dokáže tvořit ad hoc koalice, vzpomenout mohu volby prezidenta, podporu návrhů předsedy vlády Jiřího Paroubka, nebo současnou hlasovací koalici s hnutím ANO a SPD.

Mítinková podoba strany je ale jiná, agresívní, mnohdy vskutku neostalinská, podobně jako projevy některých spřátelených spolků a občanských sdružení (Klub českého pohraničí, Komunistický svaz mládeže). Na druhé straně nelze přehlédnout, že v mnoha malých obcích tvoří komunisté významnou část zastupitelů včetně starostů a že se jim poměrně dobře daří udržovat komunitní život.

O KSČM se dlouho v odborné literatuře psalo jako o antisystémovém subjektu. Vím, jde o spornou věc už kvůli teoretickému ukotvení pojmu, přesto: jak byste popsal pozici komunistů v současném českém stranickém systému? Jde už o standardní politickou sílu, která má legitimní nárok na vládnutí?

Již jsem naznačil, že problémem jsou dvě tváře KSČM – ona parlamentní či mediální, která je podle mne v souladu s konformním vnímáním radikální, ale demokratické politiky. A pak ona mítinková, případně ta z uzavřených schůzí strany, která v mnoha případech a tématech z tohoto demokratického rámce vybočuje. Otázkou je, kdy se KSČM přetvařuje: před kamerami nebo před členy a sympatizanty? Proto ji stále vidím jako subjekt balancující na hraně antisystémovosti.

Vojtěch Filip nemá po dlouhé době jisté, že post předsedy obhájí. Jeho hlavním vyzyvatelem je na blížícím se sjezdu nejspíš Josef Skála. Jak byste Skálu politicky charakterizoval a co by znamenalo jeho zvolení do čela strany pro budoucnost KSČM?

Josef Skála je věrným žákem Aloise Grebeníčka a jen velmi drobně umírněnou verzí Marty Semelové, tedy vnímám jej spíše jako možné posílení antisystémovosti strany. Stěží odhadovat, s jakými tématy by mohl jako předseda strany přijít, ale osobně bych jeho zvolení viděl spíše jako potvrzení dalšího poklesu podpory strany.

Co tedy musí KSČM naopak učinit pro to, abychom o ní jako o relevantním a stabilním prvku české politiky mohli hovořit i třebas za deset let?

Nutně musí změnit program, strategii, politickou komunikaci a v konečném důsledku i velkou část voličů, což je dáno vysokým věkem členů i sympatizantů. Právě tento faktor nicméně naznačuje, že pokud za deset let uvidíme KSČM jako relevantní politickou formaci, bude výrazně jiná než dnes.

Více o Josefu Skálovi se dočtete zde >>>

Kdo je to Josef Skála? Jeho podrobný profil čtěte zde>>>

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.