Články odjinud

Slačálek: Nemluvme o extremismu, ale o rasismu. Největší hrozby vytváří liberální demokracie sama

Slačálek: Nemluvme o extremismu, ale o rasismu. Největší hrozby vytváří liberální demokracie sama

Převládající pojetí extremismu je podle politologa Ondřeje Slačálka nevyhovující, neboť nedokáže zachytit, že si ty největší hrozby produkuje liberální demokracie sama ve svém středu. Proto navrhuje nehovořit o extremismu, nýbrž o rasismu. „Tato společnost se z dobrých důvodů rozhodla, že bude potírat rasismus v různých jeho podobách a bez ohledu na to, zda se objevuje v mainstreamu nebo na okrajích,“ připomíná politolog. Podle něj je přitom jasné, že se asi každý stát bude nějak bránit anarchismu či některým jiným proudům humanistické, ale radikální levice. Avšak zdůrazňuje, že by takový stát měl umět rozlišovat. „Anarchisté či marxističtí humanisté nepřicházejí ústavní práva drasticky omezit, tak jako krajní pravice, ale přinejmenším ze svého hlediska rozšířit. Stejně tak jistě důsledně pojatý environmentalismus představuje civilizační výzvu, ale nikoli jako snaha omezit práva a svobody, ale jako snaha je zachránit před ekologickou katastrofou,“ říká Slačálek v rozhovoru pro INFO.CZ.

Jak byste charakterizoval to, čemu někteří experti říkají extremismus středu?

Existují dva různé přístupy. Tento pojem se objevuje u Seymoura Martina Lipseta (americký sociolog a politolog, pozn. redakce). Lipset fašismus nebo nacismus, tedy fenomény, které máme sklon řadit ke krajní pravici, sociologizuje. Říká, že to byl extremismus, extremistická politika středních vrstev. Těch samých středních vrstev, o které politická sociologie opírá demokracii. Dodnes se často opakuje: čím silnější a spokojenější střední vrstvy, tím stabilnější demokracie.

Lipset na to říká, stejně jako někteří další, třeba současná maďarská socioložka Agnes Gagyi: dobrá, ale taky tam je něco temného. Pokud jsou střední vrstvy vyděšené, pokud cítí nějakým způsobem ohrožení svých pozic, tak se hodnoty, které byly v umírněné proporci historicky zárukou stability demokracie, včetně umírněného nacionalismu nebo měšťácká úzkoprsosti, stanou excesem. Tehdy ve své vyděšené podobě mohou být zdrojem totalitárních hnutí nebo politického extremismu.

Souhlasíte s Lipsetem?

Ano, myslím, že to je geniální vhled. Už v 90. letech minulého století ho do české debaty vnesla socioložka Klára Vlachová, která upozorňovala na to, že tzv. krajně pravicové hodnoty jsou bližší středu více, než by se mohlo zdát. Hovořila o tom, že jde do značné míry o mentalitu zdivočelého živnostnictva. Strach z cizího, konspirační teorie, rasismus. Jistý darwinovský biologismus, který je ve své excesivní podobě zdrojem Hitlera, je zároveň něco, co je velmi silně přítomno v maloburžoazní imaginaci, je biologickou a přehnanou verzí morálky konkurence.

Pojem extremismus středu zní šokantně. Což je zapříčiněno tím, že máme sklon k exotizaci nacistické zkušenosti. Nejgeniálněji byla předvedena, když si někteří lidé na film Pád třetí říše stěžovali s tím, že tam Hitler vypadá jako člověk. On ale přece nebyl UFO! A jediné smysluplné poučení z nacismu spočívá právě v tom, že si uvědomíme, že se tohle všechno stalo lidem, lidem, od kterých nejsme v čase ani prostoru zase tak moc vzdáleni. S touto exotizací souvisí, že máme tendenci si extremismus umisťovat kamsi vně, někam do bezpečných okrajů. Namísto toho, abychom si přiznali, že je to zesílená verze toho, co dobře známe, toho, co běžně žijeme. Což ne každý rád slyší.

A pokud bychom nemluvili o společnosti, nýbrž o politice. Může tento fenomén souviset s tím, že si mainstreamové nebo okolo politického středu oscilující strany osvojují postoje a názory, které byly ještě donedávna na okraji, případně v onom extrému?

Určitě. Nejsem si ale jistý, že jde o trend, který se týká výhradně politických stran. Je to primárně společenský posun, který se v politických stranách projevuje. Má to hlubší zdroje a příčiny.

Kde je spatřujete?

Dobře to popisují Boris Buden a Gáspár Miklós Tamás. Oba hovoří o rozpadu společnosti a jejím nahrazením kulturou a představou o „přirozenosti“. Buden klade větší důraz na kulturalizaci všeho, což znamená, že skončíme u nepřevoditelnosti. Namísto sociálních konfliktů, kde je představitelný dialog jednotlivých pozic a zájmů, se ocitáme v prostředí různých kultur, které se spolu nemohou dohodnout, protože mají odlišné, nepřevoditelné základy.

Nejvýstižněji to ilustruje popularita bestselleru Samuela Huntingtona Střet civilizací. Tamás zase zdůrazňuje, že diskurs přirozenosti je vlastní tržnímu liberalismu, viz jeho „přirozená“ soutěž, „přirozená“ konkurence, „přirozené“ pojetí života jako boje, což v sobě skrývá brutální jádro.

Ministerstvo vnitra zveřejňuje každoroční situační zprávy o stavu extremismu v České republice. Dokážou tyto oficiální dokumenty podchytit posuny ve společnosti i v politice, o kterých hovoříme?

Asi je férové říct, že se minimálně někteří autoři těchto zpráv o něco podobného snaží, i do těch nešťastných přehledů zahrnuli například islamofobii. Nechci jejich práci tudíž odsuzovat en bloc. Avšak jejich optika je stále značně problematická.

„Extremistologie“, ona paravěda pojednávající o tom, kdo má být sledovaný policií, která může být skandální i z pohledu liberálně-demokratických hodnot, rozhoduje o tom, kdo má být vymístěn na okraj. Nedokáže přitom zachytit, že si ty největší hrozby produkuje liberální demokracie sama. Selhává tak v jedné z rolí společenské vědy, jíž by měla být společenská sebereflexe.

Ten problém je ale širší. Už Lipset si stěžoval, že extrémním proudům je věnována mnohem větší pozornost než onomu středu. A třeba Cas Mudde (holandský politolog, pozn. redakce) říká, že zatímco před rokem 1989 vzniklo relativně málo textů o krajní pravici, po něm se z ní stal jakýsi privilegovaný ďáblík na politickém okraji. Dokonce tvrdí, že vzniklo víc textů o krajně pravicových stranách, než o všech ostatních dohromady.

Je v tom jistá fascinace vyzyvatelem, případně zlem, které vede k vychýlení pozornosti. Výsledkem je, že jsme prakticky všichni sledovali okrajové, mnohdy až bizarní skupinky, a utekl nám střední proud. V mainstreamových novinách pak mohou vycházet horší texty o rasových či náboženských „Druhých“, než jaké by si dovolila kdekterá neonacistická kapela.

Což se musí projevovat i v reálné politice. Třeba v Brně bude v komunálních volbách kandidovat spolek Slušní lidé. Politolog Miroslav Mareš sice tvrdí, že to nejsou extremisté, na druhou stranu je fakt, že jejich příznivci jsou schopni napochodovat do města a minimálně v náznacích vyhrožovat svým oponentům…

Tak kolega Mareš takto nevnímá ani Tomia Okamuru. Vlastně to dává logiku: pokud je zastánce pojmu extremismus a odmítá „extremismus středu“, je logické, že hledá ohrožení demokracie na jejích okrajích a příliš si neví rady se situací, kdy se rasistické postoje, brutalizace a zastrašování či směřování k vládě silné ruky stávají součástí středního proudu. Pokud vnímáte stoupence Pinocheta jako oživující hlas ve veřejné diskusi a součást legitimní plurality názorů, je vaše citlivost pro nedemokratické postoje poněkud omezena…

Já chci ale říct, že to má praktické důsledky. Na jedné straně máme kauzu Fénix, kdy se před soudem ocitla skupina levicových aktivistů v podstatě na základě policejní provokace, na druhé se nám Brnem producírují agresivní skupinky lidí, kteří jsou schopni vyhrožovat těm, se kterými nesouhlasí…

Řečeno s Járou Cimrmanem, věda o extremismu je taková věda o „sprostých podezřelých“. Dopředu zkrátka očekáváte, že nějaké názorové skupiny, které si dopředu nadefinujete, jsou hrozbou. Což vám mimo jiné skýtá možnost tyto skupiny homogenizovat, což je velmi užitečná strategie. Fašisty a antifašisty pak považujete za stejnou verbež, ekologové jsou taky něco jako neonacisti, krajní levice je totéž co krajní pravice…

Jde o metodu, která je dost výhodná pro rasisty, a nevýhodná pro jejich oponenty. Navíc legitimizuje permanentní policejní zájem, který má v sobě kus sebenaplňujícího proroctví. Pokud někoho permanentně sledujete a kriminalizujete i takové aktivity, jako jsou koncerty, je téměř jisté, že nastane konflikt a radikalizace. Podle mého soudu jde o přístup, který je do jisté míry deliktotvorný, a sociologie to ostatně dlouho popisuje etiketizační teorií autorů jako Becker, Cohen a další.

Velmi dobře to ukázala právě kauza Fénix, kde soudy nakonec smetly s velkou slávou prezentovaná obvinění z terorismu. Ať to bylo jakkoli, dokazuje to, že tady došlo k masivnímu nasazení policejních sil na relativně malou skupinu lidí, která nepůsobila ani tak nebezpečně, jako spíše trochu bizarně. Přesně se na této kauze ukazuje, kam může tento typ pozornosti vést. Možná může vytvořit delikventy, ale nepodchycuje to, co je dneska skutečně nebezpečné.

Co s tím?

Podle některých expertů, jako je třeba Klára Kalibová, právnička s dlouhou zkušeností s pomocí obětem rasistického násilí, nebo znalec české krajní pravice Jan Charvát bychom měli koncept extremismu opustit a něčím nahradit. Jako nejpravděpodobnější kandidát se nabízí koncept hate crime (zločin z nenávisti, pozn. redakce).

V čem tento koncept spočívá?

Podle něj se musíme zaměřit čistě na trestné činy z nenávisti, nezaměřovat pozornost na dopředu vytypované skupiny, nýbrž na konkrétní trestnou činnost a také na její oběti, které z optiky extremismu zcela vypadávají. Musela by se změnit definice útoku na ústavnost a ochoty používat násilí. Jako doporučení ke změně policejní práce to je asi dobré, ale jako nástroj k politické analýze mi to přece jen přijde trochu málo. Problematické na tomto konceptu totiž je, že depolitizuje a psychologizuje. A až příliš se zaměřuje na skutek, na zločin. A zase je tam homogenizace – v extrémním případě by tedy „zločinem z nenávisti“ byl útok neonacistů na Romy i útok Romů či antifašistů na neonacisty.

Co byste tedy navrhoval?

Podobně jako kolega Charvát si myslím, že musíme mluvit o obsahu oněch názorů a odmítnout homogenizaci. Místo ní je třeba se zaměřit na celospolečenský kontext. Nepředpokládejme bezproblémovou a „dobrou“ společnost, proti níž kují pikle skupinky zákeřných „extremistů“. Nemluvme o extremismu, ale o rasismu. Tato společnost se z dobrých důvodů rozhodla, že bude potírat rasismus, v různých jeho podobách a bez ohledu na to, zda se objevuje v mainstreamu nebo na okrajích. Ze stejných důvodů si umím představit potírání stalinismu.

Ale vzhledem k tomu, že se nacházíme snad v jediné zemi, kde stalinisté vyhráli relativně demokratické volby a kde největší básník své doby napsal knihu Stalin, tak to bude asi obtížnější. Navíc mnoho lidí, kteří požadují kriminalizaci stalinismu, mluví spíše o komunismu, přičemž tak dosti blátivě označují vše od Marxe až po Dienstbierovo Občanské hnutí.

Je také jasné, že se asi každý stát bude nějak bránit anarchismu či některým jiným proudům humanistické, ale radikální levice. Měl by nicméně umět rozlišovat. Anarchisté či marxističtí humanisté nepřicházejí ústavní práva drasticky omezit, tak jako krajní pravice, ale přinejmenším ze svého hlediska rozšířit. Stejně tak jistě důsledně pojatý environmentalismus představuje civilizační výzvu, ale nikoli jako snaha omezit práva a svobody, ale jako snaha je zachránit před ekologickou katastrofou.

Co by to znamenalo prakticky? Třeba SPD a Slušné lidi by pak bylo možné označit za extremisty?

Jak jsem řekl, ten pojem extremista je problematický a dal bych přednost mluvit o tom, zda jsou rasisté a xenofobové či zda vnášejí do politiky brutalizaci a násilí, vylučování, lži a konspirační teorie. To je jednoznačné. Pokud bych měl přijmout definici, podle které je extremismus útok na základní ústavní hodnoty a je tam přítomna vůle užít při tomto útoku násilí, což by myslím mohla být nejkonsensuálnější definice extremismu, tak u Slušných lidí není o jejich extremismu pochyb. A u Okamury není pochyb o první podmínce, i když se zatím nikde nepřihlásil k fyzickému násilí. Nicméně způsob, jakým atakuje některé menšiny, jednoznačně splňuje charakteristiky verbálního násilí.

Zároveň musím říct, že jsou Slušní lidé a Okamura něco jako postavičky v obludáriu. Pokud se ale pan prezident Zeman vyfotil v tričku se škrtnutou mešitou a vystoupil na akci organizace, která se jmenuje Islám v České republice nechceme, tak tím zcela jednoznačně vystoupil proti jednomu ze základních ústavních principů této země, tedy proti náboženské svobodě. Tím splňuje minimálně tu první podmínku extremismu. Druhá podmínka je sporná kvůli definici násilí, ale opět, některé prezidentovy výroky lze označit za verbální násilí velmi jednoznačně.

Zemanova současná pozice je napravo od Marine Le Penové, která klade velký důraz na to, aby od sebe odlišovala muslimy a muslimské radikály. Zeman říká, že neexistuje něco jako umírnění muslimové. To je verbální násilí, co jiného? Pokud je srovnává s nacisty a říká, že neexistovali umírnění nacisté, co tím říká? Implikuje tím násilí, protože s nacisty přece také nešlo jednat, museli být na hlavu vojensky poraženi. Okamuru a Slušné lidi tedy můžeme označit za extremisty, za důležitější ale považuji, že jsou pouze o trochu excentričtější verzí kategorie, kam patří Miloš Zeman nebo Václav Klaus mladší a řada dalších politiků, novinářů a mluvících hlav středního proudu.

 

10 nejlepších aplikací roku pro Android a iOS

Mobilní svět zaplavuje čím dál víc aplikací, které bojují o pozornost náročných uživatelů. Podívejte se na seznam těch nejlepších, které si můžete stáhnou ať už máte Android nebo iOS. 

Lastpass password manager

Unikátní heslo po nás chce nejen email a platební karta, ale i kdejaká aplikace. Ti, které neustálé zadávání obtěžuje, ale nemusejí zoufat. Stačí si stáhnout správce hesel, který si je bude pamatovat za ně.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Gallery Doctor - Photo Cleaner

Jestliže patříte mezi ty, kteří spoušť fotoaparátu zmáčknete hned několikrát za sebou, ale už nikdy se nedonutíte fotogalerii promazat, je Gallery Doctor přímo pro vás. Podle vašeho nastavení bude automaticky mazat například rozmazané, tmavé, nudné nebo téměř identické fotky.

Pro iOS můžete stáhnout zde

TickTick

Pokud vám vyhovuje "úkolníček", měli byste zkusit Tick Tick. Pomůže vám úkoly roztřídit nebo sdílet, navíc si můžete obsah synchronizovat přes cloud a integrovat ho do svého kalendáře.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zdeLink

Alarmy - Sleep if u can

Těm, kdo jsou schopní zamáčkou tři budíky po sobě a klidně spát dalších několik hodin, může pomoct aplikace Alarmy. Po zazvonění totiž budou muset vykonat několik úkolů, které je zaručeně dostanou z postele.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

WifiMapper

Jestliže nedisponujete velkorysým datovým tarifem a neustále pokukujete po Wi-Fi, může vám WifiMapper a jeho uživatelé, kteří zaregistrují každý hotspot, ke kterému se připojí, ušetřit práci. 

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Pocket Casts

Aplikace k poslechu audio nahrávek nebo ke sledování videí, kterou si můžete upravit k obrazu svému. Automaticky vám stáhne nejnovější díly vaše oblíbeného seriálu například těsně před tím, než vstanete. Případně vám smaže to, co už jste slyšeli nebo viděli.

Pro Android můžete stáhnout zde

iTranslate Converse

Asi nikdo na světe nezná všechny jazyky a pokud si chcete popovídat i tam, kde si se základními světovými jazyky nevystačíte, budete potřebovat pomocníka. A právě iTranslate Converse vám s překladem v reálném čase pomůže.

Pro iOS můžete stáhnout zdeLink

Adobe Photoshop Lightroom CC

Rádi byste upravili fotky z telefonu na profesionálnější úrovni? Pak určitě využijete zjednodušenou verzi klasického a notoricky známého Photoshopu. Pokud si nevystačíte ze základními funkcemi, které jsou zdarma, můžete si další přikoupit.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Greenify

Aplikace, které během dne používáte, mohou váš telefon zbytečně vybíjet. Aplikace Greenify vám je ale zbytečně vypínat nebude, uvede je totiž do „hibernace“, tak nebudou zbytečně aktivní, ale na druhou stranu budou okamžitě k dispozici kdykoli si vzpomenete.

Pro Android můžete stáhnout zde

Songkick Concerts

Díky Songkick už žádnému milovníku hudby neutečou koncerty jeho oblíbených kapel. Aplikace se totiž dokáže inspirovat vaším účtem na Google Play nebo Spotify a upozorní vás na koncerty, které odpovídají vašemu vkusu.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Link


Nejlepší aplikace roku 2017

Super Mario Run

Kultovní hra Super Mario se konečně objevila i na obrazovkách chytrých telefonů a na úspěch nemusela dlouho čekat. Hru s legendárním instalatérem si nejdříve užívali majitelé iOS, v březnu už byla dostupná i pro systém Android.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Microsoft To-Do

Hromadí se vám úkoly a papírky, které vám je mají připomínat, se záhadně ztrácejí? Tato aplikace vám pomůže, je uživatelsky jednoduchá a navíc dokáže komunikovat s různými platformami, takže už na nic nezapomenete.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Link

A Normal Lost Phone

Téměř každý už někdy ztratil svůj telefon, teď si ale představte opačnou situaci, najdete nezabezpečený telefon a pokusíte se o jeho majiteli zjistit co nejvíce informací. Tato zvláštní hra, která pověří vaše logické myšlení, je k dispozici jak pro iOS tak pro Android.

Pro Android zde

3477590:article:true:true:true

The Great Courses Plus

Máte před sebou dlouhou cestu vlakem a nevíte čím zabijete čas? Možná využijete zajímavou aplikaci The Great Courses Plus, která vám nabídne zajímavé přednášky předních univerzitních profesorů. Můžete se dozvědět něco o vesmíru přímo od Neila deGrasse Tysona nebo zdokonalit své fotografické dovednosti díky přednášce fotografa National Geographic.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Link

Wemogee

Společnost Samsung dokázala využít popularitu emotikonů a přetransformovala ji do velmi užitečné aplikace Wemogee. Díky této aplikaci může její uživatel komunikovat zcela beze slov, jen za pomoci symbolů. Pro někoho zábava, pro jiného vydatný pomocník.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

3477553:article:true:true:true

ArtPassport

Pokud nemáte možnost cestovat po světě a osobně si projít nejlepší galerie světa, aplikace ArtPassport vám to umožní. Díky 360° pohledu budete mít pocit, jako byste tato místa plná umění opravdu navštívili.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Google Earth

Nová verze aplikace Google Earth vám pomůže poznat svět. Provede vás nejen městy jako je Londýn, Tokio nebo Řím, dá vám nahlédnou i do singapurských skleníků nebo rozlehlých italských lesů.

Link

Funnel

Aplikace Funnel pro vás nasbírá ty nejdůležitější informace dne. Každou hodinu vybírá ty nejnovější zprávy ze serverů jako je BBC, CBC nebo Fox5, které vám pak dokonce přehraje v audio formátu.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Empower

Máte několik účtů, debetních a kreditních karet a už se vám vaše finance začínají vymykat kontrole? Pořiďte si aplikaci Empower, která vám pomůže sloučit vaše účty a bude za vás sledovat i vaše výdaje.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Focalmark

Pokud vás nebaví psát hashtagy, přesto je ale pod svou fotkou na Instagramu chcete mít, není nic jednoduššího než tuto činnost svěřit aplikaci. Focalmark vygeneruje odpovídající hesla, která pak jen jednoduše zkopírujete ke svému statusu.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Link

FaceApp

Chcete si změnit profilovou fotku a žádná z vašich selfie není dostatečné hezká? Pomůže vám FaceApp. Nejen že vás omladí, ale dokáže vám i vykouzlit úsměv.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

3477566:article:true:true:true

Clips

Aplikace od společnosti Apple vám usnadní tvorbu vašich videí. Velmi jednoduše vám dovolí kombinovat záběry a fotografie. Celé dílo pak navíc můžete otitulkovat.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Marvel: Color Your Own

Tato aplikace potěší především ty, kteří milují komiksy od Marvela a ještě k tomu mají rádi omalovánky. Majitelé iOS si nyní mohou své oblíbené postavy totiž sami vybarvit.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Link

MeiTu

Zatím co americký a evropských telefonech najdeme aplikace jako Instagram nebo Snapchat, v Asii letí aplikace MeiTu, které se nyní snaží prorazit i na americký trh. Takže pokud toužíte po fotce, na které budete vypadat jako anime postava, tak si ji můžete si ji zdarma stáhnout. I když za cenu, že možná až zbytečně moc odhalíte své soukromí.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

3477542:article:true:true:true

Elder Scrolls: Legends

Pokud máte rádi karetní hry, Elder Scrolls: Legends je přímo pro vás. Jako počítačová hra už má za sebou slušnou základnu fanoušků, ale až letos je možné jí hrát i na mobilních telefonech. Základní verze je ke stažení zdarma, za dodatečné nákupy si ale budete muset zaplatit.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Filtru

Pokud patříte mezi milovníky dobré kávy, tak vás aplikace Filtru vyloženě nadchne. Nejenže vás krok za krokem naučí, jak připravit tu nejlepší kávu, navíc vám i spočítá, kolik jste za den zkonzumovali šálků.

Pro iOS můžete stáhnout zde

3477556:article:true:true:true

Sprinkles

Nová aplikace od společnosti Microsoft tak trochu supluje Snapchat. Obsahuje nejrůznější filtry, kterými můžete vylepšit svojí fotografii, kterou pak můžete umístit na Facebook, Instagram nebo právě Snapchat.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Link

Pokémon: Magikarp Jump

Pokud jste propadli lovení Pokémonů, tak by vás mohla zajímat i odpočinková hra Pokémon: Magikarp Jump. Princip je velmi jednoduchý, čím výš dokáže Magikarp s vaší pomocí skočit, tím víc dostanete bodů.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

3477539:article:true:true:true

Rodičovská kontrola pro Nintendo Swich

Nevíte kolik času tráví vaše ratolest hraním her? Nintendo nabízí velmi precizní aplikaci, která vám o chování vašeho dítěte prozradí mnohé. Dozvědět se můžete, jak dlouho a kdy dítě hraje, ale také co sdílí na sociálních sítích.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Mobile Passport

Dlouhé fronty u přepážek s pasovou kontrolou jsou minulostí. Alespoň pro cestující, kteří si jako cílovou destinaci vybrali jedno z 23 amerických letišť. Právě tam se můžete otravné frontě vyhnout díky aplikaci Mobile Passport, prostřednictví které vyplníte jednoduché celní prohlášení a můžete směle pokračovat ve svojí cestě.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde.

Aplikace na cesty. Co si stáhnout do mobilu, než vyrazíte na dovolenou>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

 10818