Snahy o integraci středu naráží na limity. KDU-ČSL by ji uvítala, ale pod svou značkou a dominancí | info.cz

Články odjinud

Snahy o integraci středu naráží na limity. KDU-ČSL by ji uvítala, ale pod svou značkou a dominancí

Především dominantní ANO profituje z roztříštěnosti české politiky ve středu a napravo od něj. Ilustrovat to lze třeba na přepočtu hlasů na mandáty po posledních sněmovních volbách. Kdokoli z trojice KDU-ČSL, TOP 09 a STAN může navíc – pokud budou kandidovat i příště samostatně – skončit pod pěti procenty. Jejich lídři si to uvědomují, leč jakékoli pokusy o bližší spolupráci zatím selhaly. Podle politologa Ladislava Cabady může základní svízel spočívat v tom, že by lidovci sice integraci pravého středu uvítali, avšak leda pod vlastní značkou a dominancí.

Podle jeho mínění jde o dlouhodobý lidovecký postoj. Ostatně pokud jde KDU-ČSL do květnových provoleb jako subjekt, který zastřešuje alianci malých konzervativních formací, dává mu z části za pravdu. Cabada v této souvislosti navíc připomíná, že lze z minulých pokusů o společný postup menších středových stran odvodit zkušenost, dle které se v podobných svazcích voliči KDU-ČSL chovali vždy nejloajálněji a preferenčními hlasy posílali do poslaneckých či jiných lavic zejména kandidáty své vlastní strany.

„Jasně to ukázala zejména volební aliance KDU-ČSL a Unie svobody v roce 2002. Současně nelze rozdíly mezi KDU-ČSL a jinými subjekty podceňovat, to opět ukázala snaha vybudovat z tzv. Čtyřkoalice vzniklé v roce 1998 (KDU-ČSL, US, ODA, DEU) alianci či dokonce jednu stranu. Ostatně argumenty Miroslava Kalouska pro odchod části KDU-ČSL a založení TOP 09 stále rezonují – v KDU-ČSL viděl dominanci levicového, socializujícího přístupu, zatímco on chtěl prosazovat (neo)liberálně tržní přístupy,“ uvažuje Cabada pro INFO.CZ.

Přesto i on souhlasí se základní charakteristikou lidovců, o které jsme na stránkách našeho webu psali opakovaně: lidovci byli a jsou stabilizačním prvkem české politiky, jehož základním znakem je, že je schopen být součástí levostředových i pravostředových koalic. „ČSL a její nástupkyně KDU-ČSL je tím, čemu se v politologii říká pantová strana, v mediální řeči jazýček na vahách. Zahrnují v sobě konzervativní, sociální a částečně i liberální prvek a také to jim umožňuje velmi flexibilní chování při výstavbě koalic,“ vysvětluje politolog.

Jejich dosavadní středová pozice je podle Cabady velkou výhodou nejen pro samotné lidovce, ale také pro český stranický a politický systém jako celek. „Byť se logicky nemohou ubránit výčitkám, že jsou příliš pragmatičtí, příliš orientovaní na účast ve vládách a na uchopení moci,“ připomíná expert. Zároveň ale upozorňuje, že hledání konsensu, což je disciplína, v níž jsou lidovci mistři, je v politice bezpochyby významným pozitivním faktorem, byť – zdůrazňuje politolog – nikoli v každé situaci.

„Osobně se domnívám, že konsenzualita, dnes často kritizovaná kvůli údajné neefektivnosti, jež bývá spojována s relativně dlouhým hledáním shody různých aktérů, bude hrát i v budoucnu důležitou roli. Dokonce by mohla být jedním z klíčových znaků, jež by KDU-ČSL mohly odlišovat od stran příliš radikálních, respektive od stran s ideologicky či personálně limitovaným koaličním potenciálem,“ myslí si Cabada. Předpokladem takového scénáře ale je, že se lidovcům podaří zastavit trend spočívající v postupném úbytku voličů.

Jde o tendenci, jak politolog v rozhovoru pro INFO.CZ připomíná, které čelí všechny tradiční formace: „Pokles volební podpory v celostátních volbách nepostihl v posledních třech či čtyřech volebních obdobích Poslanecké sněmovny jen KDU-ČSL, ale také další strany tzv. čtyřky (kromě KDU-ČSL jde o ČSSD, ODS a KSČM).“ Cabada se v této souvislosti vrací k prvotní polistopadové etapě české politiky a připomíná, že lidovci byli jednou ze stran, která po sametové revoluci roku 1989 navázala na předchozí existenci v rámci Národní fronty.

„Pojily se s tím určité nevýhody (kritika koexistence s KSČ v roli satelitní strany), avšak také výhody, ať již materiální, tak v podobě lidského kapitálu a relativně velké členské základy,“ připomíná politolog. A dodává: „A přestože lidovci podobně jako komunisté čelí razantnímu poklesu členské základny, pořád patří k českým stranám s nejvýraznějším členstvím.“ Cabada v tomto kontextu zdůrazňuje, že KDU-ČSL je stále velmi silná i na lokální úrovni, což podle něj u ostatních stran neplatí či nikdy neplatilo.

„ODS byla či je úspěšná jen ve velkých a středně velkých městech, ČSSD rovněž nevybudovala rovnoměrně teritoriálně založenou podporu na lokální úrovni,“ vysvětluje politolog s tím, že potenciál lidovců bude bezpochyby určován rovněž vývojem dalších menších stran. Na mysli má především ty, se kterými mají lidovci programové překryvy, tedy zejména STAN a TOP 09. „Zde bylo mimochodem Bělobrádkovo vedení velmi aktivní a snažilo se nabízet prostor pro přechody jedinců či skupin z těchto subjektů,“ říká.

Podle něj, a tím se vrací ke své klíčové tezi, je na druhé straně zjevné, že se lidovci vidí jako nejstabilnější subjekt „středu“, z čehož odvozuje, že mají tendenci k ostatním formacím přistupovat jako ke slabším. Pokud se ho ale zeptáte, zda KDU-ČSL může nějakým způsobem čelit regionálním disproporcím, které spočívají v mimořádně nevyrovnaných volebních výsledcích a tedy ukotvenosti napříč republikou, odvětí, že s tímto problémem zjevně strana není schopna příliš pohnout. „Kdyby to uměla, již by se tak stalo,“ dodává.

A připomíná, že už Josef Lux se svou představou široce rozkročené „Unie“ takovou ambici vytvořit všeobjímající celostátní stranu v druhé polovině 90. let minulého století měl. „Avšak po jeho odchodu tato myšlenka zapadla. Navíc není snadné ji uskutečnit, zjevně se západní a střední část Čech, severní Morava a prostory bývalých Sudet hodnotově od jižní a střední Moravy, Vysočiny, a částečně i východních a jižních Čech, kde jsou lidovci pevnou součástí politiky, dosti odlišují,“ vysvětluje politolog.

V neposlední řadě příliš nesouhlasí s tím, že lidovcům nějakou zásadnější expanzi znemožňují systémové limity spočívající v tom, že operuje v převážně nenáboženské společnosti. „Dovolil bych si nesouhlasit s označením české společnosti jako nenáboženské,“ říká. Pravdou podle něj nicméně je, že je tradičně kritická a odmítavá vůči institucionalizované formě náboženství, primárně hovoří o katolické církvi. „Již Josef Lux zdůrazňoval, že hlavní oporou strany musí být křesťanská demokracie, jež má lidový charakter,“ říká Cabada.

A co to znamená konkrétně? Cabada má jasno: „Taková křesťanská demokracie odmítá přílišnou hierarchizaci, odmítá autoritativní výklad světa, ponechává dostatek prostoru pro individuum a liberální přístup, samozřejmě v rámci křesťanských principů solidarity. To vše zahrnoval také Luxův koncept sociálně tržní ekonomiky, převzatý od německé CDU. Myslím, tedy, že tzv. nenáboženskost české společnosti nemusí být pro KDU-ČSL limitem, pokud sama nepodlehne tlaku antiliberálních proudů v katolické církvi.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí prvního dílu

Články odjinud