Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Strategii sociálních demokratů nerozumím. Udělali ze sebe kašpary, říká Pirát Ferjenčík

Strategii sociálních demokratů nerozumím. Udělali ze sebe kašpary, říká Pirát Ferjenčík

Pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík sice rozumí tomu, že se sociální demokraté rozhodli vyjednávat s hnutím ANO a Andrejem Babišem o vládním angažmá, podle něj je ale naprosto nesrozumitelné, že si stanovili podmínky, ze kterých pak ustoupili. „ČSSD srazila paty a řekla, že je to dobrý kompromis,“ kroutí hlavou. „Nerozumím tomu, že ze sebe dělají kašpary,“ dodává. Zároveň připouští, že existují oblasti, ve kterých by s vládou, pokud tedy vznikne, mohli Piráti najít shodu.

Minulý týden se veřejnost seznámila s finální verzí dohody o vládnutí mezi hnutím ANO a sociální demokracií. Jaký je váš základní komentář k tomuto dokumentu?

Můj základní poznatek je, že z toho ČSSD vychází jako směšná strana.

Proč?

Protože si dala ultimáta, která nebyla dodržena. A ona srazila paty a řekla, že je to dobrý kompromis.

Můžete být konkrétní?

Konkrétně bych jmenoval především požadavek na odvolání zástupců SPD z vedení sněmovny a výborů. Měla to být jediná relevantní záruka toho, že Andrej Babiš nepřeválcuje pomocí hlasů SPD a KSČM. Ostatně Tomio Okamura to řekl jasně: pokud by ho odvolal z vedení sněmovny, tak přejde z pozice dialogu do pozice „bojkotuji všechno“.

Což bylo přesně místo, kam ho potřebovali sociální demokraté dostat. A místo toho, aby tento scénář nastal, tak si Okamura vymohl, že on i jeho lidé ve svých postech zůstanou. V té koaliční smlouvě je zcela bezzubá klauzule, že pokud se ČSSD a ANO domluví na obsazení výborů, tak že je obmění. Přitom je zjevné, že když to Faltýnek odmítne, tak se nic převolovat nebude.

Další věcí je případná rezignace Andreje Babiše v případě, že bude prvoinstančně odsouzený. Ustanovení, které je v koaliční smlouvě, tedy že v momentě, kdy neodstoupí, tak přestává platit koaliční smlouva, je naprosto absurdní. Pokud totiž přestane platit koaliční smlouva, ČSSD přijde o nejdůležitější záruku. Babiš neodstoupí, přestane platit koaliční smlouva, odvolá ministry sociálních demokratů, dosadí svoje lidi a ČSSD skončí, aniž by mohla cokoli ovlivnit.

Někteří sociální demokraté ale tvrdí, že je principiální a zásadová antibabišovská pozice poškodila. A navíc, že i bez nich by tady vznikla levicová vláda…

Já ale chápu, že do toho vyjednávání šli. Nerozumím ale tomu, proč přišli s podmínkami, na které není ANO ochotno přistoupit a ve chvíli, kdy se tak stane, tak srazí paty a řeknou, že je to dobrý kompromis. Nerozumím tomu, že ze sebe dělají kašpary. Vždyť oni si vymysleli ultimáta, ze kterých pak sami ustoupili. Té strategii zkrátka nerozumím.

A jak se díváte jako zástupce strany, která často používá přímou demokracii, na to, že o definitivním postupu ČSSD rozhodne vnitrostranické referendum?

Podle mě je to jediný racionální postup, jak to rozhodnout.

A není to tak, že se vedení strany zbavuje odpovědnosti?

Nemyslím si to. To, co si o případném vládním angažmá myslí členové strany, je ten hlavní faktor. Musí posoudit, co říkali před volbami ve vztahu k Babišovi, do jaké míry ustoupili a zda jim strategie nového vedení může ve vztahu k budoucnosti napravit reputaci. Piráti by v tomto postupovali stejně. Z pohledu vedení je zkrátka nejdůležitějším faktorem to, zda s tím souhlasí členská základna. A referendum je optimální způsob, jak to zjistit. Opačný postup by byl sebedestruktivní strategií.

Nemůžou se ale takto dostat do podobné situace, která se občas stane vám? Tedy že ohlásíte nějaký postup, následně vypíšete referendum a zjistíte, že vlastně nemá většinovou podporu. Což navenek působí dost chaoticky, naposledy se vám to stalo s nominací Jana Rumla do senátních voleb…

Ale to je dáno časovou logikou postupu. Jsou situace, kdy lze udělat nejdřív referendum a pak ohlásit postup a na základě referenda něco vyjednávat. Na druhou stranu ale celkem chápu, že má smysl nejdřív vyjednat podmínky a teprve o nich posléze hlasovat. Vnímám to spíš pozitivně v tom smyslu, že ta strana má nějaký demokratický pud sebezáchovy. Je v tom pochopitelně obrovský rozdíl oproti praktikám hnutí ANO. A zda budou směšní v momentě, kdy jim to členové hodí na hlavu, to já nevím… Možné to ale je.

Pokud jde o Jana Rumla. Myslím si naopak, že to přispívá k tomu, aby se do nominačního procesu nehlásili kontroverzní kandidáti. Jednorázově to sice může vypadat tak, že jsme chaoti, dlouhodobě to ale bude odrazovat lidi, kteří by mohli stranu štěpit. Myslím, že je to sázka na dlouhodobou strategii. A kdybych se vrátil k ČSSD, podle mě zvolili dobrý volební systém i základní mechanismy. Třeba fakt, že se hlasy budou sčítat na krajích a nikoli v centru je dobrý tah, vedení nebude moct nikdo nařknout z toho, že výsledek zmanipulovalo.

Umíte si představit, v případě, že vláda složená z hnutí ANO a ČSSD vznikne, že se najdou oblasti, ve kterých byste mohli s koalicí najít shodu a dodat jí tak hlasy k tomu, aby to prosadila? Bavíme se totiž o menšinové vládě…

Máme nějakých dvacet programových priorit, které se snažíme prosazovat, aktuálně se soustředíme především na opatření, o kterých hnutí ANO tvrdilo, že je chce zavést. Jde například o rozšíření zveřejňování smluv, zákon proti politickým trafikám nebo o omezení kumulace politických funkcí.

Zrovna tak je ale možné, že i oni za vámi přijdou a budou chtít jednat o podpoře svých návrhů…

Jsme příznivci zachování veřejných služeb. Proto jsme určitě rádi, že se v programovém prohlášení píše o tom, že se nebude privatizovat zdravotnictví nebo že se nebudou zavádět poplatky ve školství.

A co digitalizace státní správy?

Určitě s nimi o tom budeme mluvit. Případně jim dodávat svoje nápady a návrhy. Programové prohlášení má v tomto ohledu hlavu a patu, problém je, že se v něm konstatuje, že za minulé čtyři roky, kdy tam byly ty samé strany, se nic neudělalo. Problém tedy není v tom, co napsali do programového prohlášení, ale v tom, co reálně dělají. Určitě tudíž budeme příslušným ministrům připomínat, že slibovali pokrok a budeme po nich chtít, aby přistoupili ke konkrétním krokům.

Když už mluvíte o tom, co by vláda měla dělat. Jak vlastně hodnotíte stávající kabinet, pokud jde o způsob vládnutí? Na mysli mám třeba čistky ve státní správě nebo výjezdy do krajů, které připomínají ze všeho nejvíc kampaň…

Vadí mi především velký tlak na personální změny. Chápu sice, že někteří lidé mohou mít špatné výsledky, ale myslím si, že by měly být nejdřív specifikovány požadavky, aby bylo jasné, co vláda po státem řízených společnostech chce, a teprve na případném základě neplnění požadavků by mohli být tito lidé odvoláni. Babiš postupuje přesně obráceně: nejdřív někoho odvolá a ve chvíli, kdy to není PR průšvih, dosadí si tam svého člověka. A ve chvíli, kdy to průšvih je, začne zpětně na ty lidi házet špínu, posílat na ně kontroly, objednávat audity a celkově je šikanovat. Není tam tudíž vůbec žádná předvídatelnost celého procesu. Jde o libovůli.

Toto všecko se děje relativně krátce před komunálními a senátními volbami. Jaké jsou vaše cíle a jak budete postupovat, pokud jde o nějaké předvolební aliance?

V Praze a v Brně půjdeme do komunálních voleb určitě sami. Do Senátu za nás bude v Praze kandidovat Lukáš Wagenknecht, obhajovat svůj mandát bude Libor Michálek, tentokrát ale pouze za Piráty. Na Praze 12 jsme nominovali Evu Tylovou, která bude kandidovat za Piráty, Zelené a LES. Což navazuje na komunální koalici na Praze 12, která tam je už čtyři roky. Zároveň je pravděpodobné, že nenasadíme svého kandidáta do všech senátních obvodů, určitě jich budeme mít hodně přes deset. Priorita je dělat méně kampaní, ale efektivně.

Jaké máte tedy cíle?

Určitě chceme obhájit mandáty, které máme. A získat bychom chtěli nějaké další. Pokud jde o komunální volby, chceme vyhrát v Praze, chceme obhájit vítězství v Mariánských lázních.

V případě, že vyhrajete v Praze, s kým byste chtěli vládnout?

Nejblíže bychom asi měli ke kandidátce, kterou sestavuje Jan Čižinský. Doufám, že to poskládá. Měl by se ale rozhodnout, jestli chce být starosta, nebo primátor.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1