Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Tisíce českých dětí mají po očkování poškozené zdraví. Podívejte se, co všechno se může stát

Tisíce českých dětí mají po očkování poškozené zdraví. Podívejte se, co všechno se může stát

Minulý rok se uskutečnil 3. června první ročník Mezinárodního dne poškozených očkováním, letos se konají akce na jejich podporu v Praze i mimo českou metropoli. V sobotu odpoledne se v jejím centru uskutečnil pochod pro všechny postižené očkováním, na večer je naplánována beseda, jejíž součástí bude dokumentární film režisérky Terezy Reichové Epidemie svobody. Film popisuje příběh rodiny s novorozencem, která při shánění informací o nejvhodnějším způsobu očkování začíná zjišťovat, že fakta nejsou tak jednoznačná, jak je většinou prezentují dětští lékaři i „odborná“ veřejnost.

Ambicí organizátorů je spojit síly a vyslat vědomí podpory všem, kteří o děti poškozené očkováním pečují, i těm, kteří ji potřebují k tomu, aby se škodlivým a mnohdy i nesmyslným represím očkovací politiky postavili.

„Pochod nebyl protestem. Naopak byla to akce podpory, soucitu a sdílení,“ uvedl v rozhovoru pro INFO.CZ. předseda Společnosti pacientů s následky po očkování Václav Hrabák. Odpůrci očkování se také vrací k zákonu, který před nedávnem neprošel dolní komorou a jehož cílem bylo umožnit lidem prokazatelně poškozeným negativními důsledky očkování vynutit si na státu odškodné. Zdůrazňují přitom, že tzv. odškodňovací zákon je ve vyspělých demokratických zemích již dlouho běžným standardem.

Zároveň varují, že opravdu vážných a prokazatelných případů poškození v důsledku očkování, které bude stát ochoten odškodnit, lze očekávat nejvýše dvacet ročně, což představuje naprosté minimum očkovaných. „To vyvolává dojem, že poškození po očkování je skutečně zanedbatelným rizikem. Poškození dítěte po očkování je přitom zkušeností tisíců rodičů. Jedná se však o poškození, která nejsou natolik závažná, aby dítě trvale diskvalifikovala z normálního života či rovnou upoutala na invalidní vozík. Jsou to objektivní zdravotní poškození, jen méně klinicky vyjádřená,“ vysvětluje Hrabák.

Podle připravovaného zákona se totiž budou odškodňovat jen velmi závažné a vědecky již dostatečně prokázané nežádoucí účinky vakcín. „To před zraky veřejnosti zakrývá hned dvě významné skutečnosti,“ upozorňuje ale Hrabák a pokračuje: „Zaprvé, v posledních deseti až patnácti letech došlo k rychlému rozvoji vědeckého poznání právě v oblasti rizik očkovacích látek a jejich složek, která dříve nebyla známa. Nikdo s těmito riziky nepočítal a nikdo s jejich znalostí nevytvářel strategie plošných očkovacích programů. Typickými příklady jsou tzv. ASIA syndrom a informace o vysoké neurotoxicitě hliníkových částic, které se prostřednictvím makrofágů mohou po injekční aplikaci dostat až do mozkové tkáně dětí.“

Zkrátka řečeno: V oblasti vědy a výzkumu se podle Hrabáka objevily desítky velmi závažných podezření na škodlivé účinky vakcín a jejich složek, ale mnohé z nich ještě nejsou považovány za zcela spolehlivě a nesporně vědecky prokázané. Takové nežádoucí účinky proto nebudou zatím ani odškodňovány. To, že se nepočítají a nebudou odškodňovat, však rozhodně neznamená, že objektivně neexistují.

Zadruhé podle něj existuje mnohonásobně vyšší počet méně závažných a méně zřetelných forem zdravotního poškození po očkování, než představují formy nejtěžší a tragické. „Pravděpodobně nejčastější poškození dětí jsou ta, která nelze zpozorovat a prokázat. Jedná se o mírná omezení schopností a vlastností, jichž by dítě jinak, tedy bez očkování, dosáhlo, ale která ještě nevybočují z normy v rámci populace, a tudíž – v lepším případě – budí jen mírné podezření, nebo nevyvolávají žádnou pozornost.“ To však podle něj neznamená, že dítě nebude po očkování objektivně poškozené.

„Jelikož vakcíny mohou způsobit závažná a zřetelná trvalá poškození centrální nervové soustavy (CNS) a negativně ovlivnit vývoj mozku u dětí, stejnými mechanismy účinku, avšak v mnohem vyšším počtu případů, mohou samozřejmě poškodit mozek dítěte a ovlivnit jeho vývoj méně a nezřetelně, nebo jen na omezenou dobu,“ pokračuje Hrabák. Také proto jsou podle jeho slov očkující rodiče stále častěji nabádáni k obezřetnosti a velmi pečlivému sledování rozdílů v chování a schopnostech dítěte před a po očkování, a to až s odstupem šesti měsíců, někdy i dvou let.

Zpozorovat podle jeho slov mohou zejména málo zřetelná opoždění ve vývoji některých funkcí, jako je řeč a rychlost jejího vývoje, dále deficit motorických a psychických schopností, případně nepřiměřenou emoční labilitu nebo rozlišitelné deprese v pozdějším věku.

Víte, jaké očkování potřebujete při cestách do zahraničí? Čtěte zde>>>

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1