Vážné problémy s bydlením mají desítky tisíc Čechů. Nejhorší situace se neřeší, říká Lesák | info.cz

Články odjinud

Vážné problémy s bydlením mají desítky tisíc Čechů. Nejhorší situace se neřeší, říká Lesák

V provizorním bydlení, nevyhovujícím bytě nebo úplně bez domova bylo loni v Česku 83 tisíc lidí, celkem 54 tisíc domácností. V ubytovnách žilo i 2 300 rodin s dětmi, tedy téměř čtvrtina z těch ve vážné bytové nouzi. To a mnohé další vyplývá ze Zprávy o vyloučení z bydlení za rok 2018, s jejímž spoluautorem a ředitelem Platformy pro sociální bydlení Vítem Lesákem mluvil reportér INFO.CZ Vratislav Dostál.

Tento týden jste zveřejnili vůbec první Zprávu o vyloučení z bydlení. Jaké zjištění vás nejvíc překvapilo?

Co nás překvapilo, byla například regionální koncentrace. Vyloučení z bydlení není rovnoměrně rozloženo, naopak se týká relativně malého počtu obcí. Současně se to netýká jen Ústeckého či Moravskoslezského kraje, o kterých se často mluví. Na prvním místě je totiž Praha, kde se to týká skoro deseti tisíc domácností ze čtyřiapadesáti tisíc.

Jsou tam velká krajská města, například Olomouc. Obecně lze říct, že se to často týká měst, o kterých se v této souvislosti nemluví, a především, která to vůbec neřeší. Myslíme si proto, že by se stát měl na tuto regionální koncentraci zaměřit a pomoc by měl speciálně cílit právě na tato města. Překvapilo nás také, že dvě třetiny z těchto pětadvaceti měst, kde žijí dvě třetiny rodin v závažné bytové nouzi, vůbec situaci neevidují.

Jejich vedení se tomu naprosto nevěnuje. Některá z těchto měst se sice snažila počet lidí v bytové nouzi odhadnout, šlo ale o řádově jiná čísla, než ke kterým jsme se dopracovali v terénu. Navíc se ukázalo, že dvě třetiny těchto nejzatíženějších měst vůbec neposkytují sociální byty.

Čím si to vysvětlujete?

Jednou z hlavních příčin je, že po roce 1989 rozprodaly bytový fond. Mají tudíž obecně málo bytů. Z části asi také platí, že je to nepopulární, anebo si s tou situací nevědí rady. Faktem ale je, že jde o donedávna hodně podceňovaný fenomén a teprve v posledních letech lze říct, že máme nějaké příklady pozitivní praxe. Jmenovat můžu například Brno, Liberec nebo Ostravu.

Jsme tedy na samém začátku, navíc zde neexistuje žádná cílená státní podpora. Neexistuje metodika, legislativa, financování. Řeší to pouze města, kde už není zbytí, nebo ta, kde jsou velmi aktivní politici navzdory absenci státní bytové politiky.

Pokud jde o strukturu lidí, kteří se do těchto kritických situací dostanou, koho se to nejvíc týká? Mluvili jste například o penzistech…

Pokud jde o důchodce, je tam nejvýraznější trend. Sice z nízkého základu, je ale zjevné, že se to za poslední tři roky začíná výrazně dotýkat právě jich. Během těchto tří let je nárůst seniorů na ubytovnách asi sedmdesát procent. Zejména ve městech jako je Praha.

Předpokládám, že mezi příčiny tohoto trendu patří například to, že ovdoví a následkem toho nemají dostatek prostředků, aby si bydlení udrželi.

Ale to je pouze jeden ze scénářů. Podstatné také je, že rostou ceny nájmů. Důchody rozhodně nestoupají stejným tempem. Mnozí penzisté se tudíž poprvé v životě ocitají v takovéto nestabilitě.

A pokud jde o děti?

Pokud jde o děti, mezi těmi nejzávažnějšími případy jich je asi dvacet tisíc. Je tady ale také každoroční přírůstek asi dvanácti tisíc domácností a z toho jde hodně o děti nebo mladé lidi, kteří opustí dětské domovy. Jsou to další tisíce dětí.

Co s tím?

Stát určitě nemůže spoléhat pouze na výstavbu nových bytů. K dispozici totiž budou až za několik let. A plánované investice do obecních bytů jsou naprosto nedostačující – bytovou situaci aktuálně nejohroženějších by vyřešily přibližně za půl století! Je potřeba hledat jiná řešení, reagovat pružněji.

Jaké cesty se tedy státu nabízejí?

Například příspěvky na kauci jsou nástroj, který je odzkoušený a funguje. Dalším je garantované bydlení nebo sociální realitní agentury, které stát vůbec nepodporuje.

Jak si vlastně, pokud jde o tyto problémy s bydlením, stojíme ve srovnání s jinými státy?

Výrazně se lišíme bezdomovectvím rodin – to na západě Evropy vůbec není takové téma. Tam se sice řeší cenová nedostupnost bydlení, ale tak výrazný segment rodin v azylových domech a na ubytovnách v České republice je pro kolegy z Evropy vždycky šok. U nás je také na ulici o hodně vyšší počet lidí, než v jiných evropských metropolích. Týká se to asi osmnácti tisíc domácností, řádově jde o desetinásobky.

A víte, kolik těch lidí žije v takto nuzných podmínkách dlouhodobě? Kolik jich do toho naopak spadlo v poslední době?

Tak my zveřejnili teprve první takovou zprávu. Nemohli jsme se už dívat na to, že stát ani obce nevědí, kolika lidí se to týká. Dlouhodobé statistiky nemáme. Trend tedy nemůžeme odvodit.

Zaznívá od vás několik návrhů řešení, ale jak sám říkáte – přinesou efekt až za mnoho let. Ti lidé ale potřebují svoji situaci řešit teď. Pokud říkáte, že se to týká dvaceti tisíc dětí, jde o jakousi ztracenou generaci. Otázka zní, jak zakročit?

Mám dojem, že vláda tady vytváří falešnou nutnost výběru: buď přijmeme zákon, jehož efekty se projeví až za čas, anebo přijmeme dílčí opatření, která těm lidem pomohou ihned. Tak to není. My musíme dělat obojí. Ihned musíme pracovat na zákoně, který přinese dlouhodobé systémové řešení, a zároveň musíme vytvářet programy, které těm lidem pomohou už za měsíc nebo za půl roku.

Jak jsem už řekl, třeba příspěvky na kauce lze zavést relativně rychle, a my víme, že jde o hodně efektivní nástroj. Ihned můžeme dotačně podpořit také realitní zprostředkování.

Otázka na závěr: do jaké míry liknavost, s jakou se česká společnost včetně politiků věnuje lidem bez domova, souvisí s názorem, že jde o zásluhový statek?

Já bych chtěl naopak zmínit pozitivní trend, který se této zásadní věci týká. Pokud o tom mluvíme s lidmi z terénu, s těmi, kteří to řeší v konkrétních městech a obcích, tak ti už uvažují jinak. Od nich už dneska neslýcháme, že jde o zásluhovou věc. Tito lidé z měst, které čelí strukturálním problémům, už k bydlení přistupují jako k základní potřebě.

Vědí, že důstojné bydlení je základním předpokladem toho, aby se ti lidé úspěšně zhostili své druhé šance. Pokud tedy mluvíte s lidmi z praxe, je to jinak. O zásluhovosti mluví už jen ti, kteří nemají kontakt s praxí, prakticky už jenom oni si uchovávají dogmata a celou věc nahlížejí optikou rozličných ideologií. Zkušenosti posledních dvou let z terénu v Ostravě, Mostu, Liberci nebo Brně jim už ale neodpovídají.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí prvního dílu

Články odjinud