Voliči oceňují kompetenci. A chtějí záruku kontinuity. Obojí ztělesňuje Babiš, říká sociolog | info.cz

Články odjinud

Voliči oceňují kompetenci. A chtějí záruku kontinuity. Obojí ztělesňuje Babiš, říká sociolog

Pokud se Andreji Babišovi v roce 2013 podařilo na svou stranu přetáhnout voliče pravice, v loňských volbách už lovil spíše mezi tradičními voliči levice. Podle politického analytika CVVM Jana Červenky se k Babišovi přiklonili především voliči, kteří pozitivně oceňovali výkon Sobotkovy vlády, jejíž součástí bylo také ANO a Andrej Babiš. „Tito voliči si přáli především to, aby v jejich očích dobře fungující a úspěšná vláda pokračovala i po volbách, a když ČSSD pod Sobotkovým vedením začala ve svém protibabišovském tažení vládu destabilizovat a rozkládat, raději dali přednost ANO jako záruce nějaké kontinuity,“ vysvětluje Červenka v rozsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ. Právě spokojenost s výsledky byla podle Červenky hlavním magnetem pro voliče ANO v loňských podzimních volbách, magnetem, který udržel a stále drží pohromadě voliče, které hnutí ANO přetáhlo zprava i zleva, tedy na úkor tradiční pravice i levice.

Aktuální výstupy předvolebních šetření nevykazují žádnou dramatickou dynamiku, pokud jde o podporu jednotlivých stran. Čím si to vysvětlujete?

Snazší je obvykle vysvětlovat, proč se něco mění, než proč se něco nemění. Tady je ale vcelku zřejmé, že se stále nacházíme v jakémsi přechodovém období po volbách, kdy stále ještě není jasné, jaká vláda nakonec z té volební dračí setby vzejde a vzejde-li nakonec vůbec nějaká, která by dostala důvěru ve sněmovně.

Varianty se sice rýsují, ale pro všechny strany, jež by se toho měly účastnit, mají hodně daleko k ideálu a nikomu se do toho kyselého jablka, ve kterém může být i červ, kousat moc nechce. Paradoxně tohle již zhruba půlroční čekání provázené hlavně nejrůznějšími prohlášeními politických stran a jejich představitelů voličskou veřejnost příliš neznepokojuje. A jelikož se vedle toho neděje nic zásadního, není vlastně ani žádný důvod k tomu, aby docházelo k nějakému výraznějšímu přelévání voličské podpory.

Hodnocení ekonomické situace i životní úrovně se stabilně pohybuje na úrovni svého historického maxima, vláda vládne sice v demisi, ale nějak vládne, parlament zaměstnaný sám sebou přijímá jen to, co je nezbytné, nebo co je nekontroverzní, takže se veřejný diskurs věčně točí na takových tématech, jako je předseda Kontrolní komise GIBS, anebo zda je kauza Čapího hnízdo a trestní stíhání Andreje Babiše problémem v souvislosti s výkonem funkce předsedy vlády, zda má nebo nemá Tomio Okamura zůstat ve vedení sněmovny a teď v posledních dnech ještě i to, jestli to žluté, co pokrývá auta a všechno možné, je pyl z Babišovy řepky nebo z borovic. To všechno prostě preferencemi příliš nehýbe.

Dominantní podporu má stále hnutí ANO. Od prosince, kdy mělo ve volebním modelu CVVM přes 35 procent, nicméně kleslo v dubnu pod 30 procent. Po celou dobu od voleb přitom vládne Babišová vláda. Je za klesající podporou právě ten fakt, že Babiš nese odpovědnost za správu země, anebo je v tom něco jiného?

Já bych ty fluktuace modelového výsledku ANO příliš nepřeceňoval. Aktuální výsledek fakticky odpovídá tomu, jak ANO dopadlo v podzimních volbách, a to, co se ukázalo v prosincovém výzkumu, kdy mělo hnutí ANO v modelu 35,5 %, mohl být prostě náhodný výkyv, nebo to mohly být určité dozvuky volebního vítězství, po kterém mohou preference vítěze krátkodobě výrazně stoupnout. Tento jev jsme už v minulosti viděli několikrát, třeba v roce 2006, kdy v podobně dlouhém období povolebního vyjednávání ještě před vznikem druhé Topolánkovy vlády zaznamenala ODS v modelu podporu čtyřiceti procent.

U ČSSD v roce 2002 byl tento nárůst bezprostředně po volbách ještě výraznější. Výzkumy z ledna a února pak byly kromě toho silně poznamenány tehdy konanou a značně vypjatou prezidentskou volbou spojenou ve druhém kole se zvýšenou volební účastí, která se promítla i do dočasného zvýšení deklarované volební účasti v případných sněmovních volbách. V tomto kontextu mi aktuální výzkum spolu s tím březnovým, který byl výsledkově podobný, přijde jako trochu směrodatnější, i když se postupem času pokles podpory u vládní strany, která vládu tvoří sama, nebo je její dominantní složkou, může dostavit, jak tomu – opět opakovaně – bylo v minulosti u ČSSD po volbách v roce 1998 i 2002, nebo u ODS po volbách v roce 1996, 2006 i 2010.

Bude samozřejmě záviset hodně na tom, jak rychle, jakým způsobem a zda vůbec se podaří Andreji Babišovi dojednat vznik vlády s podporou sněmovny a dále na tom, jak se bude vyvíjet ekonomická a sociální situace v zemi, jak se budou vyvíjet kauzy spojované s jeho osobou a jeho podnikáním, jak úspěšně bude vláda pod jeho vedením hájit zájmy České republiky v rámci EU a podobně. Zatím bych ale bezprostřední souvislost mezi těmi fluktuacemi podpory hnutí ANO v rámci našeho modelu a vládnutím jednobarevné vlády Andreje Babiše spíš nehledal, respektive netroufal bych si je jednoznačně interpretovat jako klesající podporu ANO.

V dané chvíli finišují koaliční vyjednávání o menšinové vládě hnutí ANO s podporou KSČM. Jak se podle vašich dat voliči ANO na toto spojenectví dívají? Na mysli mám především to, že tu vzniká vláda s podporou strany, která byla téměř třicet let z podílu na vládnutí vyloučena…

To je zatím těžké říct. Faktem je, že modelová koalice složená z hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM už půl roku funguje ve Středočeském kraji a nezdá se, že by tím podpora ANO nějak významně utrpěla. Osobně odhaduji, že i když části voličů ANO spolupráce jimi voleného hnutí s KSČM nebude moc po chuti, většina z nich to bude brát jako nezbytnost danou okolnostmi. Samozřejmě že menšinová vláda s podporou či tolerancí KSČM není totéž jako koaliční vláda s účastí KSČM.

Při ustavení sněmovny zase fungovala koalice hnutí ANO s KSČM a SPD. Ostatně jde o Babišovu záložní variantu, i pokud jde o vznik druhé vlády. Může případně takový scénář Babiše poškodit v očích jeho voličů? Na mysli mám především ty jeho voliče, kteří se označují za liberály.

I tady by asi hodně záleželo na okolnostech, podmínkách a formě realizace takového scénáře. Vládní koalice s účastí SPD a KSČM je prakticky nemyslitelná, a to nejen kvůli „liberálním“ voličům ANO. Taktické spojenectví při hlasování ve sněmovně je samozřejmě úplně jiná úroveň „spolupráce“, zvlášť když jde o hlasování při ustavování sněmovny a jejích orgánů na základě nějaké dohody o poměrném zastoupení v podmínkách, kdy se některé strany pokoušejí toto ustavení svým hlasováním aktivně sabotovat.

S tím zřejmě naprostá většina voličů ANO neměla žádný problém. A pokud by se nyní ukázalo, že žádná jiná varianta není schůdná, pak by menšinová vláda s podporou či tolerancí KSČM a SPD mohla být stravitelnou i pro pragmatičtěji uvažující část liberálních voličů ANO, i když nelze vyloučit, že by o některé voliče Babišovo hnutí asi přišlo. Jenže ztráta podpory voličů, kteří nejsou nadšeni tím, s kým jde jejich strana do koalice, hrozí v případě prakticky jakékoli vládní konstelace u kterékoli strany. Jak velká část by to byla u daného scénáře, je těžké odhadnout bez dat, která by tuto problematiku blíže prozkoumala.

Pokud se hnutí ANO podařilo ve volbách oslovit levicové voliče, vznik vlády s ČSSD a opřené o komunisty by byl svým způsobem logickým vyústěním povolebního rozložení sil. Vidíte to podobně, anebo si umíte – s ohledem na preference voličů – představit vládu ANO třeba s ODS?

Voličsky mělo ANO k ODS blíž v roce 2013 než v roce 2017, případně dnes. Teoreticky by taková koalice i dnes mohla vzniknout, ale prakticky si to moc představit neumím, dokud je předsedou ODS Petr Fiala. Nicméně za současných podmínek a po čtyřech letech koaličního vládnutí s ČSSD je koalice právě s ní asi nejlogičtějším a nejpřirozenějším řešením. Vzhledem k rozložení sil a postojům stran je pak jasné, že bez podpory KSČM se to neobejde, přičemž, jak jsem už zmínil, existuje precedens na krajské úrovni.

Kdo vlastně nyní podporuje ČSSD a jak jejich voliči vnímají vleklé vyjednávání o vládě? Preferují spíše odchod ČSSD do opozice, anebo účast ve vládě? Ptám se proto, že ČSSD je jediná tradiční strana ochotná uvažovat o vládnutí s Babišem…

Dalo by se říct, že ČSSD zůstali její tradiční dlouholetí voliči, kteří neměli kam jinam jít. Pokud jde o to, jaké jsou jejich postoje k probíhajícím jednáním a k tomu, jestli by ČSSD měla vstoupit do vlády, nebo odejít do opozice, k tomu nemáme data. Ale je patrné, že v průměru jsou jejich postoje ve vztahu k ANO a k Andreji Babišovi méně negativně vyhraněné než u ODS, TOP 09 nebo Pirátů. Jejich postoj ve prospěch koalice s hnutím ANO by mohl sílit s tím, jak by rostlo riziko vzniku jiné, méně přijatelné koalice.

Pokud jsem na začátku zmiňoval, že podpora stran stagnuje, napadají mne dvě podotázky: Kde vidíte příčiny stagnující podpory v součtu pro tradiční levicové a tradiční pravicové strany?

To je dost komplexní otázka, na kterou neexistuje jedna jednoduchá odpověď. Předně je třeba říct, že hnutí ANO přišlo a voličsky fungovalo dost dlouho jako středopravicová strana. Voliči ANO z roku 2013 byli z velké části lidé, kteří někdy v minulosti volili ODS, často opakovaně. Tihle voliči ANO většinou zůstali i v roce 2017 a přidala se k nim velká část tradičních voličů ČSSD, kteří pozitivně oceňovali výkon vlády, jejímž předsedou byl Bohuslav Sobotka, ale ve které byl také Andrej Babiš a ANO.

Tito voliči si přáli především to, aby v jejich očích dobře fungující a úspěšná vláda pokračovala i po volbách a když ČSSD pod Sobotkovým vedením začala ve svém protibabišovském tažení vládu destabilizovat a rozkládat, raději dali přednost ANO jako záruce nějaké kontinuity. Právě spokojenost s výsledky byla hlavním magnetem pro voliče ANO v loňských podzimních volbách, magnetem, který udržel a stále drží pohromadě voliče, které ANO přetáhlo zprava i zleva, tedy na úkor „tradiční“ pravice i levice.

Dobrá ekonomická situace s mimořádně nízkou nezaměstnaností je pak zřejmě další faktor, který oslabuje zejména tradiční levici. Vedle ekonomického vývoje, který v poslední době přispívá k oslabování významu pravolevého rozdělení, tu jsou pak další faktory, jako například migrační krize, globalizace, bezpečnostní hrozby spojené s terorismem, radikálním islámem, krize hodnot, rostoucí nejistota a podobně, které do popředí vynášejí spíše než štěpení na ose levice – pravice osu liberalismu a konzervatismu, která je napříč k ose levice – pravice.

Oslabení „tradičních stran“ na levici i pravici pak do značné míry souvisí i s tím, co tyto strany u nás v minulosti předváděly a jak úspěšně dokázaly politiku vyprázdnit a redukovat na efektivní obsluhu klientelistických zájmů. To se projevilo už ve vzpouře voličů proti zavedeným stranám v roce 2010 a pokračovalo to v roce 2013 i 2017 s tím, že ze stranického systému, který se tu v předchozích dvou desetiletích zformoval a usadil, nezůstal prakticky kámen na kameni.

Mírně stoupající podporu - aspoň ve srovnání s volebními výsledky - má navzdory tomu, co říkáte, ODS, a asi i Piráti. Voliče kterých stran – a proč – se těmto dvěma subjektům daří přetahovat na svou stranu?

V obou případech je rozdíl oproti volebnímu výsledku pouze nevýznamný, takže s interpretací bych tady byl velmi opatrný. Dá se ale předpokládat, že při roztříštěnosti hlasů, která se ukázala ve volbách, může docházet k tomu, že ty relativně úspěšnější strany gravitačně přitáhují voliče stran programově blízkých a méně úspěšných. Asi nebude úplná náhoda, že zatímco Piráti a ODS zaznamenávají výsledky, které jsou trochu lepší nebo alespoň ne horší než ve volbách, u TOP 09 a STAN, které jen těsně překonaly pětiprocentní hranici ve volbách, vidíme opak.


Dolů jde také podpora SPD. Jak si to vysvětlujete?

Problémem SPD může být, že část jejího volebního zisku tvořily vyloženě protestní hlasy, které nepředstavují stabilní voličskou podporu. SPD může takové voliče získávat i opakovaně, pokud se jí bude dařit je v rámci kampaně mobilizovat a motivovat pro svoji podporu, ale je to dost nejisté a zejména v mezidobí to může vést k propadům preferencí. Druhou věcí je, že podpora SPD je společensky poněkud stigmatizována, což může mít za následek menší ochotu přiznávat preferenci SPD ve výzkumu.

Jak vlastně lidé hodnotí fakt, že pořád nemáme vládu s důvěrou? Jak si podle vás v této souvislosti Babiš počíná? Zajímá lidi spíše to, jak se chystá zvýšit penze nebo investovat do infrastruktury, anebo si všímají spíše toho, že se mu už půl roku nedaří vyjednat vládu s podporou dolní komory?

Ti lidé, kteří hnutí ANO volili a nadále ho podporují, s tím zřejmě zatím zásadní problém nemají. Už v době bezprostředně po volbách bylo dost jasné, že sestavování vlády, která dostane důvěru politicky fragmentované sněmovny, bude krajně obtížné a že může trvat dlouho. V roce 2006 jsme si tím už jednou prošli a tehdejší řešení patové situace v podobě dvou přeběhlíků je dodnes vzpomínáno jako jeden z nejproblematičtějších momentů politického vývoje u nás, neboť popíral samotný smysl voleb. Je to taky jeden z momentů, který leží v základech nedůvěry a despektu k zavedeným „tradičním“ politickým stranám.

V porovnání s tím se dnes pořád pohybujeme v mezích standardních politických procesů a jednání. Nic na tom nemění ani okolnost, že se o podpoře vlády dnes jedná i se stranami označovanými za „extrémistické“. To se totiž v roce 2006 dělo taky a byl u toho shodou okolností Miroslav Kalousek, který dnes patří k nejhlasitějším kritikům takového vyjednávání. Zejména starší voliči si to určitě ještě pamatují. Není přitom vůbec pochyb, že věcné záměry typu zvýšení penzí nebo investic do infrastruktury jsou pro voliče mnohem zásadnější a zajímavější než jednání o tom, kdo bude ve vládě a jak koaliční smlouva ošetří trestní stíhání některého člena.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud