Po dlouhých patnácti hodinách vyjednávání odsouhlasili v pátek nad ránem lídři evropských států nový klimatický cíl. Podle nové dohody má Evropská unie jako celek snížit své emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 oproti úrovni z roku 1990. Nahradí se tak původní cíl snížit emise o 40 %.
K dohodě došlo mimo jiné i díky tomu, že Polsko a Maďarsko přestaly blokovat dohodu o rozpočtu a všechny členské státy tak budou moci na podporu dekarbonizace využít kromě běžných unijních zdrojů také záchranný balíček ve výši 750 miliard eur, které si EU půjčí. Více než třetina z této částky má jít právě na tzv. zelené projekty.
Premiér Andrej Babiš označil výsledek summitu za úspěch. Tento postoj mnohé překvapil, jelikož ještě před několika měsíci bylo podle české vlády navýšení unijního cíle na 55 % nerealistické a premiér i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček prohlašovali, že Česká republika podpoří maximálně navýšení na 45 %.
Zčásti se nejspíš jedná pouze o obligátní divadélko – žádný politik nemůže přijet z jednání Evropské rady s prázdnou, v tom je kouzlo unijního kompromisu. Zčásti na to mohl mít vliv vývoj na globální scéně, kdy v průběhu podzimu mnoho velkých světových emitentů oznámilo navýšení svých klimatických závazků (např. Čína, Japonsko i Jižní Korea plánují výrazně rychleji snižovat své emise) a zvolení Joea Bidena americkým prezidentem a jeho příslib připojit Spojené státy znovu k Pařížské dohodě ihned po svém nástupu do funkce.
V neposlední řadě se ale zdá, že si premiér pod snižováním emisí představuje něco jiného než zbytek Evropy. Prosazení plynu jakožto přechodného paliva do závěrů Evropské rady považuje spolu s některými dalšími představiteli zejména ze střední a východní Evropy za zásadní výhru, díky které se nám má dekarbonizace usnadnit. Ve skutečnosti to ale s plynem nebude tak jednoduché.
