Členské státy EU odsouhlasily vyšší klimatický cíl. Česká republika bude muset přidat

Po dlouhých patnácti hodinách vyjednávání odsouhlasili v pátek nad ránem lídři evropských států nový klimatický cíl. Podle nové dohody má Evropská unie jako celek snížit své emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 oproti úrovni z roku 1990. Nahradí se tak původní cíl snížit emise o 40 %.

K dohodě došlo mimo jiné i díky tomu, že Polsko a Maďarsko přestaly blokovat dohodu o rozpočtu a všechny členské státy tak budou moci na podporu dekarbonizace využít kromě běžných unijních zdrojů také záchranný balíček ve výši 750 miliard eur, které si EU půjčí. Více než třetina z této částky má jít právě na tzv. zelené projekty.

Premiér Andrej Babiš označil výsledek summitu za úspěch. Tento postoj mnohé překvapil, jelikož ještě před několika měsíci bylo podle české vlády navýšení unijního cíle na 55 % nerealistické a premiér i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček prohlašovali, že Česká republika podpoří maximálně navýšení na 45 %.

Zčásti se nejspíš jedná pouze o obligátní divadélko – žádný politik nemůže přijet z jednání Evropské rady s prázdnou, v tom je kouzlo unijního kompromisu. Zčásti na to mohl mít vliv vývoj na globální scéně, kdy v průběhu podzimu mnoho velkých světových emitentů oznámilo navýšení svých klimatických závazků (např. Čína, Japonsko i Jižní Korea plánují výrazně rychleji snižovat své emise) a zvolení Joea Bidena americkým prezidentem a jeho příslib připojit Spojené státy znovu k Pařížské dohodě ihned po svém nástupu do funkce.

V neposlední řadě se ale zdá, že si premiér pod snižováním emisí představuje něco jiného než zbytek Evropy. Prosazení plynu jakožto přechodného paliva do závěrů Evropské rady považuje spolu s některými dalšími představiteli zejména ze střední a východní Evropy za zásadní výhru, díky které se nám má dekarbonizace usnadnit. Ve skutečnosti to ale s plynem nebude tak jednoduché.

Co vypovídá jediný graf o (bez)naději zápasu proti změnám klimatu

Plyn nás může přijít draho

Zatímco na politické úrovni může být nyní plyn považován za přechodné palivo, tedy něco, co vyplní přechod od uhlí k čistě obnovitelným zdrojům energie, na úrovni ekonomické už to tak jednoznačné není.

Podle zhodnocení dopadů, které vypracovala Evropská komise, bude nový klimatický cíl znamenat v příštích deseti letech propad v evropské spotřebě plynu o 25-27 % v porovnání s rokem 2015. Stejně tak nelze spoléhat na to, že plyn zůstane v následujících letech relativně levným palivem, nezatíženým cenou za znečištění, které způsobuje. Ačkoli emise uhlíku jsou u plynu nižší než například u uhlí, emise metanu jsou naopak mnohonásobně vyšší a metan má na skleníkový efekt daleko horší vliv než právě CO2.

Současný trend jasně ukazuje, že výstavbu nových plynových elektráren a plynové infrastruktury už nebude v budoucnu tak snadné financovat jako doposud. Ve stejném týdnu, kdy byl schválen cíl 55 %, bylo také schváleno, že plyn nebude možné podpořit z tzv. Fondu spravedlivé transformace. Ten je jedním z hlavních nástrojů na pomoc emisně náročným státům a regionům při jejich dekarbonizaci. Česká republika z něj má dostat přibližně 40 miliard korun pro přeměnu svých uhelných krajů.

Podobně nebude možné od příštího roku využít finanční podpory od Evropské investiční banky na žádné fosilní projekty, včetně plynu. Ani soukromé investice do fosilního plynu nebudou podle právě vznikající evropské investiční taxonomie považovány za „zelené“. V době, kdy investoři dávají od plynu ruce pryč a alternativy jsou stále více cenově konkurenceschopné, se spoléhání čistě na přechod od uhlí na plyn České republice nemusí vůbec vyplatit.

Evropský parlament a boj proti klimatickým změnám: nedostatek realismu, nebo ideologická zaslepenost?

Bez obnovitelných zdrojů to nepůjde

Namísto toho by se měla česká vláda konečně realisticky podívat na obnovitelné zdroje energie jako na tu nejefektivnější možnost.

Podle nedávno zveřejněné studie je možné v roce 2030 nemít ani jednu uhelnou elektrárnu či teplárnu a pokrýt většinu jejich výkonu právě obnovitelnými zdroji. Během příštích deseti let může Česká republika přidat 3,7 GW elektřiny z větru a 7,9 GW elektřiny ze slunce, pokud rozvoji těchto dvou zdrojů přestane bránit a naopak je systematicky podpoří. Jedná se poměrně velký nárůst, ovšem jinde v Evropě (např. v Rakousku či Finsku) už obnovitelné zdroje tímto tempem rostou a i u nás je pro ně dostatečný potenciál. Česká vláda však plánuje v následujících deseti letech přidat ještě méně kapacity obnovitelných zdrojů než v deseti letech předešlých.

Je ovšem jisté, že tyto plány budou muset být ve světle nových emisních cílů přehodnoceny. Například český Vnitrostátní klimaticko-energetický plán ze začátku letošního roku počítal ještě se starým cílem 40% snížení emisí do roku 2030 – a ani pro tento cíl nebyl dostatečně ambiciózní.

V nastávajícím rozpočtovém období 2021-2027 bude mít Česká republika k dispozici bezprecedentní objem evropských prostředků, které mají být použity na dekarbonizaci naší ekonomiky. Kromě již zmíněných peněz z balíčku obnovy a Fondu pro spravedlivou transformaci bude možné čerpat také z nových operačních programů zaměřených na životní prostředí a průmysl, stejně tak jako z nově vzniklého Modernizačního fondu. Celkem budeme moci využít více než 300 miliard korun z prostředků Evropské unie na zbavení se nejvíce znečišťujících procesů a přeměnu naší ekonomiky na nízko-emisní.

Pokud vsadíme na dvě nejefektivnější řešení, jak toho dosáhnout – tedy na úspory energie a rozvoj obnovitelných zdrojů – tak se nám naše investice několikanásobně vrátí. Kromě jasných benefitů jako je čistší ovzduší a s tím spojené zdravější obyvatelstvo, přinesou tyto investice také nejméně 80 tisíc nových pracovních míst.

Pokud chce česká vláda opravdu splnit své klimatické závazky a nezůstat pouze u slov, musí změnit svůj přístup k obnovitelným zdrojům. Je potřeba si přestat stěžovat, že u nás něco nejde, a využít nabízené evropské podpory pro zajištění toho, aby to šlo. Pokud se nám to nepodaří, budeme mít za deset let nejen zbytečně drahou elektřinu, ale i zastaralou a emisně náročnou ekonomiku, která nebude mít svým obchodním partnerům co nabídnout. Nový emisní cíl je pro nás jedinečná příležitost, jak se tomuto scénáři vyhnout.

Autorka je výzkumnou pracovnicí v českém think tanku Europeum, působí také v Centru pro dopravu a energetiku.

SDÍLET
sinfin.digital