Co vypovídá jediný graf o (bez)naději zápasu proti změnám klimatu

Jan Barták

KOMENTÁŘ JANA BARTÁKA | Čísla, procenta, grafy. Jsme jimi zavaleni, nasyceni, přesyceni. Myslím, že jen málo lidí se skutečně zamyslí nad čísly, která na nás média denně chrlí. Miliony, miliardy, biliony, ať už eur, tun CO2, barelů ropy, metrů krychlových plynu, terawatthodin elektřiny, gigawattů instalovaných solárních panelů nebo větrných elektráren. Čísla a grafy mají přesvědčit a podpořit argumenty pisatele. Jen málokdo je ale dá do širších souvislostí. 

Evropská komise nám slibuje snížení emisí v roce 2030 o 55 procent (oproti roku 1990), v roce 2050 pak uhlíkovou neutralitu, tedy situaci, kdy veškerý v Evropské unii emitovaný uhlík bude kompenzován pohlcením stejného množství uhlíku, ať už přírodními procesy nebo s využitím metody zachycování a ukládání oxidu uhličitého (anglicky CCS – Carbon Capture and Storage).

Problém klimatu je však problémem globálním. To, co ovlivňuje klima na Zemi, je koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Vzhledem k obrovské setrvačnosti těchto procesů je vývoj klimatu v příštích dvaceti letech již determinován. Klima se bude oteplovat a nikdo už s tím nic neudělá, i kdybychom od zítřka snížili globální emise na nulu. Zvýšení průměrné teploty o dva stupně na konci století je patrně nevyhnutelné. Zda a jak rychle se budou globální emise snižovat v příštích dvaceti, třiceti, čtyřiceti letech, pak rozhodne o tom, jak rozsáhlé budou na konci století oblasti zeměkoule, kde prakticky nebude možné žít. Podle nedávné studie americké National Academy of Sciences – pokud bude vývoj emisí pokračovat jako doposud – se v příštích 50 letech stanou neobyvatelnými rozsáhlé oblasti Země, ve kterých dnes žijí až 3 miliardy lidí.

Z tisíců publikovaných čísel a grafů o vývoji spotřeby energií a emisí uvedu jen jeden jediný, který podle mého názoru dostatečně a přesvědčivě ilustruje složitost a snad i beznadějnost současné situace.

Graf ukazuje vývoj celosvětové spotřeby primární energie od roku 1965 (Zahrnuje tzv. obchodovatelné zdroje primární energie a nikoliv tradiční biomasu, která představuje kolem 5 procent světové spotřeby, pozn. aut.). Jak vidíme, spotřeba primární energie trvale roste. Kdybychom na graf vyznačili roky konání všech COPů (Conference of Parties, konference států, které podepsaly v roce 1992 Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu, pozn. aut.), od Summitu Země v Rio de Janieru v roce 1992 až po loňský COP25, viděli bychom, že žádný z nich neměl na růst spotřeby fosilních paliv prakticky žádný vliv. Ba naopak, od roku 2001 spotřeba fosilních paliv, zejména uhlí, rostla rychleji než předtím. Souvisí to s rychlým ekonomickým rozvojem Číny po jejím vstupu do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001. Jediný „ďolík“ na grafu je způsoben globální krizí z roku 2008, další „ďolík“ uvidíme příští rok, až budou známa data za rok 2020 s jeho koronavirovou pandemií.

Globální spotřeba primární energie od r. 1965 do roku 2019 (zdroj: BP Statistical review 2020)
Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital