Co zbylo v Británii z brexitu?

 FOTO: Shutterstock

Libor Sečka

29. 09. 2020 • 09:48
KOMENTÁŘ LIBORA SEČKY | Facebook mi připomněl, že jsem se před čtyřmi lety, v září roku 2016, jako host zúčastnil stranické konference labouristické strany v Liverpoolu. Byla to moje vůbec první účast na výročním stranickém podniku v Británii. Od referenda o vystoupení Spojeného království z EU tehdy uplynuly tři měsíce a labouristická strana se zamýšlela, jak s otázkou dále naložit. Kromě hesel o otevřenosti a čestných přístupech bylo možné spatřit také slogan „brexit pro lidi“ (aneb lidový brexit).

Jen o pár dnů později jsem na podobném shromáždění konzervativců v Birminghamu sledoval projev Borise Johnsona, který coby ministr zahraničních věcí důrazně prohlašoval, že Británie neodchází z Evropy. Současně vtipně poukazoval na to, že vystoupení z Evropské unie dává ostrovní velmoci mimo jiné daleko lepší možnosti chránit životy slonů a hlasovat pro dohodu o zákazu obchodu se slonovinou, než je toho schopná názorově rozdělená EU. Od té doby uplynulo mnoho času. Téma brexitu však téměř absolutně ovládalo britskou politickou scénu od června 2016 až do prosince 2019. Vedlo k nesmiřitelným rozporům v rodinách, dvěma předčasným parlamentním volbám a přesunům ideových těžišť i personální výměně ve vedení obou hlavních politických stran. Británie z EU oficiálně vystoupila 31. ledna letošního roku.

Tento týden se očekává další kolo jednání mezi Londýnem a Bruselem o nastavení budoucích vztahů. Spornými zatím zůstávají otázky rybolovu a státní podpory byznysu. Po dramatické vsuvce, kdy vláda oznámila, že novým zákonem o vnitřním britském trhu hodlá „přepsat“ některá ustanovení výstupové dohody, a tím pádem porušit své mezinárodněprávní závazky, dochází ke zklidnění situace. Tiskem prosakují optimistické prognózy a ve vzduchu je cítit silný vítr naděje, že dohody bude dosaženo před jednáním Evropské rady 15. října t.r. tak, aby mohla být následně ratifikována. Přechodné období skončí do konce tohoto roku a od 1. ledna 2021 začneme psát novou kapitolu v historii vzájemných vztahů. Brexit se definitivně zahalí dějinnou mlhou.

Jak moc ovlivní tento krok život Britů v budoucnosti a nakolik se ukáže, že šlo o zásadní rozhodnutí ovlivňující vývoj společnosti a ekonomiky, je a bude jen velmi obtížné soudit. Od jara letošního roku se doznívající odchod z EU dostal do hlubokého stínu způsobeného pandemií covidu-19. Vláda ve vysilujícím boji s epidemií zadlužuje zemi. Jen mezi dubnem a srpnem tohoto roku si vypůjčila 173,7 miliard liber, což je více než za celé roční období finanční krize 2009 – 2010 (157,7 miliard liber). Britský veřejný dluh poprvé po dlouhé době znovu přesáhl 100 % HDP. Bank of England předpovídá, že do konce tohoto roku stoupne úroveň nezaměstnanosti na 7,5 % (všechny údaje – The Daily Telegraph – 26. 9. t.r.). Obecně se má za to, že jde o velmi umírněnou předpověď.

Z brexitu nyní doléhají jen dozvuky. Michael Gove, ostřílený matador britské politiky a muž zodpovědný ve vládě za naplňování výstupové dohody i připravenost země na eventuální nenalezení shody, apeloval na britský byznys dopisem, v němž vyzývá ke zvýšení obrátek v přípravě na novou situaci. Dle jeho zjištění je na obchodování po brexitu připraveno jen 50 až 70 % velkých firem a 20 až 40 % malých a středních firem. V praxi by to znamenalo, že pouze 30 až 60 % firem by bylo schopno vyslat své zboží na trh EU s náležitě vybavenými celními formuláři. Zbytek by musely celní úřady ve Francii vrátit, což by způsobilo naprostý dopravní chaos v úžině mezi Calais a Doverem. Gove načrtl hrůznou vidinu fronty sedmi tisíc kamionů táhnoucí se napříč celým hrabstvím Kent. Při průměrné délce kamionu 17,5 m (s přívěsem i bez přívěsu) by pak řada vozidel dosáhla 122,5 km, což je téměř na kilometr stejná vzdálenost jako od westminsterského parlamentu až na překladiště v Doveru (výpočet autora). Takovému vyústění bude kabinet čelit vydáváním zvláštních povolenek pro vstup nákladních vozů do Kentu, jinak také přezdívanému zahrada Anglie. Kdo nebude mít v pořádku elektronicky zpracované doklady pro export, nebude do oblasti vpuštěn.

Jde o další vynucené administrativní opatření, které obecně plynulosti obchodu určitě nepomáhá. Je však zároveň součástí ceny za to, že Británie bude plně kontrolovat své hranice a definovat sama své obchodní podmínky. Nakonec je to nová realita, a jako takovou ji budou muset i čeští obchodníci a přepravci přijmout. Vyjednávání nových obchodních vztahů dává britskému byznysu příslib nové perspektivy, současně však vyvolává obavy a vášně např. ohledně budoucnosti finančních služeb, certifikace a dostupnosti mnoha produktů, včetně léků, a obecně budoucích standardů zboží na britském trhu. Jejich posledním projevem je dopis osobností vedených prestižním šéfkuchařem a majitelem sítě luxusních restaurací po celé zemi, Jamiem Oliverem. Populární propagátor zdravé výživy v něm vyzývá premiéra, aby v nových dohodách zamezil dovozu např. chlórem upravovaných kuřat či hormony vyživovaného hovězího na Britské ostrovy. Reaguje tak na zprávy, které se víří kolem obchodních debat zejména se Spojenými státy.

Brexitem dotčeny, zvláště pokud by se závěrečnou dohodu nepodařilo nalézt, však mohou být i sféry, které běžné veřejnosti na očích příliš nejsou, ač jsou extrémně důležité pro její bezpečnost. Jde o přístup k bezpečnostním údajům evropských databází. Jen v loňském roce Británie vstoupila do vyhledávacího systému Schengen Information System II, který monitoruje pohyb osob v shengenském prostoru, 570 milionkrát a stala se tak třetím největším uživatelem systému! (J. King a J. Scarlett – The Times 28. 9. 2020, str. 14). Londýn je současně nejčastějším uživatelem Evropské informační služby o kriminálních činech (ECRIS), která propojuje národní databáze a hojně využívá též možností Prumské konvence, týkající se výměny informací ohledně otisku prstů a DNA. Úspěšné dokončení jednání o budoucích vztazích by posílilo vzájemnou důvěru a dovolilo by Británii v celé řadě aspektů praktické spolupráce boje proti zločinu a terorismu pokračovat. Opačný vývoj by určitě přinesl komplikace.

Po dlouhých téměř čtyřech letech shakespearovsky vypjatého dramatu tak brexit nyní v Británii vstupuje celkem nevzrušeně do svého posledního dějství. Myslím, že až se opona za – z britského hlediska epizodickým – členstvím ostrovního království v EU zatáhne úplně, a sálem se rozezní tichý potlesk, diváci budou odcházet unavení emocemi, přesto však klidní, protože alespoň v této hře dostali vše, co bylo možné.   

Autor je český velvyslanec ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.

SDÍLET