KOMENTÁŘ LIBORA SEČKY | Facebook mi připomněl, že jsem se před čtyřmi lety, v září roku 2016, jako host zúčastnil stranické konference labouristické strany v Liverpoolu. Byla to moje vůbec první účast na výročním stranickém podniku v Británii. Od referenda o vystoupení Spojeného království z EU tehdy uplynuly tři měsíce a labouristická strana se zamýšlela, jak s otázkou dále naložit. Kromě hesel o otevřenosti a čestných přístupech bylo možné spatřit také slogan „brexit pro lidi“ (aneb lidový brexit).
Jen o pár dnů později jsem na podobném shromáždění konzervativců v Birminghamu sledoval projev Borise Johnsona, který coby ministr zahraničních věcí důrazně prohlašoval, že Británie neodchází z Evropy. Současně vtipně poukazoval na to, že vystoupení z Evropské unie dává ostrovní velmoci mimo jiné daleko lepší možnosti chránit životy slonů a hlasovat pro dohodu o zákazu obchodu se slonovinou, než je toho schopná názorově rozdělená EU. Od té doby uplynulo mnoho času. Téma brexitu však téměř absolutně ovládalo britskou politickou scénu od června 2016 až do prosince 2019. Vedlo k nesmiřitelným rozporům v rodinách, dvěma předčasným parlamentním volbám a přesunům ideových těžišť i personální výměně ve vedení obou hlavních politických stran. Británie z EU oficiálně vystoupila 31. ledna letošního roku.
Tento týden se očekává další kolo jednání mezi Londýnem a Bruselem o nastavení budoucích vztahů. Spornými zatím zůstávají otázky rybolovu a státní podpory byznysu. Po dramatické vsuvce, kdy vláda oznámila, že novým zákonem o vnitřním britském trhu hodlá „přepsat“ některá ustanovení výstupové dohody, a tím pádem porušit své mezinárodněprávní závazky, dochází ke zklidnění situace. Tiskem prosakují optimistické prognózy a ve vzduchu je cítit silný vítr naděje, že dohody bude dosaženo před jednáním Evropské rady 15. října t.r. tak, aby mohla být následně ratifikována. Přechodné období skončí do konce tohoto roku a od 1. ledna 2021 začneme psát novou kapitolu v historii vzájemných vztahů. Brexit se definitivně zahalí dějinnou mlhou.
Jak moc ovlivní tento krok život Britů v budoucnosti a nakolik se ukáže, že šlo o zásadní rozhodnutí ovlivňující vývoj společnosti a ekonomiky, je a bude jen velmi obtížné soudit. Od jara letošního roku se doznívající odchod z EU dostal do hlubokého stínu způsobeného pandemií covidu-19. Vláda ve vysilujícím boji s epidemií zadlužuje zemi. Jen mezi dubnem a srpnem tohoto roku si vypůjčila 173,7 miliard liber, což je více než za celé roční období finanční krize 2009 – 2010 (157,7 miliard liber). Britský veřejný dluh poprvé po dlouhé době znovu přesáhl 100 % HDP. Bank of England předpovídá, že do konce tohoto roku stoupne úroveň nezaměstnanosti na 7,5 % (všechny údaje – The Daily Telegraph – 26. 9. t.r.). Obecně se má za to, že jde o velmi umírněnou předpověď.
