Dělí se Evropa na východ a západ? Jednání o evropském rozpočtu nic takového neukazují

Anežka Fuchsová

Veronika Hložková

Polsko a Maďarsko se 16. listopadu rozhodly stáhnout svou podporu pro nový víceletý finanční rámec, podle kterého by se měly řídit evropské finance od 1. ledna 2021, a také pro fond nazvaný New Generation EU, určený na obnovu evropských ekonomik po pandemii COVID19. Odmítají totiž nový element, který podmiňuje čerpání peněz z pokladny EU dodržováním zásad právního státu. Od té doby napjatě sledujeme, zda se podaří zachovat červencový kompromis, nebo zda se vlády Polska a Maďarska budou držet až do konce svého veta. Tato krizová situace znovu otevřela prostor pro vlnu interpretací vztahů mezi členskými státy. Je na místě hledat vysvětlení v rozdílech mezi východními a západními, či starými a novými členy EU?

V půli listopadu se na webu uznávaného deníku Financial Times objevil článek s titulkem: „Can Angela Merkel defuse the EU’s east-west budget spat?“ Autoři se tak ve volném překladu ptají, zda bude současná německá kancléřka schopna urovnat spor mezi „východem“ a „západem“ v otázce finálních jednání okolo dlouhodobého rozpočtu EU. Zároveň se ozvali tradiční odpůrci velkého rozšíření EU z roku 2004, podle nichž se nyní ukazuje, že bylo chybou překotně otevírat dveře bývalým komunistickým zemím, tedy „východu“. Jedná se ale skutečně o spor mezi těmito dvěma částmi EU? V době turbulentního závěru vyjednávání o konečné podobě víceletého finančního rámce pro roky 2021-2027, které vrcholí na schůzi Evropské rady tento týden, není od věci si připomenout, jak jednání probíhala. Koalice, které členské státy postupně tvořily, totiž přináší zajímavý vhled do dělících linií v EU.

Už před dvěma lety jsme mohli pozorovat tvoření konkrétních preferenčních skupin v rámci EU. Vznikly koalice týkající se velikosti rozpočtu. Mezi nejúspornější, co se týče celkového objemu, patřily západní členské státy jako Německo či Nizozemsko, které prosazovaly objem rozpočtu o hodnotě 1 % GNI. Hned za nimi se však se svými požadavky umístili „noví“, resp. novější členové jako například Česká republika a Kypr. Na opačném pólu v téže oblasti se objevily Řecko a Polsko, které chtěly výši celkového rozpočtu o objemu 1,3 % GNI. Na obou stranách jsme tedy mohli vidět jak nové, tak staré členy, jak západní, tak východní, aniž by bylo možné identifikovat jasnou preferenci celé východní či západní skupiny jako celku.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital