Stanovení závazného limitu pro velkoobchodní ceny plynu používaného k výrobě elektřiny se stalo jablkem sváru mezi členskými státy Evropské unie. Zápas, který trvá už dlouhé měsíce, zažil svůj dosavadní vrchol ve čtvrtek, kdy se ministři energetiky 27 členských zemí v Bruselu pohádali tak, že český ministr Jozef Síkela uvažoval o předčasném ukončení schůze. Nakonec ji však dotáhl do konce, a to docela mistrovsky – propojil totiž již dva domluvené prvky s třetím sporným, tedy cenami plynu, a řekl, že všechny tři tvoří „balík“, který bude na stole opět 13. prosince. Vygeneroval tak dodatečný podnět k tomu, aby do konce roku dohoda přece jen byla.
Českým vyjednávačům nechtěně nahrála Evropská komise, která návrh na zastropování cen plynu v případě mimořádných výkyvů předložila v úterý. Nejenže tím objektivně znemožnila jakékoli relevantní předjednání na tomto základě – za 48 hodin se toho mezi 27 vládami moc stihnout nedá – ale také svým přístupem rozladila v podstatě všechny, tedy jak stoupence fixace ceny plynu, tak její odpůrce. Navrhla totiž složitý mechanismus, jehož spuštění je velmi nepravděpodobné, a vyvolala tak podezření, že prostě nemíní splnit úkol, který ji po obtížném dohadování uložili lídři členských států 21. října – přijít se smysluplným a seriózním návrhem.
Nastala tak nebývalá situace, kdy se předsedající země nejen snaží najít kompromis mezi dvěma póly, tedy na jedné straně stoupenci rozumného stropu (nejméně 16 zemí, které by mohly mít při hlasování teoreticky většinu) a na druhé skupinou vlád v čele s Německem, které žádné stropy na evropské úrovni nechtějí. Má totiž navíc co do činění s exekutivou EU, která se velmi neobvykle staví na zadní a v zajetí svých tradičních ultraliberálních dogmat odmítá udělat cokoli, co by vypadalo jako regulace trhu s elektřinou v EU. Normálně bývá komise spojencem země předsedající Radě EU při hledání kompromisů, tentokrát však nikoli.
