Čtvrteční gesto Evropské komise bylo na úrovni výzev, které pro kontinent představuje Ruskem rozpoutaná válka na Ukrajině – do Kyjeva, hlavního města napadené země, přijela více než polovina z 27 jejích členů. Setkání evropské exekutivy s vládou nečlenské země, navíc ve válečném stavu, bylo historickou premiérou. V pátek na ně pak navázal řádný summit EU-Ukrajina, jehož se vedle prezidenta Volodymyra Zelenského zúčastnila předsedkyně komise Ursula von der Leyenová, předseda Evropské rady Charles Michel a šéf diplomacie EU Josep Borrell.
Komisaři se sešli se svými ukrajinskými protějšky, aby s nimi sektor po sektoru probrali pokrok Ukrajiny v přípravě na zahájení rozhovorů o členství v EU. Mluvilo se o reformě soudnictví, o boji proti korupci a praní špinavých peněz, o mediálním zákonu, o úskalích slaďování legislativy v řadě oblastí.
Místopředsedkyně komise Věra Jourová například vedla hovor také o tom, jak zařídit, aby ruská aktiva zmrazená v EU mohla být legálně použita na rekonstrukci válkou rozbité země, což bylo ostatně jedno z velkých témat. Velkým tématem bylo sbližování klimatické legislativy nebo evropská pomoc ukrajinskému školství.
Von der Leyenová veřejně pochválila prezidenta Zelenského za jeho tvrdé potírání úplatkářství ve vysokých kruzích v posledních dnech. „Je uklidňující vidět, že protikorupční orgány jsou bdělé a rychle odhalují případy korupce,“ řekla.
Zvláště se jí líbila „rychlá reakce na politické úrovni“ – prezident před několika dny vyhodil řadu vysoce postavených úředníků v ústředních orgánech i v regionech pro podezření, že vydělávali na předražených dodávkách potravin pro armádu. Naposledy zasáhl proti dalším úředníkům a jednomu oligarchovi ve středu. Ukrajina je považovaná za mimořádně zkorumpovaný stát; na pozadí války však oslabuje i tolerance veřejnosti k tomuto nešvaru, což pomáhá právě Zelenskému, který byl zvolen na základě programu boje proti úplatkářství.
Když se EU na nejvyšší úrovni rozhodla udělit Ukrajině loni v červnu status kandidátské země, doprovodila to mimo jiné seznamem sedmi priorit, na které se má Kyjev soustředit a podle jejichž plnění bude unií vnímán a hodnocen. Jsou to vedle korupce další výše jmenovaná témata, včetně potlačení přílišného vlivu oligarchů; zde se Zelenského týmu zatím podle EK příliš nedaří.
Za stávající situace by pro Kyjev i pro Brusel bylo velmi neblahé, kdyby se provalil nějaký korupční skandál kolem evropských miliard, které na Ukrajinu proudí. V tuto chvíli komise tedy převážně chválí, ale žádné známky nedává – řádné hodnocení všech kandidátských zemí, nejen Ukrajiny, provede jako vždy v říjnu. Tehdy se také očekává, že by mohla oznámit, kdy a případně za jakých podmínek navrhne zahájit s Ukrajinou přístupové rozhovory.
Pokud tedy ukrajinský premiér Denys Šmyhal vyhlašuje, že jeho země má namířeno do EU za dva roky, není to víc než vroucné přání. Ani Ukrajina, ani EU nejsou a ještě dlouho nebudou na takový krok připraveny. Napřed se musí jednání zahájit, a to jednomyslným souhlasem všech 27 členských zemí, a pak se musí kapitolu po kapitole úspěšně dokončit, což zahrnuje mimo jiné také sladění ukrajinské legislativy s masou evropského práva, které je třeba nejen převzít, ale také používat a vynucovat.
Nehledě na šok, kterým nepochybně bude vstup ukrajinské ekonomiky do jednotného trhu EU, a to pro obě strany. Česká republika vyjednávala o podmínkách členství devět let, a to nebyla zemí ve válce a měla podstatně příznivější startovní podmínky.
