Ana Palacio byla španělskou ministryní zahraničí v konzervativní vládě José Marii Aznara v letech 2002 až 2004. Předtím působila osm let jako poslankyně Evropského parlamentu; po roce 2006 pracovala ve vysoké funkci viceprezidentky Světové banky. Patří k nejvýraznějším ženským osobnostem na španělské politické scéně. Jako členka rady pro Pražský evropský summit se podílí na přípravě tohoto každoročního prestižního setkání organizovaného pražským think-tankem Europeum. Letos se summit uskuteční v Praze od 12. do 24. července. Rozhovor je překladem původního interview, které jsme publikovali v angličtině.
Vztahy mezi EU a Ruskem nebyly od konce studené války nikdy horší. Čím je to dáno? Přispěla EU k tomuto napětí, například tím, že uzavírala asociační dohody se státy, které Rusko řadí do své sféry vlivu?
Domnívám se, že protizápadní nálady vždy byly a nadále jsou v Rusku prostředkem, kterým ruští lídři ospravedlňují svou tvrdou moc. Moskevská mocenská elita tento argument používá historicky. Od dob Kateřiny Veliké, a pak od Velké vlastenecké války se stále omílá tato báchorka o ponižování Ruska Západem. Rusům se dnes vykládá, že jim Evropa nerozumí a že je Evropa zrazuje. Prezident Putin tuto argumentaci ovládá mistrně. Nezapomínejme, že rozpad Sovětského svazu líčil jako součást západního programu. Rusko dnes nemá mnoho trumfů, ale velmi dobře využívá ty, které má. Vyniká zejména v manipulaci veřejným míněním.
Nejsem si jista, zda asociační dohody EU sehrály klíčovou roli. Jsou to spíš technické dokumenty soustřeďující se na obchod, tedy oblast, ve které má EU silné pravomoci. Pokud jde o západní hrozby vůči Rusku, nezapomínejme, že to byla Evropa, nikoli Američané, kdo se zasadil o zastavení rozšiřování NATO na východ. Nyní musíme v EU najít solidní základnu pro jednání s Ruskem, protože jeho vnímání bylo v rámci unie vždy velmi odlišné – lidé nevidí ruskou hrozbu stejně z Tallinnu nebo z Říma.
Vztahy se vyhrotily zejména od návštěvy Vysokého představitele EU (pro zahraniční politiku), vašeho krajana Josepa Borrella v únoru v Moskvě. Rusko ukázalo, že volí agresivní přístup. Jak by se dal obnovit dialog?
Zaprvé si myslím, že dialog musí být, a to i se zeměmi, se kterými nemáte vůbec nic společného. Vztahy mohou být obtížné, napjaté, ale dialog musí vždy pokračovat. To bylo moje osobní přesvědčení po celou dobu působení v několika vládách, a to i ve chvílích, kdy se Američané přikláněli spíše k izolaci. Z tohoto pohledu souhlasím s vysokým představitelem Borrellem, že dialog s Ruskem je třeba vést. Ovšem jak k té cestě přistupoval – zajisté, byly tam chyby. Ale pojato šířeji se z toho stala názorná ukázka, jak Rusko dnes vnímá silový dialog. Evropská unie se může snažit s nimi mluvit o lidských právech nebo o obchodu, ale Rusko chce silový dialog vést nikoli s Bruselem, ale s Německem nebo s Francií. Pokud chcete hrát šachy a váš protivník chce hrát něco jiného, nemá cenu trvat na hraní šachů. Ocitnete se ve slepé uličce. A to se myslím také stalo. A nyní za to musíme platit.
Prezident Biden Vladimira Putina velmi dobře zná a nebude přehnaně vstřícný.
Prezident Joe Biden se sejde zítra v Ženevě s prezidentem Putinem. Očekáváte, že se nová americká administrativa bude hodně snažit vylepšit vztahy s Ruskem?
Všichni si pamatujeme, jak americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová nabízela nový start ve vzájemných vztazích ministru zahraničí Lavrovovi, který tam ostatně pořád ještě je. Nemyslím si, že tentokrát budeme svědky nějaké ambice provést restart v podobném duchu. Není pro to žádná vůle. Prezident Biden Putina velmi dobře zná a nebude přehnaně vstřícný. Americké poselství bude asi toto: Stojíme jednotně se svými spojenci. Nechceme, abyste se pletli do našich voleb, abyste prováděli kybernetické útoky, abyste nám všemožně škodili. Pokud by se našel nějaký prostor pro shodu, Biden by mohl poněkud uhladit některé věci, jako je třeba odpor vůči plynovodu Nordstream 2 nebo únos letadla společnosti Ryanair do Běloruska.
Schůzka je samozřejmě také velmi důležitá pro Putina. Je důkazem, že se mu podařilo obnovit výměnu se Spojenými státy na nejvyšší úrovni. Je to sice poněkud umělé, ale Rusko je zpět a mluví s USA z očí do očí. Putin velmi dobře ví, že do toho musí jít, protože v jiných oblastech jako v ekonomice, zdravotnictví a tak dále není situace v Rusku dobrá.
