Dluh sametu: O rehabilitaci politických vězňů rozhodovali i ti, co je dřív posílali za mříže | info.cz

Články odjinud

Dluh sametu: O rehabilitaci politických vězňů rozhodovali i ti, co je dřív posílali za mříže

Od sametové revoluce uplyne příští rok třicet let. Přestože Česká republika je od té doby demokratickým státem, stále se nedokázala vyrovnat s dědictvím komunismu a dostatečně rehabilitovat a ocenit členy komunistického odboje. Shodli se na tom účastníci páteční konference, která se snažila zjistit, co by ještě společnost mohla udělat pro bývalé politické vězně a jejich rodiny. Z komentářů odborníků i příbuzných vězněných je stále patrná nedůvěra ke státním institucím, které nevyvíjí dostatečnou snahu na objasnění a napravení zločinů. Jedním z důvodů je také skutečnost, že na vysokých postech se stále nacházejí bývalí komunisté a soudy, které měly politické vězně očistit, vedli mnohdy ti soudci, kteří odsouzeným za totality sami tresty ukládali.

Od roku 1989 probíhala řada pokusů o vyrovnání s minulým režimem. Až v roce 2011 byl pak byl schválen zákon o třetím odboji, který završuje snahy trvající několik desetiletí. Značná část vězňů se této především morální satisfakce ale už nedočkala, vysvětluje vedoucí Oddělení vydávání osvědčení pro třetí odboj na Ministerstvu obrany Pavel Kugler.

Kompenzace přišla pozdě. Bývalým vězňům je průměrně kolem devadesáti let

Zákon č. 262/2011 Sbírky uznává účastníkům odboje a odporu proti komunismu jednorázovou finanční kompenzaci a také narovnání důchodů. K jejich získání musí ale dostat od Ministerstva obrany osvědčení, které je podmíněné doložením jejich odbojové činnosti. Podle Kuglera ministerstvo eviduje zhruba 15 žádostí o vydání osvědčení měsíčně. Žijících bývalých politických vězňů ale ubývá. Pokud byl někdo odsouzen v padesátých letech jako dvaceti- až třicetiletý, může se nyní blížit už k devadesátce.

Průměrný věk našich členů se pohybuje mezi 88 až 95 lety. Budeme se nyní muset rozhodnout, zda sdružení nerozpustíme. Naše práce by ale neměla upadnout v zapomnění, uvedl předseda Sdružení bývalých politických vězňů Jiří Línek. Rozčiluje ho především nečinnost státu nejen vůči žijícím bývalým vězňům, ale i těm, kteří padli a skončili v hromadných hrobech v pražských Ďáblicích i jinde. „V Ďáblicích leží nejméně 185 obětí, z toho minimálně 43 malých dětí, které se ženám narodily ve věznici a většinou po několika dnech kvůli nedostatečné péči zemřely. O osudech vězňů, kteří byli ubiti například na vyšetřovnách StB, navíc nemáme žádné informace, uvádí Línek, který se diví, že žádná z organizací nemá zájem zjišťovat, kdo v hromadných hrobech skončil, aby poskytly alespoň morální útěchu rodinám, které za totality přišly o příbuzné a dodnes netuší, kde jsou jejich ostatky.

Část zabitých odbojářů stále leží v neoznačených hrobech

Jen náhodou se například Zdena Mašínová, dcera protinacistického odbojáře Josefa Mašína staršího a sestra Ctirada a Josefa Mašínových, dozvěděla, kde je pochovaná její matka, která zemřela ve věznici v červnu 1956.

Příslušníci státní bezpečnosti mi v noci přišli oznámit, že maminka je mrtvá. Když jsem se ptala, kde je, tak řekli, že na Pankráci. Nikde mi ale nechtěli vydat její ostatky. V náznacích mi pak někdo prozradil, že ji odvezli na hřbitov do Ďáblic. Tam byl dětský hřbitov, kam pochovávali děti uvězněných matek. A když jeli s těmi ostatky a měli ještě místo, pochovávali tam i dospělé. Že je tam i moje maminka, mi potvrdil muž na hřbitově, který mě ale zapřísahal, že to nikdy nesmím říct a nesmím tam udělat ani nějaký pomník. Do té části, kam ji pohřbili, vyváželi odpad z celého hřbitova. Chodila jsem několik desetiletí na smetiště. Vždy jsem tam alespoň tajně položila malou kytičku,“ uvedla Zdena Mašínová v rozhovoru pro INFO.CZ.

Velká část pozůstalých ale stále nemá jistotu, kam jejich příbuzné pochovali. Týká se to i obětí nacistické totality. Členy odboje, ale například i parašutisty ze skupiny Anthropoid, pohřbívali nacisté také pravděpodobně do hromadného hrobu v Ďáblicích. Jisté to ale není a na místě je dnes jen pomníček padlým beze jmen.

O rehabilitaci vězňů rozhodovali i ti, kteří je předtím posílali za mříže

Bývalí političtí vězni mají v mnoha případech také problémy se zrušením takzvaných zbytkových trestů. Ty zůstávají odbojářům poté, když jsou většinou v rámci rehabilitačního řízení zrušeny jen některé odsuzující výroky a ze souhrnného trestu uděleného komunistickým soudem tak zůstane ještě část trestu v platnosti. Bývalí vězni se pak musí domáhat u soudu zrušení těchto zbytkových trestů. Podle historika Petra Blažka navíc nastaly situace, kdy o zrušení zbytkového trestu rozhodoval soudce, který jej sám kdysi odsouzenému za komunismu udělil. Po revoluci totiž nedošlo k obměně soudců a u procesů tak dál rozhodovali lidé, kteří dříve vynášeli rozsudky se stranickou legitimací v kapse.

Nedošlo k očistě justice, policie i státních zastupitelství. V letech 1991 a 1992 proběhla takzvaná renominace soudců, tedy jejich opětovné jmenování do funkcí. A byli tam znovu najmenovaní snad úplně všichni. Parlament dostal na stůl posudky, které si o sobě napsali soudci navzájem. Byly v nich opakující se fráze, stejné formulace a všichni si vzájemně potvrdili, že nikdo nesoudil v rozporu s lidskými právy a s vyššími principy. Najednou všichni pachatelé zmizeli. Všichni soudci, kteří soudili disidenty, kteří soudili nevinné lidi, které posílali do vězení a na otrocké práce, jako by nebyli. Když se pak v 90. letech objevily snahy postavit před soud zločince bývalého režimu, tak tito soudci s pochybnou minulostí své bratry v triku vždycky chránili,“ uvedla v dřívějším rozhovoru pro INFO.CZ ředitelka Evropské platformy paměti a svědomí Neela Winkelmannová.

Přestože Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) před renominací upozorňoval ministerstvo spravedlnosti na spornou minulost některých soudců, většina z nich nakonec mohla ve svých slibných kariérách rozjetých za komunismu pokračovat i po sametové revoluci.

Pátrání po tom, kdo se za komunismu angažoval a byl aktivním členem strany, je zdlouhavé a v mnoha případech neuskutečnitelné. Historik Petr Blažek například požádal Státní ústřední archiv o vydání části kartotéky, ve které jsou uvedeni ti, kteří byli členy KSČ. Řekli mi, že by to stálo pět milionů korun,“ uvádí Blažek. Velká část dokumentů zatím stále není zdigitalizovaná.

Jak ještě pomoci hrdinům? Možností jsou vyšší sociální příspěvky, zajištění kvalitní péče a odpuštění zbytkových trestů

Do diskuse, která se uskutečnila v pátek v senátním Valdštejnském paláci, se zapojili také potomci politických vězňů. Ani oni necítí dostatečnou morální rehabilitaci svých rodin. Odsoudili mi oba rodiče. Zažila jsem kvůli tomu ústrky i šikanu, kdy mě například učitelka ve čtvrté třídě postavila před tabuli a řekla, že moji rodiče jsou nepřátelé státu a spolužáci se se mnou nesmí kamarádit,“ popsala jedna z diskutujících. Dětem vězňů zákony žádnou kompenzaci nepřisuzují, přestože i ony měly jako režimu nepohodlné ztíženou možnost studia a následného uplatnění, což se nyní projevuje na jejich penzích.

Možné způsoby, jak ještě pomoci politickým vězňům a jejich rodinám, nastínil Jerguš Sivoš z Ústavu paměti národa Slovenské republiky. Vzhledem k rostoucímu věku bývalých vězňů by podle mě bylo vhodné zvážit možnost zajištění ošetřovatelské péče nebo zaručení okamžitého místa v domovech důchodců a podobných zařízeních,“ vysvětlil Sivoš. Odborníci se také shodli na tom, že by mělo být samozřejmostí, že bojovníkům proti totalitě by měly být odpuštěny zbytkové tresty.

Páteční akce byla také připomínkou vzniku VONSu a také Klubu bývalých politických vězňů (K 231). V diskusi promluvil také místopředseda Konfederace politických vězňů ČR František Šedivý, který několik let strávil v uranových dolech v Jáchymově. I přes skepsi a postupně odcházející hrdiny komunistického odporu uvedl, že si nemyslí, že Češi jsou národem zbabělců, jak někteří tvrdí. Viděl jsem v roce 1939 českého dělníka, jak pod sochou svatého Václava rozdává lidem do klopy trikolóry. Pokusili se ho odvléct, ale za chvíli tam byl znovu. Také si pamatuji na studenta, který v srpnu 1968 na stejném místě rozdával trikolóru s černou stuhou. Byl jsem u toho, když se lidé nebáli, a stále jsem přesvědčen o tom, že v našem národě jsou stateční lidé, kteří by v boji za svobodu byli ochotní obětovat život,“ dodal Šedivý.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud