Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Světu hrozí potopa biblických rozměrů. Vědci se rychlosti tání ledovců nestačí divit

Světu hrozí potopa biblických rozměrů. Vědci se  rychlosti tání ledovců nestačí divit

„Klima se dramaticky mění a všichni jsme překvapení, jak rychle to jde,“ říká meteorolog z Norska, kde v roce 2008 vybudovali trezor, který měl navěky uchovat semena nejvzácnějších rostlinných druhů. Stačilo však necelých deset let a semenný sklep zakopaný v permafrostu už dnes omývá roztátá voda z ledovce. Globální oteplování se stále zhoršuje a vědci varují, že nemusí trvat dlouho a svět zachvátí potopa obřích rozměrů, která zatopí stovky milionů lidí žijících ve městech nedaleko pobřeží.

Obří souvislá vrstva ledu se na Antarktidě tvořila desítky milionů let, kdy masy sněhu a ledu postupně pohřbívaly nížiny i pohoří na kontinentě. Pod vlastní tíhou kusy ledu od ledovce sem tam upadnou, vědci však mají obavy z následků, pokud by se celý ledovec rozpadl. V takovém případě by se hladina moře mohla zvýšit až o 50 metrů a apokalypsa by byla na světě, píše New York Times.

Katastrofě však lidstvo není daleko. Nedávná studie ukázala, že pokud budou spáleny veškeré zásoby fosilních paliv, potopa jako z příběhu o Noemově arše bude nevyhnutelná. „Nemyslím si, že je biblická záplava jen pohádka,“ tvrdí glaciolog z univerzity v Maine Terence Hughes. „Myslím, že se v historii stala nějaká obrovská povodeň, která zasáhla celý svět, a zanechala nesmazatelný dojem na kolektivní paměti lidstva, který se v těchto příbězích zachoval,“ dodává odborník studium ledovců.

Taková povodeň obřích rozměrů mohla nastat na konci poslední doby ledové, která podle vědců proběhla asi před 50 tisíci lety. Během této doby začaly hlavně na severní polokouli vznikat obrovské ledové masy, které uzamkly ohromné množství světové vody, až hladina moře klesla zhruba o 120 metrů. Před 25 tisíci lety pak začal led zase tát a hladina moře začala stoupat. Pozůstatky poslední doby ledové však zůstávají i nadále. Ledovce se dochovaly na některých horách, dvěma hlavními „přeživšími“ jsou však Antarktida a Grónsko.

Vědci si v minulosti mysleli, že zničení těchto ledových mas je hudba vzdálené budoucnosti a pozůstatky doby ledové roztají až v horizontu několika tisíců let. V 70. letech však začalo být čím dál jasnější, že k rozpadu těchto ledovců může dojít mnohem dříve. Nejvíce zranitelná je západní část Antarktidy, která je usazena hluboko pod hladinou moře. Sledování v 90. letech předpovědi potvrdilo. Od té doby se navíc míra odpadání kusů ledu víc než ztrojnásobila – nejméně 100 miliard tun ledu odpadne každý rok.

Nejhorší scénáře předpovídají, že do konce tisíciletí může hladina moří stoupnout o necelé dva metry a ve 22. století by se tempo mohlo ještě drasticky zvýšit. Pokud by se předpovědi potvrdily, rychlý nárůst hladiny moří by vedl ke katastrofě, která by zasáhla stovky milionů lidí žijících v přímořských městech po celém světě.

Že je tání ledovců mnohem rychlejší, než se kdy předpokládalo, dokazují i zkušenosti vědců z norských ostrovů Špicberky v Severním ledovém oceánu, které jsou víc než z poloviny pokryté ledovcem. Hluboko za severním polárním kruhem zde vědci v roce 2008 nechali vybudovat sklep, kde jsou zamrazena nejcennější rostlinná semena světa. Když byl tunel uchovávající miliony semen v roce 2008 otevřen, předpokládalo se, že mu hluboký permafrost, do kterého byl sklep zapuštěný, poskytne potřebnou ochranu před jakoukoliv globální katastrofou, a bylo tak navždy zajištěno potravinové zásobování lidstva.

Probíhající globální oteplování, kvůli kterému koncem letošní zimy stoupla průměrná teplota ve Špicberkách o sedm stupňů celsia, ale způsobilo, že dveře sklepa nyní omývá roztátá voda z ledovce. „Mělo to fungovat bez pomoci lidí, nyní ale sledujeme semenný trezor 24 hodin denně,“ říká podle deníku The Guardian Hege Njaa Aschim z norské vlády, která sklep vlastní. Nad rychlostí, jakou ledovce v posledních letech tají, zůstává rozum stát i Ketilovi Isaksenovi z Norského meteorologického institutu. „Klima se dramaticky mění a všichni jsme překvapení, jak rychle to jde,“ řekl pro časopis Dagbladet.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1