Ani Tesla Rožnov se neobešla bez krádeží ze Západu. Pokrok ve výrobě televizí by nebyl možný bez italského experta, který dostal miliony za vyzrazení špičkových technologií

Řada vysokoškolsky vzdělaných lidí a odborníků po únoru 1948 emigrovala. Další tisícovky techniků, projektantů a konstruktérů s nejrůznějším stupněm vzdělání a zaměření byly mnoho let poté vězněny v komunistických žalářích. Většina z nich za tzv. protistátní činnost. Šlo o odborníky velmi dobrých kvalit, kteří měli za sebou mnoho let praxe.

Tuto „levnou“ kapacitu využilo politbyro Ústředního výboru KSČ a v roce 1957 zřídilo pod ministerstvem vnitra pět technických ústavů, které zevnitř vězeňského systému sloužily jako subdodavatelé státních projektových ústavů, národních podniků nebo vědecko-výzkumných institucí. Řada resortů využila k plnění úkolů i práci těchto vězňů. Ti se jen v roce 1958 podíleli na 1323 specifických odborných a výzkumných úkolech, resp. patentech.

V říjnu 1958 byl zákonem přijat ambiciózní plán v rámci druhé pětiletky, který předpokládal enormní nárůst ve všech parametrech průmyslové výroby. Objem výroby elektroprůmyslu narostl v porovnání s první pětiletkou o více než 300 % a například v segmentu televizních přijímačů se počítalo s výrobou 235 tisíc kusů. Zahájením televizního vysílání získala komunistická propaganda další orwellovský nástroj k ovládání mysli svých poddaných.

Tajná dohoda mezi ČT a Novou může přepsat český televizní trh. Hraje se o stovky milionů i revoltu „na Kavkách“

S tichým souhlasem politbyra probíhal až do konce režimu životně důležitý obchod s „nepřítelem“ a jeho technologiemi. Obcházení sankcí a masivní průmyslová špionáž Východu, neměla ve světě konkurenci. Z těchto akvizic profitoval socialistický elektroprůmysl, včetně Tesly Rožnov. Tento podnik znárodněného průmyslu byl založen 26. července 1949 ministerstvem průmyslu. Specializoval se na součástkovou základnu (diody, polovodiče, televizní komponenty atp.). Kromě vlastního vývoje využíval i odborné výstupy politických vězňů z technických ústavů ministerstva vnitra, avšak tempo inovací udával většinou svobodný svět.

Potřebu vyspělých technologií a jejich následnou legalizaci umožňovala úzká spolupráce s vědecko-technickou rozvědkou I. správy MV (VTR). V letech 1954–1983 byl podnik sedmnáctkrát vyznamenán řádem Rudého praporu. Mýtus o úspěšném socialistickém podniku je však nutné vnímat s patřičnou rezervou.

sinfin.digital