KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Čerstvě představený návrh tuzemského státního rozpočtu na příští rok, který s deficitem 252 miliard korun připravilo ministerstvo financí, je dalším bolestivým důkazem faktu, že skutečná „konsolidace“, tedy reálné ozdravení či dokonce uzdravení veřejných financí je běh na velmi dlouhou trať, jejíž konec a cíl se ztrácejí v nedohlednu. Deficitní rány, jež státní kasa utrpěla během covidové pandemie, měly a mají vliv nejenom na ekonomický a finanční vývoj země, ale i na schopnost politiků se tomuto zásadnímu problému postavit čelem a s odvahou.
Již na první pohled v novém rozpočtu, potažmo v jeho „ozdravném“ kontextu zaujme jeden zdánlivý paradox. Rozpočet na rok 2024 počítá – oproti letošku – s nižšími výdaji: mají se snížit o 2,2 procenta na 2,173 bilionu Kč. Příjmy by měly dosáhnout 1,921 bilionu Kč, což je zhruba tolik, kolik je naplánováno na rok letošní; přesněji je to pokles „jen“ o 0,3 procenta.
Co je podstatné, vláda připravila a nepochybně projde Sněmovnou její tzv. ozdravný/konsolidační balíček, který má jen v příštím roce snížit (či přesněji: vyspravit) bilanci rozpočtu o 97,7 miliard Kč. Přesto se proti letošku schodek rozpočtu v příštím roce snižuje „jen“ o 43 miliard korun, což samozřejmě platí za předpokladu, že se podaří udržet deficit ve výši 295 miliard, který je naplánován na letošní rok. A to je nejisté, ale nikoliv nemožné, zvláště když se letošní „deficitový“ vývoj podařilo z průšvihového průběhu jakž takž zvrátit.
Na konci srpna průběžný schodek klesl na 195 miliard. S ohledem na příští rok je však i tento vývoj nutno považovat za zneklidňující, neboť uvedeného „zázračného zlepšení“ bylo dosaženo i díky vrtkavým mimořádným dotacím přitékajícím s Bruselu a díky dividendě (54 miliard Kč do státní kasy) z polostátního ČEZu, jehož rekordně vysoký loňský zisk se zřejmě již nikdy nebude opakovat, třebaže v byznysu, natož v politice nelze spolehlivě předvídat vůbec nic. Tak či onak, fakticky to do příštího roku znamená zvýšený tlak na úspory, potažmo na zvýšení deficitu.
Vládu lze mechanicky pochválit za to, že se alespoň snaží rozpočtový deficit postupně snižovat. Připomeňme, že v roce 2021 dosáhl rozpočtový schodek ČR téměř 420 miliard a za loňský rok činil 360 miliard. Dá se bez přehánění říci, že nějaká jiná tuzemská vládní konstelace by v dnešní situaci jen stěží dokázala úspěšně hájit udržování či dokonce zvyšování rekordních deficitů.
Fialově vládě lze také připsat k dobru to, že deficit – i když jen kosmeticky – snižuje navzdory velmi nepříznivým makroekonomickým podmínkám, jimž dominuje stagnace ekonomiky. HDP v letošním roce mírně klesá a v příštím roce má růst o chabá 2 %, když novější odhady postupně zhoršují tempo růstu. Je obrovský rozdíl sestavovat rozpočet při růstu ekonomiky téměř 5 procent (takové podmínky měla Babišova vláda), nebo v situaci, kdy sebemenší růst je jen politicky zbožným přáním.
