KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | V každé zemi s vyspělou politickou kulturou by Petr Arenberger už dávno nebyl ministrem. Anebo spíše takto: pokud někdo čachruje se svým oznámením o majetku a příjmech, případně pronajímá svou vlastní nemovitost instituci, ve které je současně zaměstnán na pozici náměstka či ředitele, je naprosto nemyslitelné, aby se byť na několik týdnů ocitl v jakékoli veřejné funkci. Ne tak u nás. V zemi, kde laťku toho, co je a není akceptovatelné u člena vlády, nastavuje už několik let Andrej Babiš, se může stát všechno.
Jako vyložená drobnost působí zpráva, kterou server Seznam zprávy zveřejnil v čase, kdy tento textu píšu: Arenbergera prověřuje Praha 1. Zda v bytě, kde má ordinaci, také bydlí. Česko je země, v jejímž politickém provozu není nic nemožné. Vedle zdevastované státní správy to bude hlavní dědictví Babišovy vlády.
Pokud Tomáš Masaryk pravil, že se státy udržují těmi ideály, z nichž se zrodily, dnes to u nás působí ze všeho nejvíc dojmem, že jsou tady politici od toho, aby se ke státu chovali jako ke své kořisti, aby ho „podojily“. Pokud ANO vzniklo jako protikorupční hnutí, po necelých osmi letech jeho pobytu ve vládě můžeme říct, že se mu podařilo institucionalizovat systémovou korupci. A byť jsou nejspíš ze stejného těsta, Arenberger je v tom pouhým stínem svého premiéra.
Přesto je to svým způsobem fascinující. Po zkušenosti Taťány Malé by si jeden řekl, že předtím, než kdokoli přijme post v Babišově vládě, tak si pohlídá minimálně svoji diplomovou práci, a třeba aspoň ty daně a majetky. Arenberger byl ministrem jmenován před nějakým měsícem, a za tu chvíli novináři přišli s tím, že mu nesedí majetkové přiznání, neboť ještě za rok 2019 nahlásil vlastnictví pěti nemovitostí a neuvedl žádný vedlejší příjem, přičemž v oznámení o majetku a příjmech, které podal po nástupu do vlády, už tvrdí, že má 65 nemovitostí a vedlejší příjem téměř 30 milionů korun.
