KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Expremiér a šéf nejsilnější parlamentní strany Andrej Babiš ve svém komentáři při příležitosti 100 dnů vládnutí Fialovy vlády odsoudil nový kabinet mj. za to, že prý totálně selhal ve své hospodářské politice a údajně obětoval občany a jejich životní úroveň. Nebýt současné vážné mezinárodněpolitické situace, dalo by se to přejít s nadhledem, jako standardní „povinné“ rétorické cvičení šéfa opozice v situaci, kdy do dalších, tentokrát komunálních, voleb zbývá doslova pár měsíců. Jenže země se nachází v postcovidové ekonomické krizi, kterou umocnily dopady ruské vojenské invaze na Ukrajinu, z níž pro Česko vyplynulo (zatím) tři sta tisíc válečných migrantů.
Kritizovat v této situaci Fialovu vládu a předhazovat jí, že „střední třída doslova mizí před očima, propad do chudoby hrozí pětině domácností“ nebo že „skokově zdražují potraviny, když výrobci už mluví o 60 korunách za bochník chleba“, zavání ztrátou veškerých posledních zbytků politické soudnosti šéfa hnutí ANO. Zvláště když Babiš jako svůj protivládní trumf vypichuje fakt, že v ČR je třetí nejvyšší inflace (11 %) v EU a dál mimo jiné omlacuje vládě o hlavu to, že „ceny plynu, elektřiny, benzinu a nafty dál raketově rostou“ (jako kdyby za to snad vláda mohla).
S ne příliš velkou dávkou nadsázky řečeno, jde v tuzemsku o historicky snad úplně nejneférovější kritiku, jaké se kdy opozice vůči vládě dopustila. Expremiér totiž vládě vytýká stav, jehož je zdaleka největším spolutvůrcem, a tedy i spoluviníkem. A s neuvěřitelnou dávkou účelovosti přehlíží bezprecedentně svízelnou situaci, v níž se Česko ocitlo. Největší viník (pokud bereme v potaz, že premiér řídí vládu a zodpovídá za její výsledky a dopady) našich současných ekonomických problémů hlasitě křičí, že zemi zachvátil požár, který ovšem zažehl a přiživoval on, respektive jeho vláda. Přičemž je na místě doplnit, že Babišovo hnutí ANO vládlo (jako minoritní či majoritní koaliční partner) po dobu sáhodlouhých osmi (!) let. Na vybudování „robustní“, odolné rajské zahrady v Česku měl relativně dost času.
Kritika vlády je logickou součástí funkce opozičních stran. V našem případě je zajímavá i tím, že opoziční ANO v čele se svým šéfem Babišem je nejsilnější stranou sněmovny (a přesto je v opozici). Na podstatě to však nic nemění. Bylo to dominantně Babišovo ANO, kdo přivedl zemi do těžké ekonomické krize v průběhu koronavirové pandemie. Anebo u toho významně asistoval, když připustíme, že část inflace a zvyšující se ceny paliv a energií jsou částečně „darem“ importovaným ze zahraničí.
Připomeňme „babišovský“ propad HDP v roce 2020 o mínus 5,6 %. Připomeňme historicky rekordní deficity rozpočtu: 367 miliard (za rok 2020), respektive 420 miliard v roce loňském. A zopakujme, že inflace je do značné míry ovlivňována litím obrovských objemů vládních peněz do ekonomiky, což se v letech Babišova panování provádělo v míře, jaká nemá obdobu. Pomozme si opět citátem Národní rozpočtové rady: „V posledních dvou letech vláda… posílala do ekonomiky peníze za nevyrobené zboží, neprovedené služby a neodvedenou práci a to vše při vysokých deficitech. Inflační potenciál takto vydávaných peněz je jednoznačný.“
