Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babišova hvězda navzdory skandálům nepadá. Důsledky a souvislosti vládní krize

Babišova hvězda navzdory skandálům nepadá. Důsledky a souvislosti vládní krize

Výstupy sociologických šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), které svůj předvolební model zveřejnilo v pátek, a agentury Focus, jež se svými čísly přišla v pondělí, potvrzují základní závěr, o kterém jsme psali minulý týden: voličům Andreje Babiše nevadí nic, pokud se do voleb nenastane nic mimořádného, hnutí ANO dokráčí k pohodlnému vítězství. Přesto má smysl se s odstupem jednoho týdne od ukončení koaliční krize na jednotlivá zjištění všech agentur podívat detailněji.

O budoucnosti české politiky totiž nerozhodne jméno vítěze voleb, nýbrž především celková konstelace a rozložení sil všech formací, jejich koaliční potenciál a s tím související ustálenost interakcí jednotlivých aktérů, na níž je závislá nejen strategie, se kterou budou v mezičase lákat voliče na svou stranu, nýbrž také ochota voličů uvěřit jejich slibům. V neposlední řadě o čitelnosti politického terénu rozhodne sice často opomíjená, leč zcela klíčová skutečnost: kolik stran se dostane do sněmovny a s tím související počet hlasů, který ve volbách nakonec propadne. Což je údaj, který je zásadní krom jiného v souvislosti s přepočtem hlasů na mandáty.

Ale popořadě: Median, CVVM i Focus (agentura STEM tento měsíc sběr dat vynechala, podle našich informací zveřejní nová data zhruba za dva týdny) hlásí jednoznačné vítězství hnutí ANO. Nejvíce hlasů mu přičítá CVVM (33 %), nejméně Median (26 %), agentura Focus je s 28,5 procenty hlasů někde uprostřed. Rozptyl hlasů pro hnutí ANO ve výstupech jednotlivých agentur je tedy sedm procent, jde o suverénně nejvyšší číslo. U ostatních stran se tento údaj pohybuje mezi 2,5 a 3,5 procenty. Přesto lze říct, že formaci Andreje Babiše v těchto dnech navzdory jeho odvolání z vlády preferuje přibližně dvojnásobný počet voličů, než druhou ČSSD. Pokud by tak volby skutečně dopadly, byl by to jednoznačně nejvyšší rozdíl mezí první a druhou stranou od voleb v roce 1992 (ODS v koalici s KDS tehdy volilo 29,73 a druhý Levý blok 14,05 procent voličů). Po pětadvaceti letech bychom se tak vrátili do situace s jednou dominantní stranou, důsledky by to mělo mimo jiné právě na zmiňovaný přepočet hlasů na mandáty.

Podpora sociálních demokratů se v čase po koaliční krizi pohybuje mezi čtrnácti a sedmnácti procenty. Agentura Median v této souvislosti upozorňuje, že vládní krize poškodila obě nejsilnější formace, avšak o něco více na ní doplatila právě ČSSD, která ztratila oproti předešlému měsíci čtyři procentní body, zatímco ANO jen 1,5. „Tato dynamika je dána tím, že obě strany ztratily část voličů, ale hnutí ANO je dokázalo na rozdíl od ČSSD částečně nahradit, a to mimo jiné voliči, kteří krizi vyčítají ČSSD,“ vysvětluje Daniel Prokop z Medianu. Zároveň ale zdůrazňuje, že data Median sbíral po začátku vládní krize, avšak na jejím konci bylo podle něj patrný vyšší propad hnutí ANO a stabilizace podpory ČSSD. Nelze tak podle něj vyloučit opětovné sbližování podpory obou subjektů. Avšak Prokop upozorňuje také na to, že se sociálním demokratům ztenčuje pevné jádro voličů. Nyní je dokonce již pod deseti procenty.

Stabilní podporu vykazují také komunisté (mezi 11,5 a 14 procenty), kteří jsou dlouhodobě třetí nejsilnější stranou české politiky. Ohrozit by je ale za jistých okolností mohla ODS, podle CVVM měli občanští demokraté dokonce již v květnu třetí nejsilnější podporu a dostali se tak před komunisty. ODS má však podle výstupů všech tří agentur druhý největší rozptyl (3,5 procent) hlasů: podle Medianu je podporuje 9,5 procent voličů, podle CVVM třináct procent. Druhá pravicová formace české stranické soustavy – TOP 09 – má naopak po komunistech druhý nejnižší rozptyl hlasů (2,8 %): podle agentury Focus by ji v květnu volilo 9,8 procent voličů, podle CVVM sedm procent. V zásadě lze říct, že jak komunisté, tak ODS a TOP 09 vykazují stabilní podporu a pokud získají všechny tři formace okolo deseti a více procent hlasů, budou i v příštím volebním období disponovat nezanedbatelnou silou.

Přesto je třeba zdůraznit dvě pozoruhodné a v novodobé historii české politiky nové okolnosti: levicová (KSČM) a pravicová (TOP 09 a ODS) sněmovní opozice disponuje půl roku před volbami v součtu podporou okolo třetiny voličů, zatímco strany vládní koalice jich podporuje dohromady více než polovina. Jde o zcela ojedinělou situaci, letošní volby tak budou vůbec první po roce 1992, kdy o vítězství nebojuje nejsilnější vládní a nejsilnější opoziční formace, nýbrž dvě hlavní vládní síly. A ještě jeden údaj v této souvislosti vypovídá o rozkolísanosti české politiky: levice (ČSSD a KSČM) disponuje v součtu žalostnou jen o něco více než čtvrtinovou podporou, pravice (ODS a TOP 09) ani to ne, dohromady by ji dneska nevolila více než pětina voličů. Mimochodem: ještě v roce 2006 volilo ODS přes 35 a ČSSD více než 32 procent voličů. Bez ohledu na podporu ostatních formací tak před jedenácti roky braly dva tehdy dominantní póly české politiky v součtu dneska zcela nepředstavitelných 67,70 procent hlasů.

Největším otazníkem, jehož zodpovězení má potenciál rozhodnout o celkovém výsledku voleb, pokud jde o vznik vládní většiny, a tedy také o jejich celkovou interpretaci, je podpora definitivně schválené předvolební koalice lidovců a Starostů a nezávislých. Median a CVVM zatím nepracují ve svých šetřeních s podporou koalice, nýbrž každé straně zvlášť, jediné, co lze z jejich výstupů tedy vyčíst, je fakt, že by se KDU-ČSL dostala do dolní komory samostatně. O úspěchu koalice se tak můžeme zatím jenom dohadovat, avšak pokud bychom pracovali s pouhým aritmetickým součtem podpory obou stran, Median jim přisuzuje 9,5 a CVVM 10,5 procent. Oproti tomu Focus pracuje již s koalicí a přičítá jí zisk pouhých 7,4 procent hlasů. A protože práh pro zisk mandátů je v případě dvoukoalice deset procent hlasů, lze půl roku před volbami říct snad jenom tolik, že obě formace především hazardují s hlasy svých voličů. 

Tím se dostáváme k přepočtu hlasů na mandáty: pokud se totiž koalice lidovců a Starostů a nezávislých do dolní komory nedostane, zásadně to ovlivní počet poslaneckých křesel, jež ostatní formace získají. Budeme-li totiž s čísly jednotlivých agentur pracovat jako s volebními výsledky, znamená to, že ve volbách propadne něco mezi jedenácti až třiadvaceti procenty hlasů. Jak vidno, jde o obrovský rozdíl a netřeba dodávat, že souvisí právě s úspěchem či neúspěchem lidovců a STAN. Počet propadnutých hlasů je zásadní ukazatel nejméně ze třech důvodů: ukazuje, kolik lidí (pokud k tomu číslu připočteme část veřejnosti, která k volbám nedorazí, nebavíme se pouze o voličích) nemá své zastoupení v dolní komoře, což je údaj, který nepochybně souvisí s převládajícím znechucením z politiky a celkovou frustrací společnosti, z níž těží rozličné populistické síly, avšak může z něj někdy v budoucnu profitovat také třeba dosud neexistující subjekt, který dokáže oslovit stále sílící skupinu voličů, kteří odmítají ideologii současné vládnoucí politické třídy jako takovou. 

Zároveň jde o údaj, který nám věrohodně říká, do jaké míry jsme stále v čase přeskupování sil, anebo zda se po sedmi rozkolísaných aspoň blížíme opět do fáze usazování stranické soustavy. Pro nás je v tuto chvíli ale klíčový především třetí aspekt fenoménu propadlých hlasů: zásadně ovlivní přepočet hlasů na mandáty u stran, které se po volbách do Poslanecké sněmovny dostanou. Právě tento moment bude totiž klíčový pro celkové hodnocení voleb. A abychom byli spravedliví k lidovcům a Starostům, záležet to nebudou pouze na nich. Okolo pětiprocentní hranice nutné pro vstup do dolní komory osciluje také SPD Tomia Okamury a Piráti. Jinak řečeno: po volbách může v dolní komoře zasednout pouze pět stran (ANO, ČSSD, KSČM, ODS a TOP 09) anebo až devět (tedy ještě KDU-ČSL, STAN, SPD a Piráti). Netřeba dodávat, že skládat většinovou a pokud možno stabilní vládu ve sněmovně složené z pěti anebo devíti stran jsou poněkud odlišné disciplíny.

Zpět ale k přepočtu hlasů na mandáty. V základu platí, že český volební systém je krajně nespravedlivý ve vztahu k malým stranám. Ilustrovat to lze na již zmiňovaných volbách v roce 2006: první ODS tehdy volilo 35,38 procent, druhou ČSSD 32,32 procent, třetí KSČM 12,81 procent, čtvrté lidovce 7,22 procent a pátou Stranu zelených 6,29 procent voličů. ODS přitom brala 81, ČSSD 74, KSČM 26, KDU-ČSL 13 a SZ 6 mandátů. Stačí převést počty mandátů na procenta, aby vyniklo, jak český volební systém znevýhodňuje malé a nadržuje velkým stranám: ODS se ziskem něco přes 35 procent hlasů obdržela 40,5 procent mandátů, sociální demokracie získala se ziskem přes 32 procent hlasů 37 procent mandátů. U středně velkých komunistů je to už ale jinak: v roce 2006 je volilo 12,81 procent voličů, což pro ně znamenalo zisk třinácti procent mandátů. Zůstali tedy v podstatě na svých. A teď lidovci a zelení: KDU-ČSL volilo něco přes sedm procent voličů, avšak mandátů měla jen 6,5 procent. Ještě o dost markantněji na český volební systém tehdy doplatili zelení: volilo je přes šest procent voličů, mandátů obdrželi ale pouhá tři procenta. Což je neskutečný padesáti procentní rozdíl.

A navíc: ve volbách v roce 2006 propadlo pouhých šest procent hlasů, letos jich může být klidně dvacet. Jinak řečeno, ti voliči, jejichž strana nepřekročí pěti procentní hranici, v důsledku jednoznačně pomohou vítězné straně. U koalice KDU-ČSL-STAN jich může být okolo devíti procent. Důsledky jsou jednoznačné: pokud jsou předvolební šetření jednotlivých agentur ukotvená v realitě a volební zisk hnutí ANO se bude blížit třiceti procentům, případně jej výrazně překročí, a zároveň se do dolní komory nedostane koalice lidovců a Starostů, SPD a Piráti, bude to jednoznačně pouze Babišova formace, která z takové konstelace vytěží: její počet mandátů bude oproti volebnímu zisku podstatně nadhodnocený, sociální demokraté a komunisté (a možná ODS) zůstanou tak leda na svých číslech, všechny ostatní strany na volební systém doplatí. Připusťme ale, že jde o nejčernější scénář, KDU-ČSL a STAN mají pořád velice slušnou šanci do dolní komory proniknout.

Na úplný závěr je třeba zmínit poslední podstatnou okolnost, jež nedávná koaliční krize vyjevila a o které jsme se tu již také opakovaně zmínili: předvolební partie je zatím rozehraná tak, že si budou voliči zdánlivě vybírat ze dvou variant: Babiš versus ostatní. Minimálně předseda hnutí ANO bude volební klání právě takto vykreslovat. Také předsedové ČSSD a TOP 09 Bohuslav Sobotka a Miroslav Kalousek inklinují k tomu, aby letošní volby prezentovali jako zásadní střet o budoucnost české politiky a její demokratickou povahu. Oba dva zásadně vylučují povolební spolupráci s Babišem, v podobném duchu v posledních týdnech hovoří také předseda ODS Petr Fiala a předseda STAN Petr Gazdík. Pouze lidovci – věrni své tradici „být vždy u toho“ – jsou v tomto ohledu přece jen o poznání zdrženlivější. S ohledem na vznik povolební koalice to ale nakonec nemusí znamenat vůbec nic: nejpozději od opoziční smlouvy totiž víme, že tu může – až na komunisty – vládnout v podstatě každý s každým, a to bez ohledu na předvolební proklamace.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1