Barták: Evropská unie reaguje opožděně, za dané situace je to ale maximum možného | info.cz

Články odjinud

Barták: Evropská unie reaguje opožděně, za dané situace je to ale maximum možného

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Lídři evropských zemí se v úterý večer dohodli na sérii společných opatření v boji proti epidemii nového koronaviru a jejím hospodářským následkům. Oživili tak úlohu a poslání Evropské unie v této zatěžkávací zkoušce pro celý kontinent, a to v okamžiku, kdy sílila kritika nečinnosti bruselských institucí. Ačkoli dohodnuté kroky mohou leckomu připadat jako opožděné a příliš skromné, jsou za dané situace jediným společným jmenovatelem, na kterém se členské státy dokáží domluvit. Poprvé totiž čelí krizi, která se do značné míry vymyká unijním kompetencím a zároveň se týká zdraví obyvatelstva, tedy hodnoty naprosto stěžejní a životně důležité.

Jednotlivé členské země na šíření nákazy reagovaly individuálně; koordinace byla minimální. Očekával se nějaký návod ze strany Evropské komise, ta se ale zmohla jen na stydlivou kritiku uzavírání národních hranic, což se při vzrůstajících obavách jevilo jako nepochopení situace. Při bližším pohledu je ovšem zřejmé, že komise, nikým nevolený nadnárodní výkonný orgán, se může pohybovat výlučně v mantinelech stanovených svrchovanými členskými státy. Předsedkyně Ursula von der Leyenová ostatně v pondělí pouze požádala lídry členských zemí, aby na 30 dní uzavřeli prostor Evropské unie pro vstup cizinců ze zbytku světa. Sama o něčem takovém rozhodnout nemohla.

Pokud se nějaká situace vymyká pravomocem, které nastavují smlouvy, ocitá se EU výlučně na politickém kolbišti, kde nesou odpovědnost pouze demokraticky zvolení nejvyšší představitelé. Tak tomu bylo při řešení řecké dluhové krize v roce 2010 i při přílivu migrantů do Evropy o pět let později. Právě proto ostatně existuje Evropská rada složená z nejvyšších představitelů členských zemí, orgán, který má určovat politický směr, vytyčovat cíle a případně poskytovat Evropské komisi mandát ke konkrétním krokům.

Lídři nebyli několik týdnů schopni reakci na epidemii účinně koordinovat; sami tak oslabili Evropskou unii a dali přednost národním řešením a postupům. Zdraví lidí je velmi vážná věc a reflex starat se především o vlastní obyvatelstvo, tedy také potenciální voliče, je pochopitelný. Po prvotním náporu však nyní nastal čas si uvědomit sounáležitost se širším společenstvím a výhody z ní plynoucí a hledět na situaci nejen z úzce národního, ale i šířeji z evropského hlediska. Uvidíme, kdo to v dnešní vyděšené Evropě dokáže. Pro budoucnost společného projektu to může být důležité.

V Česku se od začátku koronavirové krize argumentuje tím, že jiné evropské země epidemii nezvládly a že opatření zaváděná Babišovou vládou jsou důslednější a lepší než to, co dělají jinde. Ano, máme štěstí, že česká vláda reagovala rychle a důsledně. V tom není problém. Zaráží spíše tón jejích argumentů, vymezování se vůči ostatním a přezíravá skepse, kterou premiér používá, kdykoli mluví v této souvislosti o evropské spolupráci.

Česká republika přitom patří k zemím, které nejvíce potřebují pro svou ekonomiku vymoženosti jednotného vnitřního trhu. Měla by proto rozumět obavám Evropské komise o osud svobody pohybu zboží, služeb a kapitálu, když už svobodný pohyb osob vázne. Jednotný vnitřní trh je podstavcem, na kterém stojí celá konstrukce evropské integrace. Bylo by hloupé jednostranně kvůli krátkodobému politickému zisku nabourávat pravidla, která desetiletí prospívala a mohou dál prospívat všem.

Třeba by se v součinnosti s ostatními zeměmi našla jiná, stejně dobrá, ale společná řešení, a to i pro svobodu pohybu lidí? Právě o to šlo von der Leyenové – uzavřít vnější hranice EU, ale ty vnitřní nechat pokud možno otevřené. I když to není okamžitě možné, je to z hlediska unijní filozofie logické. Tím spíš, že řada západních zemí vnitřní hranice v rámci schengenského prostoru nezavírá. „Tlak na uzavírání vnitřních hranic bude klesat, pokud budou země vědět, že na vnějších hranicích nedovolujeme žádný další provoz,“ předpověděl po summitu nizozemský premiér Mark Rutte.

Lze si představit, že jak se budou opatření proti epidemii postupně dál sbližovat a slaďovat a ve všech členských zemích budou platit přibližně stejná omezení a regule, nebude už nutné hranice neprodyšně zavírat a způsobovat tak spoustu lidských dramat, jakých jsme svědky třeba na slovensko-maďarské či německo-polské hranici. Bude třeba pečlivě vážit všechna pro a proti a střízlivě vyhodnocovat případné dopady. Premiéři EU se k tomu vrátí na příštím virtuálním summitu koncem března.

Evropa se chystá také sehrát významnou roli při obnovení hospodářské aktivity, jakmile nebezpečí pomine. To bude velmi důležité, protože epidemie vážně poškodí ekonomiku všech zemí. Evropská unie má nástroje, jak pomoci podnikům i vládám; v kombinaci s národními opatřeními by to mělo opravdu zabrat. Nejde jen o miliardy aur, které komise slíbila uvolnit pro zdravotnictví a nejpostiženější malé podniky, ale zejména o úlevy při povolování státní pomoci či kontrole dodržování rozpočtových pravidel, včetně maximálně povoleného tříprocentního deficitu státních rozpočtů.

Koronavirová krize způsobí spoustu problémů. To však neznamená, že Evropská unie cokoli mění nebo by měla měnit na vytyčených dlouhodobých prioritách, zejména pokud jde o boj proti klimatickým změnám. Pokud tedy premiér Babiš říká, že „Evropa by měla teď zapomenout na Green Deal a soustředit se na koronavir“, popírá dlouhodobý a životně důležitý zájem nás všech. Evropa musí dělat obojí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud