Barták: Lídři EU mlhavě určili směr, jak uzdravit evropskou ekonomiku

HalfPageAd-1

Karel Barták

24. 04. 2020 • 13:00

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropská ekonomika potřebuje pořádný, ambiciózní ozdravný program, aby co nejrychleji vybředla z recese způsobené koronavirovou pandemií, a musí ho spustit co nejrychleji. Takto obecně se dá shrnout výsledek čtvrtečního videosummitu lídrů sedmadvacítky, kteří tak mlhavě naznačili směr a pověřili Evropskou komisi, aby připravila konkrétní scénář. Její předsedkyně Ursula von der Leyenová slíbila, že to udělá do půli května.

Mobile-rectangle-3

Injekce by tedy měla být podstatná, hodná rozměrů hrozící recese, podle všeho nejhorší od velké hospodářské krize 30. let. Mluvilo se dokonce až o dvou bilionech eur. V jaké formě by to mělo být? Granty, nebo půjčky? Nebo kombinace obou? Nebo také záruky? Pro které země? Pro ty, které epidemie nejvíce poničila, jako je Itálie a Španělsko? Nebo pro ty, které jsou nejchudší, včetně Česka? A pro která odvětví ekonomiky? Podle jakých kritérií?

Bude tento ozdravný program součástí sedmiletého rozpočtu EU, jehož novou verzi připravuje Komise, jak si přeje von der Leyenová? Nebo to bude samostatný nástroj, jak by chtěl prezident Emmanuel Macron? A kdo to zaplatí? Pokud si Komise půjčí na mezinárodním trhu, budou dlužníky všechny členské státy? Nebo si budou vlády půjčovat mezi sebou?

Von der Leyenová státníky přesvědčovala, aby se dali cestou navýšeného rozpočtu, protože je to dobře známý, vyzkoušený nástroj, ve který mají vlády důvěru. Jenže speciální doba vyžaduje speciální odpovědi, argumentovali další včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, kteří by uvítali například dlouhodobé společné dluhopisy. Šéfka Komise také zmínila „inovační finanční nástroje“, ovšem spíše v souvislosti s rozpočtem. A rozvlnila hladinu tím, že vypustila nápad na podstatné zvýšení stropu vlastních zdrojů rozpočtu EU.

Tento nápad si zaslouží malé technické vysvětlení. Zmíněný strop určuje úroveň finančních závazků členských zemí vůči Evropské unii a je dost vyšší, než kolik vlády do Bruselu obvykle platí – místo obvyklého jednoho procenta hrubého národního důchodu je to 1,23 procenta. Rozdíl mezi oběma čísly by členské státy měly uhradit v případě zásahu vyšší moci, tedy nějaké katastrofy. Tím, že by se tento strop zvedl na dvě procenta hrubého národního důchodu, by se zvýšily záruky členských zemí vůči evropskému rozpočtu, což by Komisi uvolnilo ruce pro masivní půjčování na světových trzích za nejvýhodnějších podmínek, což by zase konec konců pomohlo všem. Jenže posun tohoto stropu by vyžadoval jednomyslnost v Radě EU a ratifikaci v parlamentech všech 27 členských zemí.

Takže po čtvrtečním summitu je na stole spousta nápadů a ještě více otázek. Přesné odpovědi nemáme, ale máme náznaky, jemné posuny. Nedošlo k syntéze, ale Komise má o trochu jasněji, jak postupovat při hledání kompromisních návrhů, které by mohly být přijatelné pro všechny. Nebude to snadný úkol. Nejde zdaleka jen o to rozporcovat balík peněz a určit, komu co připadne. Komise slibuje moderní nástroj, který do nápravy zahrne priority jako boj proti klimatickým změnám nebo posun v digitalizaci. Ani to se nemusí všude líbit.

A čas kvapí. Šéfka Evropské centrální banky Christine Lagardeová ostatně na začátku videokonference varovala, že pokud unijní lídři rychle nedospějí k dostatečně robustní odpovědi, může se hrubý domácí produkt eurozóny propadnout ne o deset, ale o patnáct procent.

Koronavirová krize krom toho obnažila celou řadu skrytých vad dosavadního fungování západní ekonomiky. Je dobré, aby Evropa zcela závisela na Číně, pokud jde o zdravotnický materiál nebo léky? Nebo i další strategické zboží? Pokud ne, nabízí se otázka, zda je dobré, aby Evropa závisela na Rusku, pokud jde o plyn nebo ropu. Nebo tato: Je vůbec správné se podřizovat slepě svatosvatým zásadám volného trhu, když bezbřehou globalizaci nikdo nejen neřídí, ale ani nekoriguje? Nepostavilo tsunami v podobě Covidu-19 aspoň částečně na hlavu neoliberální teze posledních desetiletí?

Ale zpátky na zem. Po čtvrtku víme, že se postoje sblížily. Premiéři schválili také tři balíčky půjček pro vlády, podniky a zaměstnance v hodnotě 540 miliard eur, na kterých se před týdnem dohodli ministři financí. Platit začnou od 1. června. Zelenou dali také plánu Evropské komise na postupné koordinované uvolňování restrikcí přijatých kvůli šíření pandemie.

Předsedající šéf Evropské rady Charles Michel schválně nenechal kolovat žádný nový text, aby nevyvolal hádky o slovíčka jako minule. Konstatoval, že došlo k pokroku. Pokud Komise předloží smysluplné návrhy za dva týdny, mohla by se Evropská unie do konce léta přeci jen vybavit slušným plánem na vlastní hospodářské oživení. Podle řady pozorovatelů však bude do té doby nutná aspoň jedna „opravdová“ schůzka, tedy za fyzické přítomnosti lídrů. Telekonference mají své limity.

SDÍLET

Billboard-bottom-1