Barták: Marshallův plán pro Evropu vázne. Ministři financí EU se hádají, jak naložit s penězi | info.cz

Články odjinud

Barták: Marshallův plán pro Evropu vázne. Ministři financí EU se hádají, jak naložit s penězi

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropská unie by mohla uvolnit přes půl bilionu eur na opatření ke zmírnění ekonomických a sociálních dopadů koronavirové pandemie. Je to pozoruhodná částka, ale zatím nikdo nový Marshallův plán pro Evropu, který o víkendu požadovalo několik premiérů i komisařů, oslavovat nemůže. Ministři financí členských zemí se celou noc z úterka na středu marně dohadovali o tom, jakým způsobem bude možné tyto peníze vynakládat a jaké podmínky se k jejich použití budou vázat. Itálie do poslední chvíle hlasitě požadovala emisi evropských dluhopisů opřených o rozpočet EU, a pokud by to kvůli odporu severních zemí opravdu nešlo, chtěla aspoň výrazné zmírnění podmínek pro uvolnění úvěrů z Evropského stabilizačního mechanismu (ESM). Naopak Nizozemci nebo Němci dál eurobondy odmítají a trvají na dodržování základních pravidel pro půjčky z ESM. Jednání bude pokračovat ve čtvrtek.

Členským zemím Evropské unie zřejmě ještě není tak zle, aby se dokázaly domluvit na kompromisu přijatelném pro všechny. Peníze jsou k mání, stejně jako mechanismy jejich rozdělování a kontroly. Přesto dává unie negativní politický vzkaz vyděšené veřejnosti, když veřejně přiznává neshodu, přičemž operuje zdánlivými technikáliemi, kterým běžný smrtelník neporozumí. Pro obraz a pověst Evropské unie je to špatná zpráva v okamžiku, kdy se evropský kontinent stal epicentrem pandemie a sílí názor, podporovaný ruskými a čínskými trolly všeho druhu, že Evropská unie není lidem v této šlamastice k žádnému užitku.

Co přesně měli ministři v noci z úterý na středu na stole? Zaprvé to bylo spuštění úvěrových linek z Evropského stabilizačního mechanismu, ze kterých mohou země eurozóny čerpat až do výše dvou procent svého hospodářského výkonu; celkem je tam 240 miliard eur. Tento mechanismus byl použit před několika lety k záchraně zadluženého Řecka a v menší míře i několika dalších zemí. Úvěry se sjednávají na období do 10 let a směřují přímo do státních rozpočtů. Ministři se neshodli hlavně ohledně podmínek čerpání, splácení a o kontrole ze strany Evropské komise; řecká zkušenost zejména jižní země odrazuje. Pro země jako Česko, které nemají euro, je k dispozici doplňkový mechanismus obnášející 50 miliard eur.

Druhým nástrojem, určeným podnikům postiženým dopady pandemie, jsou výhodné půjčky od Evropské investiční banky. Ta by si na světovém trhu půjčila pro tyto účely dodatečných 200 miliard eur, ovšem za podmínky, že tento úvěr budou společně garantovat členské státy ve výši 25 miliard eur. V případě Česka by to například znamenalo, že takovou záruku musí schválit Poslanecká sněmovna.  

Podobnou záruku vyžaduje také opatření navržené Evropskou komisí, které nabízí 100 miliard eur na podporu mezd zaměstnanců, a tudíž udržení zaměstnanosti do doby, než se výroba zase rozjede. Tedy takzvaný kurzarbeit, ovšem na evropské úrovni. Výhoda spočívá v tom, že Evropská komise si může na světových trzích půjčit za nejlepších podmínek a stejně jako Evropská investiční banka pak půjčuje peníze dál bezúročně.

Tedy suma sumárum 540 miliard eur, které by mohly být k dispozici relativně rychle a za relativně snesitelných podmínek, a to jak pro státní rozpočty, tak pro podniky a přímo pro zaměstnance. Právě o podmínky ovšem v noční diskusi šlo. Itálie či Španělsko si představují co nejsnazší přístup k úvěrům a jejich snadné plošné využití; Nizozemsko, Rakousko či Finsko naopak prosazují přísnou podmíněnost a do budoucna rozpočtovou kázeň.

Jižní státy včetně Francie do poslední chvíle tvrdě prosazovaly jako nejlepší řešení emisi eurových dluhopisů nebo jejich obdoby, což by pro spořivý sever mohlo vést k nepřijatelnému sdílení národních dluhů, přičemž nejde jen o dluhy z nových půjček, ale především ty staré. V předvečer zasedání se tak vyhrotila napjatá a nezdravá nálada, kterou se v onlinovém dialogu na dálku nepodařilo rozptýlit.

Obtíž je totiž nejen v odlišných postojích a vzájemném obviňování, ale také v atmosféře těchto schůzí. Stačilo vidět šéfa Euroskupiny portugalského ministra financí Maria Cetena, jak v pusté místnosti kdesi v Lisabonu hledí na velkou obrazovku rozdělenou do spousty políček, každé pro jednoho ministra či ministryni rozesetých napříč kontinentem. Každá země se hlásí o slovo a dokud mluví, ostatní mlčí. Jinak to nejde. Gestikulace nehraje roli. Sympatie se nerodí. A už vůbec není možné si to vyříkat při kávě ve dvou nebo v malé skupince. Ano, ministři se zajisté také uchylují k bilaterálním telefonním rozhovorům. Znalci tohoto prostředí však vědí, že politici často na společné schůzi v Bruselu upečou něco, nač by doma sotva přistoupili. Chemie, která se rodí z bezprostředního lidského kontaktu, v koronavirové době citelně chybí.

Úkolem ministrů financí bylo se domluvit na několika možných nástrojích a balíček pak předat šéfům států a vlád, kteří o něm rozhodnou a rozjedou legislativní proces. Tím by se spustil mechanismus naléhavých opatření, což by vyklidilo prostor pro jednání o sedmiletém rozpočtu EU na léta 2021-27. Právě tento rozpočet by se podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové měl stát oním zmíněným Marshallovým plánem, tedy nikoli okamžitou, ale střednědobou odpovědí na důsledky pandemie. Budou však členské státy pod vlivem bezprecedentní situace koronavirové krize ochotny investovat do unie víc než ono symbolické jedno procento hrubého národního důchodu? Nebo budou slyšet na francouzský návrh, aby se řádný rozpočet o dva roky odložil a unie si na tu dobu schválila mimořádné peníze na mimořádné kroky? 

Po 16 hodinách neúspěšného jednání Mário Ceteno na svém twitteru oznámil, že schůzi přerušuje. Pokračovat se bude ve čtvrtek. Pořád tedy zbývá špetka naděje, že se ministři do Velikonoc dohodnou a předloží lídrům kompromisní balíček, jehož spuštění významně pomůže oslabit recesi, do které unie nezadržitelně padá. Pokud se to nepovede, bude muset každý stát hledat nápravu na vlastní pěst. Pro společný projekt pod názvem Evropská unie by to mělo velmi neblahé důsledky.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud