KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Rychlá akcelerace, start na plný plyn. Česko v červenci dosáhlo na bruselském byrokratickém kolbišti několika úspěchů. Především dotáhlo v rekordním čase dohodu 26 zemí o úsporách zemního plynu, o které se nejvíc mluvilo. Ale podařily se i další věci, například dohoda o uznávání ukrajinských řidičských průkazů, která začne platit v srpnu, dosažení shody členských zemí ohledně nařízení o obecné bezpečnosti výrobků nebo ohledně střednědobého programu spolupráce v digitální oblasti. Jednání o několika legislativních aktech z klimatického balíku Fit for 55 se posunulo do fáze „trialogů“ mezi Radou EU, Evropským parlamentem a Evropskou komisí.
Předsedání Evropské unii ve druhém pololetí každého roku má tu zvláštnost, že pracovní červenec vystřídá odpočinkový srpen, kdy se bruselské instituce zastaví, ať se to někomu líbí nebo ne. I kdyby se český diplomat postavil na hlavu, jeho opory ze sekretariátu Rady EU či experti komise specializovaní na tu kterou legislativu se prostě válí na pláži; bez nich se pokračovat nedá, i kdyby nakrásně byli k dispozici kolegové ze zbývajících 26 členských zemí nebo parlamentní zpravodajové, což nejsou. Obvykle bývá ovšem červenec spíše rozpačitý, slouží hlavně k oťukávání a tříbení; i proto se koná hodně neformálních ministerských zasedání. Nikoli ovšem letos. „Neformálky“ sice byly, pražské Kongresové centrum bzučelo jako už dávno ne, ale jelo se ostošest i na ostatních frontách.
Jedním z důvodů tohoto nasazení byl i styl a způsob předcházejícího francouzského předsednictví – Francouzi byly politicky dlouho paralyzováni prezidentskými a parlamentními volbami a vyšší rychlost nasadili až po nich. Makali pak do posledního okamžiku, snažili se dotáhnout co nejvíce věcí; některé důležité schůze řídili ještě 30. června. Česku ve většině případů nabídli se do tohoto kalupu zapojit už někdy od konce dubna. Experti a diplomaté se podíleli na přípravě schůzí, na jednání o kompromisech, ba dokonce některé „trialogy“ neformálně prováděli místo Francouzů, protože bylo jasné, že je stejně budou muset převzít.
