Česko čelí rostoucímu vměšování Moskvy do svých záležitostí | info.cz

Články odjinud

Česko čelí rostoucímu vměšování Moskvy do svých záležitostí

Česko čelí rostoucímu vměšování Moskvy do svých záležitostí a vyvrcholením jejího nepřátelského chování je aféra, která se nanovo rozpoutala po odstranění sochy Ivana Stěpanoviče Koněva. Ve společném textu to píší bývalý náčelník Generálního štábu AČR Petr Pavel, bývalý náměstek ministra obrany Daniel Koštoval, exposlanec Ivan Gabal a bývalý diplomat Petr Kolář. A navrhují, jak postupovat dál.

Česko-ruské vztahy jsou pevně definovány mezinárodně-právně závaznými dokumenty, Chartou OSN a Všeobecnou deklarací lidských práv. Z nich vychází bilaterální česko-ruská smlouva podepsaná v r. 1993. Ta ve své preambuli jasně říká, že smluvní strany jsou „přesvědčeny o tom, že vzájemná úcta a spolupráce … odpovídá zájmům národů České republiky a Ruské federace a slouží upevňování … kvalitativně nových vztahů, založených na rovnosti.“

Dnes jsme svědky porušování této smlouvy ze strany Ruska. ČR roky čelí rostoucím snahám Moskvy zasahovat do jejích vnitřních záležitostí a tím porušování principu rovnosti, demokracie a právního státu.

Rusko pomocí zpravodajských operací, informační války, lživých obvinění (viz kauza novičok) a dalších nástrojů usiluje o oslabení pozice ČR v kolektivní obraně NATO a o rozložení NATO i EU.

ČR je demokratický právní stát, který zaručuje všechna lidská práva a svobody všem svým občanům i občanům jiných zemí, kteří u nás žijí, včetně mnohatisícové ruské komunity. Proto si nemůžeme nechat líbit protiprávní praktiky, které sice Rusko běžně uplatňuje ve svém vlastním veřejném životě, ale pro nás jsou nepřijatelné.

Rusko pro své protiprávní operace v ČR udržuje neadekvátně velkou ambasádu s personálem výrazně překračujícím sto osob, což bohužel umožnilo dojednání podmínek po sovětské okupaci v r. 1968. Bavit se přitom s Prahou o těchto ani další problematických záležitostech nechce. Poslední bilaterální jednání ministrů zahraničí proběhlo v r. 2005, přestože Praha jednání navrhuje (podle článku 5 bilaterální smlouvy). Premiéři se bilaterálně potkali naposledy v r. 2013 a prezidenti v r. 2017.

Moskva nevytváří rovné a nediskriminační podmínky pro české podnikatele v Rusku, řada českých podnikatelských projektů byla Moskvou udušena nebo významně negativně ovlivněna – je to systematické porušení článku 11 bilaterální smlouvy. Rusko řádně nepečuje o české válečné hroby a brání vzniku válečných hrobů a památníků na místech, kde prokazatelně jsou ostatky českých vojáků; respektive jde o památku českých vojáků a pietní upomínku na místa kde prokazatelně působili a umírali. Konkrétně jde o Samaru, Novokujbyševsk – Lipjagy, Jekatěrinburg a Irkutsk. To je porušení článku 21 bilaterální smlouvy a bilaterální mezivládní dohody o vzájemném udržování válečných hrobů z r. 1999.

Vyvrcholením nepřátelského chování vůči ČR je vývoj aféry ohledně sochy Koněva. Jde o dlouhodobě pěstovaný, cílený nástroj vměšování se Ruska do vnitřních záležitostí České republiky. Jde o vměšování z úrovně ministrů vlády ministrem zahraničí Lavrovem a ministrem obrany Šojgu (právně prázdné demonstrativní zahájení stíhání českých občanů podle ruských zákonů), a předtím ministrem kultury. Zejména však jde o vměšování ruskou ambasádou v Praze. Přitom žádné velvyslanectví, ani ruské, nejedná ze své svévole, ale podle instrukcí vlády. Pražská ambasáda je proslulá systematickým porušováním pravidel Vídeňské konvence od nezákonného obchodování se svým majetkem, ale i majetkem ČR, až po nežádoucí zpravodajské a špionážní aktivity. Do vměšování jsou zapojeny také aktéři sloužící zájmům Ruska v České republice i na Slovensku. Pomlouvačné označování českých občanů a zvolených představitelů za nacisty a fašisty je zcela neadekvátní a zhola nepřijatelné. V posledních týdnech tato aktivita dosáhla úrovně výhrůžek fyzickou likvidací demokraticky zvoleným politikům, starostovi Prahy 6 a primátorovi hlavního města, kteří musí být chráněni profesionální ozbrojenou silou státu v zájmu své bezpečnosti. Tím celý vývoj přestává být tolerovatelný a vyžaduje bezpečnostní pozornost za rámec ochrany osob, v zájmu podpory právních a demokratických podmínek života u nás.

O odstranění sochy bylo rozhodnuto dle českého právního řádu demokratickým způsobem. Socha není válečným hrobem ani vojenským památníkem podle zákona č. 122/2004 Sb. (jsou na to autoritativní posudky a uznávají to i české spolky); sochy se tedy netýkají bilaterální česko-ruské smlouvy. Ze všech dostupných dokumentů je patrné, že velvyslanectví Ruska bylo srozumitelně informováno o všech krocích, důvodech a právních okolnostech rozhodování zvolených zastupitelů MČ Praha 6. Velvyslanec Ruska měl nabídku a možnost sochu převzít a uložit v prostoru ambasády. Neučinil tak a pokračoval v dalším stupňování provokací vůči MČ Praha 6 i v provokování proruských sympatizantů až k dnešní situaci.

Po odstranění sochy maršála Koněva z Prahy 6 došlo ke kybernetickým útokům proti infrastruktuře v Česku. Čeští experti údajně identifikoval jako zdroj útoků území Ruské federace.

Česká republika musí chránit své ústavní poměry a ústavní práva svých občanů a zvolených představitelů proti jejich násilnému porušování. Tato ochrana musí přejít do stavu aktivní obrany a nečekat, že se nepřátelské chování Ruska a jeho představitelů nějak zastaví samo. Nezastaví. Naopak, z dosavadního vývoje si Rusko zjevně vyvodilo závěr, že nedokážeme své právní poměry důsledně chránit. Proto ruské úřady stupňují svou agresivitu a snahu ovlivňovat a podlamovat naší suverenitu.

Česká republika by měla:

1.     V souladu s článkem 6 bilaterální dohody – „konzultace se bezodkladně uskuteční na žádost jedné ze Smluvních stran, která má za to, že by mohly být ohroženy její bezpečnostní zájmy“ – požádat o neodkladné jednání ministrů zahraničních věcí a Ruská federace by dle litery smlouvy měla bezpodmínečně vyhovět.

2.     Oficiálně na nejvyšší úrovni ještě jednou požádat o ustavení válečných hrobů českých vojáků a pamětních desek v Samaře, Novokujbyševsku – Lipjagy, Jekatěrinburgu a Irkutsku.

3.     Vyzvat ruskou vládu, aby zásadně snížila počet svých diplomatů a jiných pracovníků s diplomatickým krytím na polovinu až třetinu – tedy úroveň, která odpovídá vztahu zemí jako je Rusko a Česko.

Pokud Rusko nevyhoví, ČR by měla:

(i)     povolat svého velvyslance z Moskvy na konzultace do Prahy;

(ii)     upozornit Ruskou federaci, že vzhledem k nepřátelskému jednání nebude Rusko ani ruské firmy připuštěny v ČR k jakémukoli projektu strategického významu.

(iii)     odstoupit od bilaterálně smluvně domluvené výjimky (z Vídeňské úmluvy o diplomatických vztazích), že zastupitelský úřad může na bilaterálním základě provádět majetkovou a podnikatelskou/komerční činnost;

(iv)     Pokud Rusko nevyhoví, je to pro Česko důkaz, že musí přistoupit ke smluvní základně s Ruskem a k Rusku zcela nově a od nuly, protože premisy a principy vtělené do bilaterální česko-ruské smlouvy prostě nefungují.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud