Chcete vidět krizi? Ať vládne krizová vláda

Řekněme, že Kalouska už nudí přítomnost jeho partaje ve sněmovně. Podle setrvalého trendu volebních preferencí totiž hrozí právě TOP 09, že ji voliči ze sněmovny v příštích volbách vyvedou. Místo Babiše by tak předčasné volby mohly ukončit TOP 09, protože ta mimo sněmovnu samostatně de facto neexistuje. Zajímavý je ovšem i Balšínkův nápad na „krizovou vládu“, jež by podle něj měla zemi dočasně řídit, protože Babiš selhal „jako manažer“ a „státní aparát nepřipravil na návrat viru“, jak píše na Echo24.

Ano, Babiš možná selhal a Česko zaspalo s protiepidemickými opatřeními, za což se ostatně sám premiér omluvil. Selhal ovšem zhruba stejně jako většina nejen evropských lídrů, kteří se teď lidem omlouvají podobně jako on a jejichž země nás začínají v šíření viru dohánět. Podle Balšínka nicméně prý „zaznívají silné hlasy, které volají po tom, aby paralyzovanou zemi začal krizově řídit někdo jiný. Nemluví se o úřednické vládě, ale o krizovém kabinetu se širší politickou podporou“.

Těžko říct, kde Bašínek své silné hlasy slyší. Každopádně víme dvě věci: i „krizová vláda“ je de facto úřednickou vládou. I ty vždy vznikají v různých krizích, i když si ze všeho nejradši říkají vlády odborníků, protože lidé prostě mají odborníky radši než politiky. A zadruhé je vzhledem k naší zkušenosti „krizová vláda“ nejlepší cestou k politické krizi, již teď úplně nepotřebujeme. A zvlášť nyní, kdy ve sněmovně sedí deset partají, které jsou s výjimkou ANO buď menší, anebo pidistrany v kómatu. A to radši nepočítám odpadlíky.

Všechny tyto partaje by samozřejmě krizovou vládu logicky pojaly jako předvolební kampaň. A ta politiky vždy zbavuje i zbytků příčetnosti, jak víme. Zapomeňme teď na první úřednickou vládu exguvernéra ČNB Josefa Tošovského, ta totiž půlrok vládla v romantických devadesátých letech. Spíš si připomeňme úřednické vlády Jana Fischera a Jiřího Rusnoka: první vládla rok poté, co bývalý šéf ČSSD Jiří Paroubek zjara 2009 náhodou shodil vládu premiéra ODS Mirka Topolánka; druhá nastoupila v létě 2013 po policejním zásahu na Úřadu vlády.

V obou případech sice už nešlo o romantické časy, kdy politici v televizi filozofují, i tehdy to ale byla na jakékoli „krizové vlády“ snazší doba. Politice ještě dominovaly ODS s ČSSD a úřednická vláda taky neměla za hlavní cíl odstavit bez voleb od moci jednoho politika, s nímž si opozice neví rady ve volbách. Přesto se obě vlády ukázaly jako skutečně „krizové“: ta Fischerova záhy propadla populismu stran, jemuž vždy nejvíc přeje, když je za něj oficiálně zodpovědný někdo jiný; Rusnokův kabinet byla parta kamarádů prezidenta Miloše Zemana, jimž šlo hlavně o to uspět v následujících sněmovních volbách.  

Ano, přinejmenším v tom Rusnokova vláda „uspěla“, voliči totiž „zemanovce“ do sněmovny stejně radši nepustili. Jinak to ale byla podobná „krize“ jako Fischerova vláda, ostatně Fischer v ní pro změnu dělal ministra financí. Hlavní rozdíl byl asi v tom, že zatímco Fischerova vláda státu pouštěla žilou hlavně rozpočtově, ta Rusnokova – vládnoucí mimochodem bez důvěry sněmovny – se do státu pustila především personálně. Nikdo si nemohl být jistý vůbec ničím, jak už to v krizích bývá. I proto teď určitě není čas na žádnou krizovou vládu.

„Na čínském viru se zatím politicky vydělat moc nedá, ale předelegovat odpovědnost a s ní spojená nepopulární opatření, která jsou v kritických časech nevyhnutelná, na vládu odborníků s podporou napříč politickým spektrem by současným lídrům stran vyhovovat mohlo,“ píše Balšínek. Tak zaprvé: na koronaviru se politicky vydělat dá, jak ukázalo jarní a letní posílení ANO i permanentní snaha opozice nepromarnit ani tuhle krizi. A zadruhé: právě v krizích mají vládnout politici a ně nějací odborníci. Jen politici jsou totiž přímo zodpovědní voličům.