KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Maďarský premiér Orbán je zlo. Vetuje sankce proti Rusku, separátně jedná s Putinem. Odsuzujme ho! Tohle všechno můžete v posledních týdnech slýchat ze všech stran, ostatně je to do značné míry pravda a kritika je na místě. Jenom se nám při tom jaksi ztrácí, že třeba Němci se v mnoha ohledech nechovají o moc jinak. Ale prochází jim to. Takže evropský dvojí metr?
Médii proběhla drobná zpráva, že z Ukrajiny zní volání po úpravě maďarské učebnice, v níž se karikatury Američana a Evropana přetahují s ruským medvědem o ukrajinskou vlajku. Není to ale jediné faux pas, kdy se dětem v EU vtlouká do hlavy, že v konfliktu nejde o přirozené prozápadní směřování Ukrajinců, ale o zástupný souboj velmocí. V Německu mají kolovat brožury s obdobnými obrázky a navíc se v nich tvrdí, že půlka Ukrajinců je proruská. Pikantní je, že je má na svědomí ministerstvo školství Braniborska vedené chotí kancléře Olafa Scholze.
Tento „učebnicový příklad“ by šlo považovat jen za epizodu, kdyby neilustroval něco hlubšího. Totiž že v unii pořád platí rčení „co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi“. Právě německý kancléř Olaf Scholz v Praze rafinovaně tlačil na premiéra Petra Fialu, abychom se vzdali práva veta, a argumentoval tím, že Maďaři skrze to brání prosazení společné zahraniční politiky sedmadvacítky vůči Rusku. Jenže Německo ve vztahu k Putinovi nemůže nabízet řešení problému – je samo jeho součástí.
Když se na začátku Putinovy invaze Evropa snažila dohodnout na nějaké reakci a sankcích proti ruskému režimu, někteří diplomaté hlásili, že větší problém než Budapešť představuje Berlín. Němci totiž značně sobecky mysleli hlavně na své zájmy a uzavřené smlouvy o dodávkách plynu – úplně stejně jako Maďaři. Na rozdíl od nich ale mají v EU mnohonásobně větší váhu. Celou dobu Putinovy invaze sledujeme, jak se německá vláda kroutí ve snaze uchovat si co nejvíce z dlouholetých exkluzivních vztahů s Moskvou, o jejíž levné energie se opírala.
Appeasement vůči diktátorovi, výzvy k rychlému míru (čti kapitulaci Ukrajiny), neochota posílat Ukrajincům zbraně, strach z „ponížení“ Ruska… Němečtí politici toho napovídali hodně, co nevejde do učebnic jako příklad zásadových postojů. Viktor Orbán není o nic lepší, ale také ne nějak významně horší než oni. Prostě jen není salonfähig, což je velmi výstižný termín, jímž Němci hanlivě nálepkují ty, kdo nejsou dost dobří pro pozvání do jejich salonů. Jinak řečeno: nejde tu o morálku, ale o přijetí do „lepší společnosti“.
