Dostál: Faltýnek nic neřekl, tak začal znova. A mandát nedostal, tak si ho vzal sám | info.cz

Články odjinud

Dostál: Faltýnek nic neřekl, tak začal znova. A mandát nedostal, tak si ho vzal sám

GLOSA VRATISLAVA DOSTÁLA | Některé dny ve sněmovně jsou dobré leda tak k tomu, aby si člověk uvědomil, čím vším podstatným se politici nezabývají. A pokud na něco takového přece jen dojde, jak spolehlivě jsou vybaveni k tomu, aby nic podstatného neřekli. Ale i to je zpráva o stavu české politiky. Protože mluvit a nic přitom neříct, je taky svým způsobem svébytná disciplína. A u nás je v ní vcelku slušná konkurence.

Při sledování české politiky je mnohdy takřka nemožné nevzpomenout na legendární představení Petra Čtvrtníčka:

„Volal mi Pelta…“
„A cos mu řekl?“
„Nic.“
„Tak tos mu řekl dobře.“

Nejinak tomu bylo ve čtvrtek při debatě poslanců o tendru na mýtný systém, při které měl první místopředseda hnutí ANO a šéf jejich poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek vysvětlit, jak se stalo, že figuruje v kauze, v rámci které policie podezřívá předsedu ÚOHS Petra Rafaje a šéfa firmy Kapsch Karla Feixe z korupce. S oběma pány se měl Faltýnek potkávat. Jen nikdo – až na něj – neví proč. Jaroslav Faltýnek to pochopitelně poslancům ani veřejnosti nevysvětlil, neodpovídal na otázky opozice, pouze odváděl pozornost, případně zdržoval.

Třeba tato pasáž se mu povedla znamenitě: „Moc se omlouvám, nemám to v projevu. Žádné jméno, chci být naprosto politicky a věcně korektní. Takže přátelé, nic jsem neřekl, začínám znova. Dobrý den, vážené kolegyně a kolegové.“

Abychom mu ale nekřivdili, něco zásadního na sebe přece jen prozradil: dodnes nepochopil základní princip politického jednání, které je bytostně kolektivní disciplínou. V opačném případě by nikdy nemohl říct, že o žádný mandát v dané situaci nežádal a že jednal tak, jak je nejspíš zvyklý z byznysu, tedy na vlastní triko. Ta věta má potenciál zlidovět. V několika variacích ji zopakoval: „Víte, já jsem za celý svůj život – aktivní život, myslím – zvyklý řešit problémy okamžitě. A protože v rámci hnutí jsem měl na starosti i oblast dopravy politicky, tak jsem si ten mandát prostě vzal a začal ten problém řešit.“

Proč a s jakým cílem jednal pokoutně s předsedou ÚOHS, zda jednal v rámci pravidel veřejné soutěže, jakou roli v tom celém hrála firma Kapsch, proč ze schůzek neexistuje zápis nebo jiný dokument, jsme se nedozvěděli. Vše ostatní byla vata, která měla buď odvést pozornost, případně před voliči legitimizovat jeho postup. Mluvil hodně o penězích, chvástal se, jak státu ušetřil, dokonce si neodpustil tak originální myšlenku, že je výběr mýta vždy politické rozhodnutí.

Skoro nikoho také asi nepřekvapil, když připomněl, že to tehdy zavánělo ostudou. Podle něj jsme se mohli stát bezpoplatkovou zónou. Je to až dojemné, avšak s tím, že ho ani takováto kalamita nejspíš vůbec neopravňovala se do věci vložit způsobem, na který si zvykl kdesi mimo politiku.

Jak říká politoložka Vladimíra Dvořáková: „Pokud neměl pověření jednat s těmito zástupci, byl jeho postup nepřijatelný. A pokud ho měl, pak musí být oficiální, a musí toho, kdo jej pověřil, informovat o průběhu a závěrech schůzky.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud