Dostál: Hlasování o nedůvěře bude jen předehra větších otřesů. Babiše čeká horký podzim | info.cz

Články odjinud

Dostál: Hlasování o nedůvěře bude jen předehra větších otřesů. Babiše čeká horký podzim

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Že opozice završí tlak na premiéra Andreje Babiše ještě před prázdninami pokusem o vyslovení nedůvěry jeho vládě, bylo už dopředu prakticky jisté. Zrovna tak je jasné, jak hlasování dopadne. Babišův blok ve sněmovně je pořád dostatečně pevný, aby úder odvrátil. Přesto je tu ještě jedna jistota: Letošní podzim bude pro českého premiéra pořádně horký.

Česká politika se v posledních měsících zacyklila. Chybí jí moment překvapení i dynamika. Může za to expanze skandály a střetem zájmů zatíženého Andreje Babiše, jehož osoba je už nějaký čas dominantní osou tuzemské politiky. 

Babiš svůj politický nástup opíral o ambici rozbít někdejší mocenskou strukturu, které dlouhé roky dominovaly strany prolezlé rozličnými šíbry a kmotry připomínajícími předlistopadovou sortu veksláků. Babiš mluvil o korupční hydře, přičemž jeho rétorika měla v očích mnoha voličů racionální jádro. Měli zkrátka oprávněný dojem, že je v politice nikdo nezastupuje. Je ale stále jasnější, že si ke své smůle začali spojovat naděje s člověkem, který po sobě zanechá ještě víc paseky, než jeho předchůdci.

Babišův problém je minimálně dvojí: byznysově uspěl a zbohatl právě v časech, které se jal někdy okolo roku 2011 tak mocně kritizovat. Je ukázkovým produktem polistopadových pořádků. Svým kulturním rozhledem i sociální inteligencí, arogantním stylem vystupování stejně jako neschopností přistupovat k lidem jako ke svým bližním – jsou pro něj buď zaměstnanci, nebo konkurence, o čemž zde pěkně mluvil expředseda lidovců Pavel Bělobrádek – ztělesňuje Babiš přesně to, co je většině populace na polistopadové zbohatlické vrstvě protivné. A že poměry, které mu umožnily zbohatnout, nyní kritizuje, na věci nic nemění. Ba naopak, působí nevěrohodně a pokrytecky. Také proto jeho podpora – ačkoli je vysoká – stagnuje a je téměř jisté, že dosáhla limitů.

Druhý problém s tím vším souvisí: hnutí ANO tragicky klesá koaliční potenciál a po příštích volbách, které skoro jistě vyhraje, se může dost dobře stát, že nebude mít s kým složit sněmovní většinu. Modelově lze takový scénář ilustrovat na situaci v Brně po posledních komunálních volbách. Těžko se tomu ale divit: pokud před volbami označujete kompletní politickou reprezentaci za korupční hydru, sotva můžete počítat s tím, že někdo z nich bude po volbách překypovat ochotou s vámi vládnout. A přestože je problematické srovnávat květnové volby do Evropského parlamentu s těmi sněmovními, aspoň předběžné závěry z nich vyvodit lze: Babiš je v určitém slova smyslu vlastně prohrál. Opoziční ODS, Piráti, STAN, TOP 09 a KDU-ČSL obdržely v součtu 47,5 procenta hlasů. Na druhou stranu je nutné tady poznamenat, že opozice je sama roztříštěná, zatížená animozitou mezi jednotlivými stranami a nedokáže nabídnout ucelenou alternativu ani se spojit za jedním dostatečně silným lídrem.

Platí, že hlasování o nedůvěře, které opozice příští týden vyvolá v reakci na předběžné audity Evropské komise, vláda pohodlně ustojí. Ve svízelné pozici je především ČSSD, jejíž vedení je po výprasku v Evropských volbách pod stále větším tlakem členské základny. Přece jenom, krajské volby se blíží a sociální demokraté z regionů nechtějí doplatit na to, že jejich vedení táhne za jeden provaz s premiérem, proti kterému se protestuje v nepřehlédnutelné míře.

Babiš potřeboval ČSSD při hlasování o důvěře, prý proto, aby se nemusel opírat o SPD. Tahle „ohleduplnost“ ale vzala rychle za své a byli jsme od té doby mnohokrát svědky toho, jak premiér s okamurovci čile obchoduje. Doložit to lze třeba na volbách radních do Rady ČTK, RRTV nebo Rady ČRo.

Trend je tedy zřejmý: na jedné straně je blok složený z Babiše, Okamury a komunistů, který se – což je podstatné – v danou chvíli opírá o Miloše Zemana na Hradě. A pokud platí, že atmosféra ve společnosti i volební výsledky budou ČSSD postupně tlačit na trajektorii zpět k tradičním politickým stranám, budou zde před příštími volbami proti sobě stát na první pohled dva podobně silné bloky, které reprezentují dva diametrálně odlišné sociální světy. A pokud se v Česku už dlouho mluví o rozdělené společnosti, politika na tom nemůže z logiky věci být o moc jinak. Svět Babiše, Okamury a Filipa se Zemanem je nesouměřitelný se světem Fialy, Rakušana, Bartoše nebo Výborného.

A přestože zde podpora obou bloků, jak píšeme v úvodu, nejeví známky výraznější dynamiky, může se to ještě letos změnit. V listopadu uplyne třicet let od sametové revoluce. Tisíce lidí v ulicích si budou připomínat osobnosti, které prokázaly statečnost, obětavost, solidaritu, hodnotovou ukotvenost, lásku k pravdě nebo víru v dobro. Andrej Babiš je oproti nim servilní kariérista, který toužil uspět bez ohledu na to, zda se tak stane v kulisách normalizačních nebo kapitalistických.

Ti první se neváhali vzdát osobního pohodlí a kariérního růstu kvůli poměrům za Husáka. Ústřední Babišovou hodnotou, cílem a smyslem života bylo vždy a za každou cenu uspět. Na podzim ten rozdíl bude o to viditelnější a pro premiéra to budou horké měsíce.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud